Nic není jako dřív. A v souvislosti se současnou hospodářskou recesí se hovoří o zpomalování globálních obchodních toků, uzavírání trhů a válce proti šířícímu se protekcionismu, jímž si země brání své trhy před cizími nájezdníky.
Nynější doba má však ještě jinou, možné nikoliv tak zdůrazňovanou stránku věci. Země, dosud zavrhované z pohledu západních hodnot a otevřeně odmítané jako obchodní partneři, nyní zjišťují, že je o ně nevídaný zájem. Osa zla je zapomenuta, kritika diktátorských režimů ochabla a lidská práva ustoupila do pozadí. Ono totiž v době tsunami celosvětových bankrotů podniků a bank a valící se laviny nezaměstnanosti je lidským právem i právo na slušné zaměstnání.
Pro země, jako jsou Írán, Bělorusko, Kuba a další, nastupuje nyní čas nového nahlížení na ně. Signály amerického prezidenta Baracka Obamy jsou v tom jen vrcholkem pyramidy racionálnějšího přístupu. Skrývá se za ním boj na první pohled skrytý, rozhořelý boj o surovinové a vodní zdroje, transportní cesty a geopolitický vliv vůbec.
Nejen země, nýbž celé regiony, jsou nyní oslabeny globálním bičem. Týká se to i střední Asie, kde pokračuje nový Great Game mezi Ruskem, Spojenými státy, Čínou a také Evropskou unií.
Vůbec přitom nejde o jednu či pár zakázek. Kdo si získá tamní vůdce, jejichž zemím hrozí sociální neklid, což ohrožuje stabilitu a pozice samotných politických lídrů těchto režimů, ten bude mít výhodu do budoucna. Právě teď se dají mnohé oslabené firmy koupit levněji, než tomu bývá v dobách konjunktury. Totéž, svým způsobem, platí o zemích a celých oblastech. Navíc právě středoasijský region je zatahován do válečného dění, který hrozí přelít se z Afghánistánu a Pákistánu dále. I to si vůdcové režimů uvědomují stejně jako západní svět. Bližší taková stabilita než radikální islámský chaos, který by poničil byznys.
Právě v této době, kdo je aktivní, jak na podnikové úrovni, tak i jako stát, může ze situace vytěžit mnohonásobně více, než tomu bývá v poklidných dobách konjunktury. Potvrdila to i nedávná průlomová návštěva íránského náměstka ministra obchodu. Jen mezi řádky a diplomaticky poznamenal, že jsme vlastně málo aktivní. Vždyť u nich už byly mise Slováků, Slovinců, Rakušanů...
Nejde ale jen o Írán a ani o střední Asii. České kapacity jsou omezené a konkurovat silným ekonomikám a státům s jejich geopolitickými ambicemi nemáme šanci. Nejhorší by však bylo nebrat v úvahu měnící se svět.
Alexandra Mostýn, vedoucí magazínu Exportér
