Helena Liška, manažerka komunikace společnosti Mazars, se do Francie dostala díky svému studiu na Vysoké škole ekonomické v Praze. Vybrala si obor management a vytváření vztahů s východní Evropou. "Přišla revoluce, tak jsem si studium prodloužila," říká. Součástí studia byla praxe ve francouzské firmě. Nastoupila do společnosti Promodata, která se zabývala leasingem výpočetní techniky. Byla to její první pracovní zkušenost. "Ocitla jsem se ve výrazně mužském prostředí, nezkušená, cizinka a žena. Ale dostala jsem okamžitě pozici, kterou bych jinak nezískala. Šéfové tehdy pomýšleli na založení pobočky v Česku a plánovali, že bych ji později mohla řídit. Otevření pobočky se jim ale nepodařilo uskutečnit," říká Helena Liška.
Svoje první měsíce strávila "stínováním" ředitele. "Aniž jsem si to uvědomila, tak jsem od něj odkoukala to, čemu Francouzi říkají technická část, tedy jak se počítá bankovní úvěr, leasing, jak psát smlouvu, jednat s klienty, posoudit jejich bonitu." Podle ní je pro Francouze typické to, že když si vás vyberou, otevřou vám dveře a "šuplíky" k informacím. "Pak nastane tlak na to, abyste úkoly dokončovali. Když jednou stanoví termín, tak platí. Vše je trochu jakoby rozevláté, ale deadline a výsledek je daný. Francouzi vám neházejí klacky pod nohy, ale ani vám nikdo moc nepomáhá," popisuje. Při výběrových řízeních kladou důraz na znalost jazyka a na to, že absolvujete alespoň část vzdělávacího systému ve Francii. To pro ně představuje obrovský kredit.
Helena Liška
"Když si vás Francouzi vyberou, otevřou vám všechny šuplíky."
foto: archiv H. Lišky 
