Kráska z ropy, bahna a ohně

V českém tisku se o Ázerbájdžánu nejčastěji píše v souvislosti s Viktorem Koženým, který chtěl v roce 1997 zprivatizovat jeho přírodní bohatství. Z obchodu nakonec sešlo, protože Ázerbájdžán se nakonec rozhodl oslovit velké ropné společnosti.
Také domorodci, živořící pod diktátorským režimem prezidenta Alijeva, nešetří kritikou na poměry, které zde panují – pokud mají vůbec odvahu na toto téma mluvit. Pro běžného turistu však nepředstavuje návštěva Ázerbájdžánu žádné riziko a čeká ho opravdu nevšední země.

Město ropáků
Zážitkem je už samotné hlavní město Baku. Jeho nevelké centrum ohromí nečekanou moderností a luxusem. Tady se prohání v mercedesech zdejší honorace, tedy těch několik tisíc Ázerbájdžánců, kteří nějak profitují z těžby černého zlata.
Stačí ale ujet pár zastávek autobusem a octnete se v krajině jako vystřižené z katastrofického filmu. Jedná se přitom o předměstí, kde žijí řadoví občané. Fantaskní změť plechových domků, rezavých ropných věží a kývajících se pump doplňují bizarní jezírka nafty, kterou je znečištěn doslova každý centimetr čtvereční. Devastace životního prostředí tu dosáhla maximální možné míry.
Podobně to vypadá v této zemi téměř na celém pobřeží Kaspického moře, někde ještě hůře. Ideální kulisy, pokud by se někdy natáčel druhý díl fiktivního dokumentu o ropácích. Asi nic nezapůsobí na návštěvníka Ázerbájdžánu tak silně jako tato deprimující scenerie.
Svým způsobem je pohled na ropná pole fascinující podívanou. Nikdy se neomrzí a má v sobě cosi děsivého. Mohlo by to vlastně být i lákadlo na senzacechtivé turisty, nebýt ovšem odpudivých doprovodných efektů jako třeba několikanásobně zvýšené radiace a děcek hrajících si místo na pískovišti v mazlavých kalužích oleje.
Nejznámější památkou v Baku je podivná věž Qiz Qalasi (Dívčí věž), která stojí na okraji starého města poblíž přístavu. Základy nezvyklé stavby pochází už ze 7. století před Kristem. Historici se přou o to, kdo ji vybudoval a proč.
Podle jedné verze šlo o obrannou baštu, ale mohl to být i maják, astronomická observatoř nebo velký chrám, na jehož střeše byli supům předkládáni mrtví. Impozantní věž je třicet metrů vysoká, na vrcholu má průměr 16 metrů a její stěny tvoří pět metrů silná zeď. Turisté mohou nahlédnout do všech osmi temných poschodí. Interiér obsahuje záhadné stavební prvky, jejichž skutečný účel je nejasný: třeba nikam nevedoucí dveřní otvor ve třetím patře.

Ohně proroka Zarathuštry
Z Baku si udělejte výlet na přilehlý poloostrov Abšeron, kde snadno pochopíte, proč se Ázerbájdžánu ve starověku říkalo země ohně. Doslova povinnou zastávkou je místo zvané Yanar Dag (Hořící kopec). Ze štěrbin ve skále tu bez ustání šlehají plameny, které živí z hlubin země unikající plyn. Nevelké ohýnky nelze nadobro uhasit vodou ani pískem. Zvláštní substance na bázi metanu se po chvíli vždy zase sama vznítí.
Zdánlivě věčný oheň hořel po mnoho staletí i v nedalekém zoroastrijském chrámu Atešgah. Nakonec se ale přece jen vyčerpal, a tak bylo do této starobylé svatyně zavedeno plynové potrubí. Vše je však dobře zamaskováno a neinformovaný návštěvník tento detail vůbec nepostřehne.
Prohlídka Atešgahu je vrcholem všech turistických zájezdů do Ázerbájdžánu. Jedná se totiž o pravděpodobně nejlépe zachovalý zoroastrijský chrám na celém světě. Před příchodem islámu zde prováděli své magické obřady stoupenci proroka Zoroastera (Zarathuštry), uctívači ohně. Později sloužila tato budova jako karavanseráj (kupecká stanice) a nakonec zde byl zřízen žalář. Tuto etapu dnes návštěvníkům připomínají voskové figuríny vězňů v orientálních úborech. Nejpůsobivější je to tu večer, kdy celý areál ozařují ohnivé plameny šlehající z centrálního oltáře a několik plynových pochodní na střeše.

Posvátných pět prstů
Dnes už v Ázerbájdžánu žádní vyznavači ohně nežijí a naprostá většina obyvatel se hlásí k šíitské větvi islámu. Na rozdíl od sousedního Íránu nejsou však v této zemi příkazy koránu důsledně uváděny do života, což je patrné zejména na oblečení žen a přístupu k alkoholu.
Za vše může odlišný historický vývoj, a to nejen v posledních desetiletích. Islám se na Kavkaz dostal až několik stovek let po smrti proroka Mohameda a nikdy zde nedokázal zcela potlačit původní kulty. Z pohanských svatyní se sice stala muslimská poutní místa, ale cestovatel tu dodnes narazí na praktiky, které mají evidentně svůj původ v předislámské minulosti kavkazských národů.
Pozoruhodná směs muslimské mystiky a animistických rituálů obestírá i nejposvátnější ázerbájdžánskou horu Bešbarmag (Pět prstů). Tento pouhých 520 metrů vysoký vrchol leží asi hodinu cesty na sever od Baku. Každý víkend sem stovky poutníků přicházejí políbit tajemný amulet v podobě kovové ruky. Ten je umístěn ve skalní svatyni na vrcholu a údajně má zázračnou moc přinášet štěstí a odvracet zlo.
S podobným magickým symbolem, kterému se obvykle říká Fatmina ruka, se setkáte i v jiným muslimských zemích. Pět symetrických prstů má symbolizovat stejný počet pilířů, na nichž stojí islám. Talisman, pojmenovaný podle nejmilejší dcery proroka Mohameda, slouží v arabských zemích jako přívěsek či ornament na zeď. Na Bešbarmagu byl však povýšen na božstvo.
Domorodci přitom tvrdí, že hora byla pojmenována podle pěti skalních věží na vrcholu. Ty jsou vlastně prsty zkamenělé ruky mytického hrdiny Suma, jenž tu kdysi svedl souboj s jakýmsi netvorem. A pak se v tom vyznejte.
Mezi kavkazskými horaly Ázerbájdžán leží u východního okraje Kavkazu a na jeho území se nacházejí i mnohem vyšší vrcholy, než je posvátný Bešbarmag. Hranici s Ruskem tvoří hřeben s několika téměř čtyřtisícovými štíty, které po celý rok zdobí sněhová čepice. Tato oblast nezklame žádného milovníka vysokohorské turistiky.
Náročné putování úchvatnou kavkazskou přírodou lze spojit s návštěvou svérázných horských vesniček, kterým se tu říká aul. Tady ještě život běží poklidným starosvětským tempem, kterému udávají rytmus po staletí udržované tradice, k nimž patří zákon krevní msty, ale i pověstná pohostinnost.
Cizinec nikdy neprojde přes náves, aniž by se vyhnul několika slavnostním přípitkům s horaly ve vysokých kožených beranicích a byl obdarován hroudou domácího sýra. Odmítnut nelze, bylo by to považováno za neodpustitelnou urážku.
Snad nejautentičtější horskou osadou je aul Xinalik (Chinalik), který tvoří rázovitý shluk terasovitě uspořádaných stavení z černého kamene. Těžko dostupnou vesnici obývají příslušníci málo známého národa Keč, kteří patří k mnoha záhadným etnikům, jež přežívají v odlehlých částech Kavkazu. Na rozdíl od typických Ázerbájdžánců jsou tito lidé vysocí, modroocí a občas mají i světlé vlasy. Není zcela jasné, zda jde o potomky Avarů, dávných řeckých kolonistů, či takzvaných kavkazských Albánců.

Bahenní sopky
Výčet turisticky atraktivních míst v Ázerbájdžánu nelze zakončit jinak než zmínkou o bahenních sopkách. Ty jsou totiž považovány za největší přírodní zajímavost této země, protože nikde jinde na světě nedosahují takové velikosti jako zde.
Podivné hliněné krátery, jež místo žhavé lávy chrlí studené bahno, vznikají v souvislosti se samovolným výronem podzemních plynů. Většina jich bublá na pobřeží Kaspického moře. K vyhlášeným lokalitám patří okolí městečka Gobustán. Kužely kráterů zde dosahují výšky několika metrů a vytváří podivnou měsíční krajinu. Další zajímavé bahenní sopky objevíte u nedalekého Alyatu (Firuz crater) a v okolí Saléjanu (Babazan vulkan).
Jejich existence není však omezena pouze na pevninu. Největší bahenní vulkány se ve skutečnosti nacházejí na dně moře. Při mohutné „erupci“ jednoho z nich vznikl dokonce v roce 2001 úplně nový ostrůvek, který je dodnes předmětem velkého zájmu vědců.

Rady na cestu
Turistické vízum na 30 dnů lze získat za poplatek 80 eur přímo na mezinárodním letišti v Baku. Jen vyplníte žádost a dodáte dvě fotografie. Na hraničních přechodech vízum nedostanete. Při pozemní cestě si jej proto opatřete předem na některém zastupitelském úřadě. Velvyslanectví Ázerbájdžánu sídlí nově i v Praze na adrese Na Mičánce 32, Praha 6, tel.: 246 032 422.
Požadavky: 1 formulář, 1 foto, 60 eur. Doba vyřízení tři až sedm dní. Není vhodné mít v pase záznam o předchozí návštěvě Arménie nebo dokonce sporného Náhorního Karabachu. Více informací najdete na www.mzv.cz.

Jak se tam dostat
Do Ázerbájdžánu se dostanete s Austrian Airlines (přestup ve Vídni), dobré spojení nabízí i Aeroflot a Turkish Airlines. Hromadná doprava je v zemi velmi levná. Můžete cestovat autobusy nebo minibusy. Jezdí se dost bezohledně a silnice jsou ve špatném stavu, proto tam, kde to jde, dejte raději přednost vlaku. Na delší trasy jsou nasazovány i pohodlné lůžkové vagony, ale jízdenku je třeba rezervovat několik dní předem. Pokud cestujete ve dvojici, žádejte tzv. SV, což je uzavřené lůžkové kupé pouze pro dvě osoby. V Baku můžete využít služeb metra, kde jezdí stejné ruské soupravy jako kdysi u nás. Taxi není pochopitelně v této zemi na ropě žádným luxusem a lze jej využít k výletům do okolí měst – zejména při nedostatku času nebo pokud cestujete ve skupině. Cenu je dobré s řidičem domluvit předem. Za autostop domorodci platí, cizinci ovšem bývají obvykle svezeni zdarma.

Kde se ubytovat
Levné hotely v zemi prakticky neexistují, což značně brání rozvoji turistického ruchu. V Baku je dobrou volbou hotel Araz nebo Cenub (Dženub). Dvoulůžkový pokoj (bez vlastní koupelny a WC) zde pořídíte od 25 eur. Kvalita ubytování rozhodně této ceně neodpovídá, přesto bývají oba podniky často přeplněné. Ostatní hotely jsou výrazně dražší. Rodinné penziony či „babušky“ nabízející levné ubytování bohužel v této zemi neexistují. Na venkově a v horách lze bezpečně stanovat.

Snímky autor: Chrám Atešgah má magické kouzlo, přestože jeho „věčný oheň“ už dávno vyhasl (1). Pro kavkazské horaly je typická vysoká beranice, láska k alkoholu a „smrtící“ pohostinnost (2). Ropné vrty začínají hned na předměstí Baku a táhnou se podél celého kaspického pobřeží (3). Interiér svatyně vyznavačů ohně zdobí voskové figuríny (4). Dívčí věž kdysi možná sloužila jako dachme, věž ticha, pohřebiště vyznavačů zoroastrijského náboženství (5). Bahenní „láva“ připomíná sice na první pohled roztavené olovo, ale je studená (6). Strmá cesta na posvátný vrchol Bešbarmag začíná u této malé mešity (7).