Milan Teplý: Sebral jsem prémie všem, bez rozdílu

Určitě se ve svých předpovědích pokaždé netrefí, ne vždy je zcela objektivní - ale pokaždé je naprosto otevřený. Milan Teplý, majitel Madety, největší mlékárenské skupiny v zemi. Ani tento rozhovor není výjimkou. Jeden z nejvlivnějších podnikatelů v potravinářském byznysu hovoří o tom, jak vycházet s politiky, jak čelit krizi, i co se nakonec může stát s jeho životním dílem - Madetou. "Možná ji jednou rozdělím mezi své nejšikovnější zaměstnance," přichází s nečekaným nápadem.

Před krizí ekonomickou tu byla krize potravinová, ceny šly nahoru. Ovšem z vašeho pohledu výrobce šlo samozřejmě o období největšího boomu. Umíte si teď vysvětlit, proč k tomu prudkému skoku cen potravin vůbec došlo?

Otevřeně přiznám, že má tehdejší vysvětlení se ukázala jako nesmyslná. Tvrdili jsme, že se všechno začne valit do Číny a Indie, kde nám budou trhat zboží z ruky. Chvilku to tak bylo, měli jsme neskutečné marže - ale pak bublina splaskla.

Takže to bylo i mediálně přifouknuté?

Bylo.

Vy jste ovšem sám přispěl známým výrokem, že kostka másla bude stát šedesát korun - trojnásobek ceny původní.

Bylo by to skutečně tak, kdyby vývoj kopíroval ceny mléka a marže v Německu. Nestalo se.

Jak dlouho ten boom trval?

Skoro půl roku. Ale o to tvrdší byl pak pád.

Pád cen začal právě před rokem. Co bylo skutečnou příčinou nejprve růstu, a pak cenového propadu?

Spekulativní obchody. Obchodníci jednoduše peníze vráželi do zboží, o němž předpokládali, že ještě podraží.

Na potravinovou krizi - pro vás období růstu - navázala krize ekonomická...

To bylo tvrdé vystřízlivění. V druhé půlce loňského roku už jsem těžce prodělával.

Přesto žijete. Jak jste firmu na těžké časy připravil?

Jednak jsem musel snížit nákup mléka až o 15 procent. A zavřel jsem mlékárnu ve Strakonicích, která dělala sušené mléko. Přesněji, prodal jsem ji mému dlouholetému obchodnímu partnerovi z Libanonu Abdedu Tabarovi.

Proč se výroba vyplatí jemu, a ne vám?

Pro nás má ta továrna smysl, když v ní výroba pojede pořád na tři směny. On to chce zkusit jen se sezónní výrobou - tak uvidíme.

Prodáte i další majetek?

Prodám některé byty, kde bydlí naši lidé, prodám některé pozemky.

Kolik jste propustil lidí?

Přes 130 lidí už muselo odejít, a kolem sedmdesáti jich to ještě čeká.

To vyznívá tak, že firmě opravdu teče do bot?

Určitě ne. Přiznávám, že některé kroky, třeba prodej Strakonic, jsem plánoval už dlouho dopředu - a s krizí se prostě "svezly".

Banky vás netrápí?

Měl jsem trochu potíže na přelomu roku, ale teď je to v pořádku.

S některými bankéři se přece znáte už dlouho. Je nutné je přesvědčovat, že jste stále důvěryhodný partner?

I my jsme museli předložit vedle byznys plánu také plán na restrukturalizaci. Slíbil jsem bankám, že se letos za tři měsíce dostanu zase do zisku. To jsem splnil.

Seškrtal jste platy?

Sebral jsem prémie všem bez rozdílu. Teď je dostanou jen dělníci, technici si musejí ještě počkat.

Je už konec škrtům a zeštíhlování? Prý se chystáte prodat ještě další dva závody...

Chystám, ale až během tří až pěti let. S krizí to bezprostředně nesouvisí, potřebuji koncentrovat výrobu.

