Seriál HN
(c) Franklin Covey
Zvyšování produktivity je priorita každé organizace. Často vynakládáme obrovské zdroje na odhalení jejích nedostatků. Analyzujeme systémy, postupy a pracovní návyky...
Ale uvažovali jste někdy o nákladech spojených s nešvary jako je pomlouvání, klábosení, intriky nebo rivalita mezi odděleními? Přemýšleli jste někdy o tom, jak vysoká je daň za malou důvěru?
Když se ptám posluchačů na celém světě, jak velkou část jejich času zabírají činnosti tohoto typu, víc než 75 procent z nich odpovídá, že alespoň čtvrtinu. Přes 25 procent tázaných říká, že jimi promarní více než polovinu času. Čím výš se v organizaci pohybujete, tím je to horší.
Jak řešit tento problém? Odpověď není jednoduchá, ale rád bych navrhnul, kde můžeme začít: Je v moci každého z nás dodržovat v každodenním životě základní pravidlo - být loajální vůči nepřítomným.
Uvedu dvě příhody, které ilustrují, co mám na mysli.
Před léty mě pozvala jedna havajská univerzita, abych u nich rok učil. Když jsem s rodinou přicestoval, byli jsme rozladěni z ubytování, které neodpovídalo tomu, co nám slíbili.
Nakonec jsem naštvaný šel k rektorovi a stěžoval si mu, jaký neschopný a neochotný tento ředitel je.
Rektor bez zaváhání odpověděl: "To je mi líto. Ale chci vás ujistit, že ředitel je výborný a velmi schopný člověk." Pak k mému velkému překvapení dodal: "Vždyť ho můžeme hned zavolat a vyřešit ten problém společně."
Chtěl jsem rektorovi říct: "Ne, vyřiďte to s ním raději sám. Jen jsem vám to přišel oznámit."
K mému zděšení rektor toho ředitele skutečně zavolal. Během čekání mě napadlo: Co když jsem mu nesdělil své potřeby dostatečně srozumitelně? Možná, že jsem za ty potíže částečně zodpovědný. Když vstoupil, řekl jsem: "Dobrý den. Rád vás vidím."
Jen si to zkuste představit. Ještě před chvilkou jsem jej za jeho zády kritizoval a teď rektor viděl, jak neupřímně vlastně jednám. Cítil jsem se ještě trapněji.
Během této schůzky jsem s ředitelem všechny naše problémy vyřešil. Rektor univerzity mi toho dne dal tři důležitá ponaučení do života.
Zaprvé mě přiměl, abych zaujal odpovědný postoj tím, že své stížnosti přednesu přímo řediteli. Zadruhé, a to je asi ještě důležitější, mi ukázal, jak být loajální vůči těm, kteří nejsou přítomni. Naučil mě nemluvit za zády druhých způsobem, za který bych se styděl, kdyby mě slyšeli. A zatřetí - díky rektorově loajalitě k řediteli v jeho nepřítomnosti jsem se naučil bránit nepřítomné uvážlivými soudy a dbát na to, jakým tónem o nich mluvím.
Když bráníte čest někoho, kdo není přítomen, co tím vlastně sdělujete těm přítomným? Že totéž byste udělali i pro ně.
Když lidem kolem sebe dovolíte pomlouvat, kritizovat a hanět ostatní, v zásadě jim říkáte, že obdobné poznámky byste byli schopni vy dělat za jejich zády o nich.
Jsem přesvědčen, že jedním z nejzákladnějších měřítek schopnosti vést lidi je loajalita vůči každému - i když není přítomen a jeho jméno zazní v hovoru nebo při jednání. Tehdy se projevuje váš pravý charakter.
To neznamená, že nemůžete být kritičtí nebo že máte být slepě loajální. Můžete a měli byste být kritičtí, je-li třeba.
Ale musíte být konstruktivně kritičtí a loajální do té míry, abyste se nemuseli stydět, kdyby daná osoba hovor zaslechla nebo kdyby se k ní vaše slova donesla, jak se i často v praxi děje.
Držte se této jednoduché zásady a budete vidět přirozený nárůst důvěry a produktivity ve vaší organizaci.
