Zakavkazsko. Spíše opomíjený kout, kde firmy začínají hledat příležitosti

Zakavkazsko je vžitý název pro jižní část kavkazského regionu. Je to území na jih od Velkého Kavkazu, velehor táhnoucích se v délce 1100 a šířce kolem 150 km od severozápadu k jihovýchodu od Tamanského poloostrova, který poblíž Novorossijska odděluje Černé a Azovské moře a na východě jej zakončuje Apšeronský poloostrov vybíhající do Kaspického moře, na němž se rozkládá ázerbájdžánská metropole Baku.

Kromě pohoří tvoří Zakavkazsko (označované také jako jižní Kavkaz) i níže položené oblasti - na západě Kolchidská nížina, jejíž osou je řeka Rioni vlévající se do Černého moře, a na východě Kursko-arakská nížina, kterou protéká řeka Kura náležející k povodí Kaspického moře. Další nížinou je na východě Lenkoraňská nížina.

Zakavkazsko, odpovídající přibližně hranicím Arménie, Ázerbájdžánu a Gruzie, hraničí na souši se třemi velikými sousedy - na severu s Ruskou federací, na jihovýchodě s Íránem a na jihozápadě s Tureckem. Přirozenou vodní hranici tvoří na východě Kaspické a na západě Černé moře.

Jazykově a kulturně patří region k nejpestřejším na světě, na území žije přes 50 etnických skupin, což se v kombinaci s výbojnými sousedy přirozeně odráží i v národnostních třenicích a politickém neklidu této oblasti.

Přes nesčetné problémy v prvním období samostatnosti, tedy v 90. letech, se zemím Zakavkazska, tedy Arménii, Gruzii a Ázerbájdžánu, podařilo zvládnout přechodné období, odrazit se ode dna a ujít přes počáteční problémy na hospodářském poli značný kus cesty.

Každá ze zemí se však ubírá jiným směrem. Gruzie zvolila cestu naprosté nezávislosti na Rusku (vystoupila ze SNS 14. srpna 2008), což vzhledem k nedávné historii i hospodářskému zázemí státu nebude mít snadné. Arménie ani Ázerbájdžán nepřetínají tak radikálně pouta k Rusku z mnoha důvodů. Arménie nemá vlastní výstup do vnějšího světa a Ázerbájdžán je země se značnými zásobami minerálních paliv a hledá spojence i nová odbytiště.

Gruzie

Je nepochybné, že srpnový válečný konflikt měl dopad na obraz země v zahraničí stejně jako na její ekonomiku, která se po více než deseti letech recese a energetické krize začala za vlády prezidenta Saakašviliho slibně rozvíjet. Stabilizace a konsolidace situace ve všech sférách nezáleží však jen na gruzínské vládě, nýbrž i na Rusku a na vývoji vzájemných vztahů a také na situaci v Jižní Osetii a Abcházii. Jejich nezávislost Rusko uznalo 26. srpna.

Co se týká ekonomiky, Gruzii se již podařilo pomocí reforem a antikorupčních opatření obnovit růst a zpřísnit výběr daní. To přispělo ke zvýšení příjmů do státního rozpočtu. Nicméně vysoká míra inflace je nebezpečím pro ekonomiku. Světovou bankou je však Gruzie hodnocena jako stát s nejrychleji postupující reformou ekonomiky. Přetrvávají tu však sociální problémy, podle některých údajů až polovina obyvatelstva žije pod hranicí chudoby, nedostatečná je infrastruktura, zdravotní péče a úroveň vzdělání. Gruzie je od roku 2000 členem WTO, má nízká dovozní cla a na dovozy neuplatňuje množstevní omezení. Vnitřní trh je malý a ekonomika je závislá na zahraniční poptávce.

Ve vztahu k ČR podíl Gruzie na objemu zahraničního obchodu představuje nepatrný zlomek 1 %. K hlavním vývozním komoditám ČR patří průmyslové spotřební zboží, potravinářské stroje, zařízení k automatickému zpracování dat; z Gruzie se dovážejí lískové ořechy, rudy a koncentráty manganu.

Co se týká investic, některé české firmy se pokusily o průnik na tento trh. Především jde o stavební firmy, které zde budují obytné domy a nemocnice, zařizují interiéry budov, dodávají topná zařízení pro domácnosti, turnikety pro veřejnou dopravu. Ani jedna z našich firem neutrpěla v důsledku konfliktu.

Nejvýznamnější českou investicí je privatizace sedmi vodních elektráren a dvou distribučních sítí elektrické energie českou soukromou společností Energo-Pro, a. s., která v roce 2006 zvítězila v tendru vypsaném vládou, kdy prodej byl zaštítěn dekretem prezidenta Gruzie. Jde o projekt v hodnotě přes sto milionů USD, financovaný ČEB a pojištěný EGAP.

Na následky vojenského konfliktu v Jižní Osetii zareagovala vláda ČR vyčleněním finančních prostředků na pomoc Gruzii ve výši 150 mil. Kč, které by měly být využity v letech 2008 až 2010 na projekty související s obnovou oblastí postižených letošními i dřívějšími konflikty. Tyto finanční prostředky by měly pomoci řešit neutěšenou situaci vnitřních uprchlíků.

Ázerbájdžán

Ze všech tří zemí Zakavkazska si po ekonomické stránce vede Ázerbájdžán nejlépe. Na vysokých tempech růstu HDP, jehož strukturu tvoří průmysl (64 %), zemědělství (6 %) a služby (30 %), mají jednoznačný podíl zvyšující se vývozy ropy po spuštění ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan. Aby v důsledku vysokých příjmů do státního rozpočtu nedošlo v ekonomice k přehřátí, ukládá stát finanční prostředky do rezervního fondu a hledá pro uplatnění peněz z fondu jednak investiční příležitosti v zahraničí, případně spolufinancování zahraničních investičních projektů v Ázerbájdžánu.

