Pracovnímu poměru na dobu určitou se věnuje ustanovení § 39 Zákoníku práce. Trvání pracovního poměru mezi týmiž účastníky je dle něj možné sjednat celkem na dobu nejvýše 2 let ode dne vzniku tohoto pracovního poměru. Nemusí se ale jednat pouze o případ prodlužování pracovního poměru, neboť toto platí i pro každý další sjednaný pracovní poměr mezi týmiž účastníky, tedy v případě, že pracovní poměr není prodlužován, nýbrž zanikne a následuje pracovní poměr nový. Dle uvedeného ustanovení dále platí, že pokud od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba alespoň šesti měsíců, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou se nepřihlíží, lhůta dvou let tedy byla přerušena a v případě dalšího pracovního poměru mezi týmiž účastníka začíná běžet lhůta nová. Pokud zaměstnavatel prodlužuje pracovní dobu vždy o tři měsíce a celková doba ještě nepřesáhla dva roky, postupuje v souladu se zákoníkem práce. Pokud celková doba navazujících pracovních poměrů dobu dvou let přesáhla a oznámil-li zaměstnanec před uplynutím sjednané doby písemně zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, pak platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou. Uvedená omezení pro sjednávání pracovního poměru na dobu určitou se ale nevztahují na zaměstnavatele, u nichž jsou dány vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele, nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce, kterou má zaměstnanec vykonávat. Takové důvody pak musejí být vymezeny v písemné dohodě zaměstnavatele s odborovou organizací, a pokud taková organizace u zaměstnavatele nepůsobí, měl by je zaměstnavatel vymezit vnitřním předpisem. Pokud má zaměstnanec pochybnosti o tom, že uvedené důvody pro sjednávání pracovních poměrů na dobu určitou u zaměstnavatele skutečně existují, může dát podnět na prošetření věci příslušnému inspektorátu práce. Pokud ten zjistí, že zaměstnavatel postupoval v rozporu se Zákoníkem práce, může mu udělit pokutu.

Zaměstnanci, který vykonává práci v pracovním poměru na dobu určitou, přísluší stejná práva a povinnosti jako zaměstnanci vykonávajícímu práci v pracovním poměru na dobu neurčitou, zaměstnanec tedy má např. nárok na dovolenou na zotavenou i pracovní volno při překážkách v práci (návštěva lékaře apod.), zajištění vhodného pracovního prostředí, atd.