Vaším záměrem v posledních letech bylo vytvořit ještě silnější uskupení tuzemských mlékáren. Nevyšel vám ale majetkový vstup do olomoucké Olmy, tu vám vyfoukl majitel Agrofertu Andrej Babiš. Padla tím vaše idea?

Chci teď s konkurencí vytvořit společnou obchodní, ne výrobní firmu. Potřebujeme přirozenou protiváhu obchodním řetězcům.

To byste s dosavadními konkurenty budovali třeba i společné značky?

Ano. Vyplatilo by se to. Obchodníci musí ctít určitá pravidla, možná daná i nějakým novým zákonem - ale cenu si musíte na nich vynutit jen tržní silou. Přesvědčit je, že se jim vyplatí nakupovat od vás.

Zemědělci jen letos dostanou kolem čtyřiceti miliard korun dotací. Jak pomáhá stát potravinářům?

Je to bída. Potravinářská komora vypracovala návrh, jak dotovat firmám provozní úvěry. Bývalý ministr zemědělství Petr Gandalovič se ale jel optat do Bruselu, jestli nám to milostivě schválí - a trvalo to měsíce, než se to nakonec povedlo.

Co měl dělat ministr jiného - Brusel to přece schvalovat musí.

Jinde to už běží, Bruselu se neptali. Jsme papežštější než papež. Třeba Italové překračují povolené kvóty výroby mléka a pokuty za to jsou jim fuk, neplatí je.

Zažil jste řadu ministrů zemědělství. Byl Gandalovič dobrý?

Prý ho to ke konci začalo bavit... Ale postrádáme tam člověka, který oboru plně rozumí, a je zároveň schopný manažer. Gandalovičův nástupce Jakub Šebesta je ve vší úctě taky jen úředník.

Jak hodnotíte pád celé Topolánkovy vlády?

Byla to absolutní hloupost.

Za nitky přitom ovšem tahal i prezident Václav Klaus, s nímž vás pojí velmi dobré vztahy...

Tohle ale bylo nedomyšlené. Klaus je chytrý člověk, ale jako hlava státu tomu měl zabránit.

Vy jste ovšem stejně jako Klaus také třeba nebyl nadšený ze vstupu do Evropské unie.

Jistě nebyl - ale tak jsme tam neměli lézt. Když už v unii jsme, musíme se podle toho chovat, a neničit si naše předsednictví.

Nikdy jste se netajil pravicovými názory. Ale dobře umíte vycházet i se zástupci levice. Nakolik je pro soukromého podnikatele nutné znát se dobře s politiky z opačného břehu, kteří jsou zrovna »u vesla«?

Nevím, zda je to nutné. Oddělme ovšem období privatizace, to bylo dost náročné.

Vy jste právě tehdy firmu získal.

Jistě, byl jsem si hodně blízko s předsedou lidovců a ministrem zemědělství Josefem Luxem. On obor řídil, měl na to politickou sílu. Jestli mě teď někde v nebi poslouchá, dá mi za pravdu, že vlastně určoval i ceny v zemědělství.

Jak to fungovalo?

Zavolal si mě a zeptal se, kolik budu platit za mléko. Říkám třeba, že 5,80 za litr. On prohlásí: Bude to 6,40, a nashledanou. A bylo to.

Takže v době budování tržní ekonomiky tu bylo stále centrálně řízené zemědělství.

Štvalo mě to, ale tak to tehdy fungovalo. Ta pravidla nebyla nikde psána, ale platila. Dnes by to samozřejmě nebylo možné.

A vy a politici dnes?

Ještě k době po Luxovi. Měl jsem v Madetě i potom ještě část podílu státu. A ministr, na jehož jméno si raději nechci vzpomenout, mi tam nasadil do dozorčí rady svého člověka, a neptal se mě na nic.

Míníte sociálně-demokratického ministra Jana Fencla. Jak je to dnes?

