Stephen R. Covey

(c) Franklin Covey

Často učím skupiny čítající více než tisíc osob a kladu jim otázku: "Kdo z vás je přesvědčen, že valná většina pracovníků ve vaší organizaci je vybavena daleko větší vynalézavostí, schopnostmi, talentem a kreativitou, než jejich současná práce vyžaduje?"

Bez výjimky pokaždé víc než devadesát pět procent přítomných zvedne ruku. Devadesát pět procent! To znamená, že pracovníci většiny organizací nemají pocit, že by jejich intelekt nebo jedinečné schopnosti byly ctěny, zapojeny nebo brány v potaz. Jaké obrovské mrhání lidským potenciálem!

Není divu, že se potýkáme s tím, jak přilákat a jak si udržet pracovníky. Zesnulý Peter Drucker, jedna z největších kapacit v oblasti managementu, řekl: "Až se za pár století bude s odstupem psát historie dnešních dnů, je podle mě pravděpodobné, že jako nejdůležitější událost nebudou historici vzpomínat techniku, internet nebo elektronický obchod, ale bezprecedentní změnu postavení člověka. Neboť poprvé v historii má velké množství lidí možnost volby. Poprvé budou nuceni řídit sami sebe... a na to nejsme připraveni."

Člověk je vícerozměrná bytost, zahrnující tělo, srdce, mysl a duši. Ale většina teoretiků, organizací a celých odvětví tento základní rys lidské přirozenosti přehlíží. Naše tělo, srdce, mysl i duše musí najít své vyjádření, a to v každé sféře života.

Naše tělo symbolizuje naše fyzické potřeby, jako je potrava, přístřeší nebo oblečení. Mysl představuje naši intelektuální potřebu rozvíjet se a neustále se učit. Srdce ztělesňuje naši potřebu vztahů, kontaktu a lásky. A duše se projevuje potřebou přispět, zanechat po sobě dědictví, něco dokázat.

Jestliže některou část sebe budete opomíjet, zanedbávat nebo znásilňovat, budou vaše možnosti konání značně zúžené. Obdobně, nejednáte-li s druhým jako s celistvým člověkem, omezujete jeho operační prostor, ale také svoji schopnost vést. V práci všichni vyžadujeme v zásadě totéž:

1. Spravedlivě mě zaplaťte (tělo).

2. Jednejte se mnou laskavě (srdce).

3. Tvořivě mě zaměstnejte (mysl).

4. Umožněte mi přispívat k uspokojení lidských potřeb způsobem respektujícím jisté principy (duše.)

Jestliže organizace vytvoří prostředí a příležitosti, jimiž osloví všechny čtyři dimenze zaměstnanců, bude těžit ze zvýšeného výkonu celistvých osobností vykonávajících celistvou práci. Uvolní tím obrovský potenciál lidí, kteří budou schopni naplňovat její poslání. Člověk si vědomě či nevědomě volí způsob chování od rebelie až po tvořivé zaujetí (viz box) podle toho, do jaké míry jeho firma zahrnuje a zohledňuje jeho potřeby.

Tři horní kategorie chování by volili ti, u kterých by byly do jisté míry uspokojeny všechny čtyři potřeby - fyzické neboli ekonomické, společenské, mentální i duchovní - s tím, že práce by pro ně nebyla jen smysluplná, ale vykonávali by ji s respektem k principům, jenž by jim dával pocit integrity.

Ti, kteří by nebyli spravedlivě odměňováni, s nimiž by se nejednalo laskavě, nebo se nemohli tvořivě zapojit do smysluplné práce, by se ocitali v dolní části žebříčku a volili rebelii, podřízenost nebo přinejlepším servilitu.

Je-li životně důležitý rozměr lidské přirozenosti u člověka opomíjen či potlačován, cítí se, jako by byl "věcí", kterou je nutné ovládat a řídit. Je oddělený od svých emocí a do toho, co dělá, nedává srdce. Proto volí jednu ze tří spodních možností. To zase u zaměstnavatele vyvolá pocit, že takového pracovníka musí ovládat a řídit. Nutnost řídit podřízené se stává sebenaplňující věštbou a vytváří oboustranně svazující závislost mezi tím, kdo je řízen, a tím, kdo řídí. Naproti tomu celistvý člověk se řídí sám. Chcete-li přilákat nejschopnější lidi a udržet je, musíte řídit věci a lidi vést.


Co může firma čekat od lidí


Když naplňuje potřeby člověka:

- tvořivé zaujetí

- upřímné odhodlání

- radostná spolupráce


Když ignoruje potřeby člověka:

- servilní poslušnost

- zlovolná podřízenost

- rebelie