Zbyněk Frolík: Jak může exportéra ničit kolísání koruny

Koruna se pohybuje od jednoho extrému k druhému. A spolu s ní i exportující podniky, které se jako "dojnou krávu české ekonomiky" snaží NERV i vláda podpořit. V létě kurz klesl pod 23 korun za euro a nedávno byl na 29 korunách - rozdíl více než čtvrtinový!

K naprosto nepředvídatelné fluktuaci koruny se přidaly fatální dopady na poptávku a vzniká rovnice, s jejímž řešením nemáme žádné historické zkušenosti. Za tak turbulentních podmínek totiž přestávají platit obvyklé nástroje a předpoklady. Aktuální oslabování koruny nemusí nutně znamenat nárůst tržeb exportérů. Paradoxně může naopak podniky, které si kurz zajišťují, položit na lopatky.

Jak to chodí

Exportní podniky si většinou zajišťují na první rok až 75 % předpokládaných příjmů a na druhý rok průměrně 40 % příjmů, takže současná slabší koruna jim výrazněji pomůže až za dva roky. Zajištěné kurzy mají naopak negativní vliv.

Fiktivní příklad: 1. července 2008 si exportér na rok zajistil předpokládanou tržbu jeden milion eur. Napevno si tedy dohodl, že 1. července 2009 prodá bance milion eur za kurz 23 Kč.

Jeho náklady se zakázkou jsou řekněme 20 milionů korun, takže pomocí zajištění si fixuje zisk tři miliony (přičemž marže 15 % je spíše optimistická). Kvůli krizi se však nakonec exportérovi podařil prodej jen za 700 tisíc eur; předpokládejme, že na zakázku vynaložil jen 70 % nákladů, tedy 14 milionů korun.

Kurz v den vypořádání (1. července 2009) je ovšem 28,7 koruny za euro. Podnik musí dokoupit 300 tisíc eur za nevýhodný kurz, takže výsledný zisk je 390 tisíc místo tří milionů. V případě oslabení kurzu nad 30 korun za euro by se dokonce zakázka stala ztrátovou!

Hraběcí vládní rady

K poklesu ziskovosti, ne-li ke ztrátovosti, se přidávají další rizika: omezení přístupu k úvěrům, neschopnost profinancovat dotace z evropských fondů. Firmě prostě bude chybět cash flow (hotovost). V době krize bohužel nemusí stačit být solventní - zkolabovat může i ten, kdo je málo "likvidní". Již tak omezená úvěrová chuť bank se kvůli tomu ještě sníží.

Je vysoce pravděpodobné, že kvůli současnému prudkému poklesu průmyslové výroby je mnoho podniků "přezajištěných". Výsledkem je vysávání volných peněz z firem, které musí dokupovat dražší eura - protože se podnik choval zodpovědně a investoval do zajištění...

Z pohledu státu si za to ale firmy mohou samy. Loni, kdy koruna nepřirozeně sílila, byly protesty exportérů odmítány: Můžete se přece proti rizikům zajistit. A když je koruna nebývale slabá, slyšíme: Pojistili jste se nevýhodně? To je vaše podnikatelské riziko! Kolísání měny o 25 % během pár měsíců však není standardní prostředí.

Co s tím?

Řešení s okamžitým efektem a v podstatě bez dopadu na státní rozpočet by mohlo být ve státních garancích na zajišťovací transakce exportérů provedené do začátku roku 2009.

Banky by díky tomu neměly problém zajišťovací strategie restrukturalizovat a rozložit do delšího časového období, "naředit" nevýhodný prodejní kurz pro klienty a hlavně pomoci s cash flow v kritické době. Dle mého názoru by takový krok měl daleko rychlejší a podstatnější dopad na exportéry než podpora Českomoravské záruční a rozvojové banky.

ČNB má pro takovou garanci dost devizových rezerv: stát v době oslabování koruny vydělává na přecenění rezerv a naopak. Pokud tedy budeme věřit v dlouhodobé "konvergenční posilování" koruny, neměla by případná garance vyvolat žádný podstatný tlak na rozpočet.

Silná? Slabá? Stabilní!

Uvedená garance není úplně jednoduchý úkol, měla by ale rychlý efekt: uvolní cash flow českému exportnímu průmyslu a umožní firmám soustředit se na získávání nových zakázek a vlastní byznys, nikoli na denní sledování kurzu.

Dramatické výkyvy ilustrují, jak málo pevné jsou otěže ČNB řídící českou měnu. Jeden londýnský expert pronese, že české banky či domácnosti jsou příliš závislé na švýcarském bankovnictví - a koruna fatálně oslabí...

Exportéři nevolají po slabší nebo silnější koruně; volají po její stabilitě! Zvlášť v době, kdy dál neznáme termín přijetí eura.

Autor, člen představenstva Svazu průmyslu, je generálním ředitelem společnosti Linet