Řeknu vám to na rovinu. Já když pozvu na výjezd třeba zemědělský výbor sněmovny, tak zjišťuji, že tuhle třeba sedí lidovec, tuhle šéf výboru Jiří Papež za ODS, vedle Pavel Kováčik z KSČM - a oni se vám tak rychle na všem dohodnou... A já často lobbuji za věci, s nimiž jedna nebo druhá strana nesouhlasí. Socialisti jsou třeba pro dotace školního mléka, které chci. Jindy zase ocením ODS, když odmítne větší regulaci trhu. Ale zdůrazňuji: Určitě nepotřebuji známosti s politiky proto, aby Madeta přežila krizi. Zkrátka jen žiju v nějaké realitě a jsem upřímný.

Máte mezi potravináři pověst rebela. Nejprve jste vytvořil v rámci Agrární komory první profesní sdružení potravinářů - pak jste s ním ale od agrárníků vystoupil. Po čase jste ale demonstrativně opustil i Potravinářskou komoru. Proč?

V Agrární komoře nám akorát dovolili platit příspěvky. A bývalé vedení té Potravinářské zase propagovalo jen zahraniční firmy. Když jsme na její schůzi mluvili česky, dvě třetiny přítomných nerozuměly.

Vystoupil jste nyní z profesního mlékárenského svazu. Proč?

Teď se na mě rozčílí - ale já jim říkám »spolek kňučících potkanů«. Pořád si na něco stěžují, ale je potřeba hlavně něco dělat.

Potravinářská komora dnes vaše požadavky naplňuje, když ji vede bývalý náměstek ministra zemědělství Miroslav Toman?

Je to zatím absolutně nejlepší prezident komory. Tak jsem do ní zase vstoupil, a jsem viceprezident.

Miroslav Toman má vazby na ČSSD a je synem bývalého komunistického ministra. Vaše pravicové smýšlení se tomu nebrání?

Určitě ne. Je bystrý, cílevědomý a má výhodu - ví, kam jít a kde otevřít dveře. Ví, co chce.

Takže ideální kandidát na ministra po mimořádných říjnových volbách?

Doporučil bych ho. Vždyť už za ministra Jaroslava Palase řídil úřad ve skutečnosti Toman jako jeho náměstek.

Jak letos dopadne hospodaření Madety, poznamenané krizí?

Uvidíme, každý chce přežít. Obchodní řetězce šetří, kde se dá. A já musím také šetřit a být trojnásob opatrný. V podniku nikdo nesmí podepsat fakturu beze mě. Omezil jsem investice a rozjedu to až podle toho, jestli v druhém pololetí budu v zisku.

Řada byznysmenů, kteří získali firmy v devadesátých letech, je už prodala. Neláká vás odpočinek? Až Madeta vítězně vyjde z krize, nebude pak na prodej?

Pořád platí, že zahraniční podnikatel by Madetu získal jen přes mou mrtvolu.

Váš syn je ve firmě šéfem obchodního útvaru. Předáte Madetu jemu?

To ukáže vývoj. Mám ale ve firmě kolem patnácti pro podnik zapálených "kluků", je jim kolem třiceti let. A těm bych firmu svěřil. A pak by se mohly udělat zaměstnanecké akcie.

Milan Teplý (60)

Šéf největších českých mlékáren vystudoval pražskou VŠCHT. Poté pracoval v podniku Laktos. Od roku 1976 je už jeho profesní život spojen s Jihočeskými mlékárnami, dnešní Madetou. Generálním ředitelem firmy se stal v roce 1990.

Madeta v bodech

Nejvíce mléka
Za rok "vteče" do provozů mlékárny přes půl miliardy litrů mléka, což je pětina celkové produkce České republiky. Brány závodů opouští 239 druhů výrobků, jež tvoří celkový roční objem 396 900 000 kusů. Madeta je tak největší zpracovatel mléka v Česku.

Z jihu Čech do Afriky
Čtvrtina produkce mlékárny putuje do zahraničí. Do Libanonu, Spojených arabských emirátů, ale i států Evropské unie, Ruska, Asie, Afriky či Ameriky.

1,5
Milionu litrů denně
Tolik mléka každý den proteče provozy mlékárny.

200
Výpovědí v době krize
Přes 130 lidí už muselo z firmy odejít, sedmdesát dalších výpověď čeká.