Přestože země není členem WTO, poskytují si státy EU s Ázerbájdžánem ve vzájemném obchodu doložku nejvyšších výhod. Od ledna 2006 mu EU přiznala zvýhodněný obchodní režim GSP. Z hlediska diverzifikace energetických zdrojů je Ázerbájdžán, jehož export by měl letos dosáhnout milionu barelů denně, důležitým partnerem EU. Ázerbájdžán je hlavním obchodním partnerem ČR v regionu a obchodní výměna spočívá zejména v dovozu minerálních paliv.

Hlavní vývozní komodity ČR jsou tradičně stavební stroje, nákladní automobily, stavební díly, technologie, mosty, mostní díly, tiskařské stroje, léčiva, čisticí a kosmetické prostředky a výrobky ze skla, které mají dobrý zvuk ještě z dob někdejšího Československa. Přestože Ázerbájdžán skýtá investorům množství šancí, čeští podnikatelé se zatím do teritoria z mnoha důvodů nehrnou.

Představitelé ázerbájdžánské investiční agentury AZPROMO na dotaz, co jejich země nejvíce potřebuje, odpověděli - všechno. Posléze odpověď zúžili na zemědělství, alternativní zdroje elektřiny (především větrné elektrárny), stavební zařízení a materiály, turistiku, řetězec kin v Baku, chladicí zařízení pro ovoce a zeleninu, zařízení na výrobu tavených sýrů, zařízení pro třídění a likvidaci pevných odpadů, výrobu průmyslových balicích materiálů, vybudování hypermarketů a mnoho dalších.

Jednou z prvních významných investic je vývoz speciální stavební, železniční a silniční techniky firmou SaZ, s. r. o., zahrnující stavebně montážní práce na rekonstrukci dílčího úseku silnice. Zatím dodávky probíhaly bezproblémově.

Arménie

Nejmenší ze zemí jižního Kavkazu nemá přístup k moři. Hospodářská situace je ztížena blokádou hranic s Ázerbájdžánem a Tureckem (od 90. let po konfliktu v Náhorním Karabachu), kdy jediným tranzitem zůstává na severu Gruzie. Určitá izolace v regionu je kompenzována podporou ze strany arménské diaspory roztroušené po celém světě. Její početnost se odhaduje na 10 milionů.

V posledních letech v zemi pokračuje proces transformace ekonomiky, proběhla privatizace v různých sektorech (často do ruských rukou). Oficiální údaje Arménského statistického úřadu hovoří o pokračujícím makroekonomickém růstu.

Vloni začal nárůst inflace, ceny základních potravin jsou v Jerevanu jedny z nejvyšších v SNS. Rekordu dosáhl obchodní deficit díky dramatickému nárůstu importu, který činil 49,7 % a dosáhl výše 3281,8 mil. USD.

Problémem zůstávají daňové úniky a přes poměrně vysoké tempo hospodářského růstu nedochází k rychlému snižování nezaměstnanosti a chudoby. Podle Světové banky se však zlepšily podmínky pro podnikání. Rozvoj ekonomiky je ovšem minimálně do doby vyřešení problému Náhorního Karabachu spjat s působením ruského kapitálu.

Vztahy mezi ČR a Arménií i přes určité pokroky v posledních letech stále čekají na využití svého potenciálu, a to jak v politické, tak i hospodářské oblasti. Významnou událostí rozvoje dvoustranných vztahů byl podpis smlouvy o zamezení dvojímu zdanění během letošní návštěvy ministra Schwarzenberga v Jerevanu. Smluvní základnu nelze však považovat za uspokojivou.

Ve vývozu z ČR tradičně dominují stroje a dopravní prostředky, skleněné a hrnčířské zboží, chemikálie, potraviny, z Arménie se dováží feroslitiny, syntetický kaučuk, lihoviny a tabák. Arménie je rozvojovou ekonomikou, dováží množství technologií a materiálů nutných pro obnovu a modernizaci infrastruktury, energetických a dopravních sítí, obnovu a výstavbu domů a zemědělskou výrobu.

Možnosti exportu českého spotřebního zboží jsou limitovány nízkou kupní silou obyvatelstva, větší šanci mají levné výrobky z Turecka, Íránu, Ruska a východní Asie. Během návštěv českých představitelů v Arménii hostitelé představili sektory, v nichž arménská strana vidí možnost spolupráce: IT, programování pro průmyslová odvětví, rozvinuté laserové technologie, zemědělská výroba (výroba protlaků, ovocných šťáv, linky na výrobu sýrů), sklo, malé vodní elektrárny, dálkové ovládání, barter pivo - brandy.

Významným prostorem pro investice je energetika, doposud byly společně realizovány projekty zajištění bezpečnosti atomové elektrárny, byly dodány turbíny pro malé vodní elektrárny, v zemi je zájem o větrné elektrárny, možnosti skýtá rovněž chemický průmysl.

Všeobecně je uplatnění českých podniků možné i ve spolupráci se zahraničními investory ve formě subdodávek v rámci projektů obnovy nebo samostatně při obnově a modernizaci malých a středních podniků (textilní výroba, výroba obuvi), ve výstavbě spaloven, tepláren, v realizaci výrobků sanitární techniky, stavebních materiálů, dále elektroniky, zabezpečovacích systémů, nábytku, průzkumu nalezišť nerostných surovin, kterých je v Arménii na 500.

V konkurenci levných výrobků z výše zmíněných států mají šanci zejména unikátní technické výrobky, jako např. stroje a zařízení pro těžbu rud.

Autorka pracuje na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR