Zpohledu zaměstnance i zaměstnavatele podle mého názoru ano, připravujeme se tím na svoji další profesní budoucnost! Každý z nás, kdo se ocitne na pomyslném profesním rozcestníku, by se měl zamyslet, co dál a jak se ze složité životní situace posunout bez významnější "újmy" a ideálně jako vítěz.

Pohled ze strany zaměstnavatele i zaměstnance


Nejprve se na rekvalifikaci podívejme pohledem zaměstnavatele. Řada firem řeší, kde ušetřit, snížit náklady, a zabývá se i tím, koho propustit, bez čí práce se firma obejde. Ale přemýšlejí manažeři také o tom, zda nepropouštějí někoho, koho za půl roku budou opět potřebovat? Náklady vynaložené na propuštění a posléze za určitou dobu na nábor takového člověka můžou být nesrovnatelně vyšší, než co přineslo dočasné ušetření nákladů na jeho pozici. Není vhodnější dané pracovníky přeškolit a nabídnout jim jinou pozici? Je to i cesta k vytvoření větší stability uvnitř firmy, navíc tím lze i významně podpořit loajalitu zaměstnanců a jejich důvěru ve vedení firmy. Z praxe znám některé firmy, které takto postupovaly, a u většiny z nich to bylo úspěšné. Základem je, aby o to měly zájem obě strany a tak k tomu přistupovaly. Je jasné, že zaškolený zaměstnanec nebude zvládat novou práci hned perfektně, ale velkou výhodou je znalost firmy, její kultury a zvyklostí. Tím je pro něho snazší zapracování a potřebuje kratší čas na adaptaci v nové pozici.

A co propuštěný zaměstnanec? Velmi záleží na tom, v jakém oboru se daný člověk profesně pohybuje. Některé sektory ekonomická krize postihla více, jiné méně. V těch, které zasáhla více, je rekvalifikace asi nejnadějnější cestou k jinému zaměstnání. Řada lidí hledá znovu stejnou práci (ve stejném oboru, podobnou pozici) a čekají i delší dobu, než se najde obdobná nabídka. Variantou je také se za prací přestěhovat, a to nejen v rámci České republiky, ale i do zahraničí. Možnosti a příležitosti tu sice jsou, ale to není u nás příliš běžné a mobilita zaměstnanců není moc vysoká.

Čas na změnu - na rekvalifikaci


Ztráta zaměstnání je jistě pro propuštěného traumatizující, nicméně je to také příležitost k zamyšlení nad tím, co vlastně chci dělat, příležitostí k zamyšlení se nad dosavadní kariérou. A také - co trh bude potřebovat, kde je mezera na trhu a kde práci snadněji získám a hlavně si ji udržím. Ideální je najít synergii mezi tím, co chci dělat, co by mě bavilo, když změním obor, a mezi tím, co na trhu bude aktuální. Nepřišel čas na změnu a s tím i spojenou rekvalifikaci?

Zásadní je také otázka, zda mi na rekvalifikaci může někdo přispět. Nečekejte, že potenciální nový zaměstnavatel by měl zájem přeškolit nového člověka a zaměstnat ho, to je velmi nepravděpodobné. Vás konkrétně jako člověka a pracovníka nezná a obzvláště v dnešní době nebude sázet na nejistotu, kdo mu vlastně nastoupí za dva či tři měsíce, a ještě k tomu hradit přeškolení, když všechno firemní vzdělávání utlumili na školení povinné ze zákona. Avšak naděje tu stále je - úřady práce za jistých okolností rekvalifikaci hradí. Zpravidla musí člověk přijít s potvrzením budoucího zaměstnavatele, že ho po rekvalifikaci zaměstná. Žádost je posuzovaná individuálně a závisí i na pravděpodobnosti úspěchu rekvalifikace, tedy dlouhodobě vytvořeného pracovního místa.

Ale pozor, ne vždy však rekvalifikace funguje a bez nutné praxe může být nerelevantní. Rekvalifikovaný člověk nebude stejně efektivní jako někdo, kdo už práci dělá řadu let. Může se vám stát, že se rekvalifikujete a zjistíte, že vás nikdo nechce přijmout, protože bez potřebné praxe nejste konkurenceschopní. Avšak bez příležitosti praxi nezískáte. A může se stát, že se člověk ocitne v bludném kruhu. Možnou variantou je pozvolný přesun do jiného oboru/pozice a získávání zkušeností postupně a směřování do jiné oblasti, než kde zaměstnanec působil do teď.

