Ghetta v tichosti vznikají i v Praze

- Řada romských rodin z Prahy prodala dekrety na byty a žije v ubytovnách na okraji města

- Do budoucna je to problém

Místo na pomezí pražských Vysočan a Hrdlořez, nedaleko honosné budovy Sazky, na časovanou sociální bombu na první pohled nevypadá. Na ten druhý už ano - zapadlá papundeklová ubytovna je totiž domovem desítek pražských Romů, kteří ještě nedávno bydleli v Nuslích, Karlíně, Libni nebo na Žižkově. Své byty za úplatu opustili. A tady, v nevábném místě sousedícím s rozlehlým areálem Pražských služeb, skončily celé romské rodiny.

Romové z Prahy "mizí"

Z polootevřených oken ubytovny se ozývá hlasitý mužský zpěv. Hraje kytara. Na dveřích je nápis zakazující v noci hluk. Uvnitř je teplo, hned za dveřmi je recepce, bar a krámek a v jednom. Role tvrdého toaletního papíru tu stojí deset korun, dvě deci březového šamponu pětadvacet, stejně jako desítka do kelímku.

Kolem recepce chodí muži jen v nátělnících a trenkách, okolo procházejí ženy s dětmi a prádlem na praní. "Bydlí se nám tu dobře, ale člověk musí mít práci a peníze. Jinak je to špatné," říkají místní obyvatelé před ubytovnou. V domě tvoří Romové většinu obyvatel, doplňuje je jen hrstka dělníků ze zemí bývalého Sovětského svazu. K ubytovně patří kemp.

"Tam se podívat nemůžete, jen po dohodě s majitelem," odmítá recepční žádost o vstup.

"Bungalovy máme volné už jen bez topení, ale za příplatek je dohoda možná," nabízí. V bungalovu pro čtyři stojí noc pět stovek, na ubytovně pro osobu 250 korun. Měsíc v Bungalovu tak vyjde na těžko uvěřitelných 15 tisíc korun.

"Ubytovny mají soukromníci a na obyvatelích často neúměrně vydělávají. Není výjimkou, že rodina v sololitové chatce platí opravdu patnáct tisíc. Problém je v tom, že je nikdo jinde neubytuje. Proto jsou paradoxně rádi, že vůbec mohou někde být, a mnozí si ani nestěžují," popisuje Jakub Čihák, ředitel sdružení R-mosty, které se stará na Žižkově o problémy romské komunity.

Podobných lokalit, rodících se malých ghett, je v Praze více. O téhle podobě velkoměsta nemá většina lidí ani ponětí. I když sami obyvatelé některých pražských čtvrtí potvrzují, že si odlivu Romů z domů a ulic ve svém okolí všimli. Kam "mizí", neřešili.

"V centru města začaly nemovitosti zdražovat, proto vzrostla poptávka po bytech v širším centru. Lidé, kteří neměli dostatek finančních prostředků, se museli stěhovat jinam," říká Helena Kačerovská z realitní kanceláře Maxima. V romské komunitě navíc panovala specifická pravidla. "Prodávali své dekrety na obecní byty, někdy za dvě stě tisíc, někdy klidně za padesát tisíc. Radnice tomu mnohdy tiše přihlížely a nyní se Romové nemají kam vrátit," popisuje Jakub Čihák. Kromě Prahy samotné původně pražští Romové bydlí i na ubytovnách v městech v okolí Prahy, například v Králově Dvoře u Berouna.

Janov není jediný

Podle odborníků může být sestěhování sociálně slabých Romů do nuzného bydlení v budoucnu velký problém. "Výsledky můžeme vidět už nyní v Janově, kde problém sociálně etnický přerostl do etnicko bezpečnostního. Podobná místa se stávají půdou pro lichvu, prostituci či organizovaný zločin," říká sociolog Ivan Gabal.

Všechna tato místa mohou být nebezpečná ještě z druhého důvodu. Nacionalistická Dělnická strana totiž své členy a příznivce, často z řad neonacistů, nabádá k pochodům do čtvrtí, kde Romové žijí. Její představitelé se nechali slyšet, že litvínovský Janov, kde byly střety s policií největší za posledních osm let, není jejich poslední zastávkou. Mezi dalšími cíli uváděli například i pražský Žižkov.

"Stát měl deset let na to, aby tu neutěšenou situaci řešil. Nyní z ní těží extremistické organizace. Rušení ghett bude stát nyní více peněz, bude mít menší efekt a nižší podporu veřejnosti," míní sociolog Gabal.

NA OKRAJI. Romové (nejen) z Prahy v řadě případů souhlasili s nabídkami majitelů domů a za úplatu se s celými rodinami stěhují ze svých bytů v »tradičních« čtvrtích Žižkov, Libeň či Karlín do okrajových částí města na ubytovny.