Vylepšit slabé stránky


V každém případě ztráta dosavadního zaměstnání je poměrně velký zásah i do osobního života, ale na druhou stranu hledání nové pracovní příležitosti může přinést jak širší pohled na pracovní trh, tak i řadu nových zkušeností. Bilancuje-li propuštěný své profesní dovednosti opravdu odpovědně, může se mu jako určitý způsob rekvalifikace jevit například i zlepšení svých schopností v nejrůznějších kurzech - jazykových, počítačových či jiných. Analyzujte si, jaké pozice se na trhu nyní nabízejí, jaké jsou vaše silné a slabé stránky, a ty slabé se snažte vylepšit. Hledání nové práce se neobejde bez absolvování řady přijímacích pohovorů, snažte se z nich získat co nejpřesnější zpětnou vazbu, vždyť i špatná zkušenost je zkušenost, která vás může do budoucna velmi poučit. Zjistěte si, proč jste nebyl vybrán, co se na dané pozici očekává, v čem se můžete zlepšit a na čem zapracovat. Pokud se ucházíte o práci přes agenturu, absolvujete osobní pohovor a nejste vybrán, je legitimní, abyste získal zpětnou vazbu. Zjistěte důvod, proč byl někdo úspěšnější a v čem. Nenechte se odbýt větami typu "jiný kandidát byl vhodnější, splňoval lépe kritéria požadovaná na tuto pozici" a podobně, chtějte vždy konkrétní fakta.

Rekvalifikace a manažeři


Pro koho je ale rekvalifikace možná a pro koho už nikoliv? Může se například rekvalifikovat špičkový manažer? Rekvalifikace na těchto pozicích není rekvalifikací v pravém slova smyslu. Dobrý manažer by měl být univerzálně použitelný a fungovat jak ve výrobě, tak ve službách či jiném oboru, pokud se samozřejmě nejedná o vysoce specializovanou manažerskou pozici. Business principy jsou stejné ve všech oborech, jen "proměnné", jako je klient, služba či produkt, se mění. V každé středně velké společnosti najdeme pozici generálního ředitele, šéfa financí, šéfa lidských zdrojů, obchodu a marketingu. Je však potřeba mít odvahu vstoupit do zcela jiných vod. Například seniorní manažer, který působil 20 let v bankovnictví a je propuštěn, by měl zvážit i jinou možnost než čekat, až se zlepší ekonomická situace a na bankovním trhu opět najde uplatnění. Pokud zvolí jiný obor, nejen že si práci může najít snadněji, ale může zjistit, že změna oboru ho obohatila a přinesla mu jiný pohled na jeho profesní kariéru.

Potřeby trhu práce


Poslední otázkou je, zda se v dnešní době vzdělávací společnosti a úřady práce zamýšlejí nad tím, koho bude na pracovním trhu potřeba a zda jsou nabízené rekvalifikace efektivní. Vzdělávací společnosti fungující na komerčním trhu musí reflektovat poptávku klientů a vývoj na trhu. Dalo by se usuzovat a z praxe se to potvrzuje, že tréninkové a vzdělávací agentury se snaží nabídnout klientům to, co je zajímá a za co jsou ochotni v této době platit. V této složité situaci je jen málo firem, které jsou ochotny pracovat na dlouhodobém rozvoji pracovníků, ale rozvíjejí pouze aktuální potřeby, anebo utlumily tyto programy na minimum.

Druhá strana, tedy pracovní úřady, fungují na bázi demografických dat a sociálních potřeb. Není jisté, zda se dokáží opravdu fundovaně rozhodnout a jakým způsobem se vyhodnocují individuální žádosti nezaměstnaných. Cítím zde určitou odtrženost od komerčního, tržního prostředí, byrokracie je zde poměrně silně znát a bude určitě ještě nějakou dobu trvat, než se tyto potřeby sblíží a systém bude fungovat bezchybně.

Závěrem bych chtěla shrnout poznatky a zkušenosti z trhu. Obecně lze jednoznačně říci, že rekvalifikace je skutečně výhodná, a pokud se podíváme na člověka jako individuum, po prvním počátečním šoku ze ztráty zaměstnání nebo pozice, kde jsme "zabydlení", přináší nové zkušenosti, rozšiřuje obzor a člověka finálně obohatí. To platí bez ohledu na věk i vzdělání, chce to jen netrvat na zaběhnutých zvyklostech, ale nadechnout a rozhlédnout se. V začátcích je velmi užitečné si rovněž promluvit s lidmi, kteří znají pracovní trh a nové trendy a mohou poskytnout cenné rady.


ředitelka společnosti Touchdown