Atmosféra a vztahy na pracovištích v krizi houstnou. Konflikty a spory, nad kterými bychom dříve mávli rukou, mají tragické dopady. Svědčí o tom třeba 22 sebevražd ve francouzském Telecomu za poslední půlrok. Nás se to netýká, říkali jsme si v Česku. Jenže pak v Brně zaměstnanec zastřelil šéfa kvůli výpovědi. Labilita lidí roste, protože výpověď se pro ně stává katastrofou třeba kvůli nesplacené hypotéce. Přitom by k takovým tragédiím nemuselo docházet, pokud by šéfové ošetřovali konflikty v zárodku a dbali na prevenci.
V principu se lidé ke konfliktu stavějí dvojím způsobem. Buď jdou do boje, chtějí přesvědčit o své pravdě a uspět. Nebo se raději stáhnou. Dělají že nic, než jim rupnou nervy nebo se sesypou. Pavel Novák, konzultant a kouč společnosti Krauthammer, radí položit si otázku, co je ve hře. "Uvedu příklad - pokud kolegovi, který jedná v protikladu s dohodnutými pravidly hry a vědomě poškozuje práci týmu, neřeknete jasné Ne, říkáme tím pádem Ano. Otázka pak stojí - "co riskuji, když to nechám být? A co získám, když budu problém řešit?"
Podívejme se, kdy konflikty rostou jako rakovina.
1. Když manažeři nekomunikují
Manažeři mají někdy v oblibě různé hry - třeba na schovávanou. "Šéfové někdy nechtějí záměrně slyšet o problémech podřízených, protože nemusejí nic řešit. Jenže to je krátkozraký přístup, který se ve výsledku nevyplatí," říká Tomáš Navrátil ze společnosti Apogeo. Můžou se "zabarikádovat" v kanceláři, komunikaci snížit na nezbytné minimum a dávat sto a jeden neverbálních signálů typu "nechte mě být". Stačí spěchat, tvářit se přísně, nezačínat hovor, bagatelizovat problém a podřízené s problémy odbývat.
V soukromí s takovým člověkem moc nepořídíte, v pracovním kontaktu můžete využít dostupných prostředků pro komunikaci ve firmě - pracovních porad, e-mailové korespondence, schránek důvěry, otevřené linky řediteli, upozornění personalistovi na nedostatečné "soft" dovednosti šéfa při hodnotícím pohovoru o tom, jak funguje či nefunguje tým...
Hlavní zodpovědnost za atmosféru a vedení týmu má šéf. Pravda, někdy mu podřízení situaci neulehčují. Všude mají plno řečí, ale nic neřeknou otevřeně. "Takové partnery jsem zažil, a ne jednou. Ven se z toho dostávám přímou otázkou. Je pak na druhém, co s tím udělá. Pokud na ni reaguje, vyřčený problém je příležitost k řešení. Pokud ne, jedná se o ztracený případ," říká Jan Přerovský, předseda představenstva Asseco.
2. Šéf neumí plánovat a jasně zadat práci
Někdy má šéf při hodnocení výsledků práce pocit, že na poradě mluvil s úplně jinými lidmi.Tak se liší výstupy od jeho očekávání předvedených výsledků. Někdy je to tím, že podřízení věnují pozornost jiným věcem, stejně jako žáci ve škole. Nebo pochopí věc zcela jinak. To, že někdo slyší, ještě neznamená, že sdělenému rozumí. Někdo nepodrží v hlavě nic, co nedostane písemně, a do aleluja se pak vymlouvá.
Nejlepší je mít úložné místo na webu, na nástěnce, kam je možné nahlédnout a oživit si zápisy z porad, plán práce a podobně. Pokud nepomůže plánování, stanovení přesných termínů a koordinování týmu šéfem, určitě dojde ke třenici typu "kdo za to může". Většinou však musí první spory a konflikty ošetřit šéfové. Ti by si měli dát pozor na vnímání rozdílu mezi problémem a sporem. Do sporů nemá cenu se míchat, protože jde o silně emociálně zabarvené záležitosti. Řeší se v nich, kdo se více provinil nebo kdo má větší pravdu.Na pracovišti jde o řešení problému a hledání východiska z pracovních úkolů.
"Ne vždy se podaří dojít ke konstruktivnímu a věcnému řešení. Účastníci konfliktu trvají na hodnotících soudech druhé strany, nepřiznají si, že jsou ovládáni emocemi a snaží se získat posluchače na svoji stranu," vysvětluje Pavel Novák.
Účast šéfa podle něj přichází na řadu teprve tehdy, když kolegové vyčerpali možnosti domluvit se mezi sebou. Zároveň jsou oba připraveni přijmout rozhodnutí arbitra, ať je jakékoliv.
Pokud tato podmínka není splněna, hrozí, že se "arbitr" sám dostane do takzvaného "dramatického trojúhelníku": pomocník - zloduch - oběť s jediným výsledkem: sám se nechá zatáhnout do konfliktu a skončí pod palbou obou stran.
3. Lidem chybějí vzájemné sympatie
Manažeři by se neměli snažit křečovitě sloučit protiklady. Někdy se kvůli týmové práci snaží dát dohromady lidi, kteří se vzájemně přímo odpuzují. Například introvertní člověk, který pracuje nejraději sám v klidu, je na mrtvici z kooperující a extrovertní referentky. "Proč mě pořád stíhá? Proč mě nenechá v klidu pracovat? Proč pořád o něčem mele a pronásleduje mě?"
Akční referentka si zase říká, přece si nebudem psát, když to máme k sobě přes chodbu. "Proč mi už přes půl hodiny neodepsal," ptá se.
"Bože, ta stíhačka už je tu zas," zoufá si kliďas.
4. Měnění tváře a nošení masek
Když někdo pořád mění tvář a argumenty nebo si nápadně často "nepamatuje", je třeba mít se na pozoru. "Pomohou jedině fakta a argumenty, které jsou věcné. "Snažím se také oprostit od interpretací (např. Zatajil jsi mi...) a namísto toho pojmenovat fakta (např. Neměl jsem danou informaci k dispozici.). Zároveň odkazuji na pravidlo nebo princip, na kterém se oba shodneme," vysvětluje Novák.
5. Nedostatek loajality patří k českému folkloru
Patří trochu k českému folkloru být vždy tak trochu v opozici k šéfovi. Někdy třeba kolega netáhne za jeden provaz, nebo zapomene na loajalitu při jednání s externími partnery.
"V takovém případě používám techniku nastavení zrcadla, nekřičím. Pokud se jedná o interní poradu, jsem mnohem důraznější při reakci na chování takového kolegy. U jednání s obchodními partnery se snažím dotyčného dostat mimo dosah ostatních a vysvětlím mu, že je takové chování kontraproduktivní," říká Jan Přerovský.
"Každopádně ctím zásadu: chval veřejně, pokárej mezi čtyřma očima. Pokud je to nutné, dokážu pokárat i veřejně, ale dělám to tak, abych nesnížil hodnotu daného člověka a neurazil ho," dodává Přerovský.
Když Pavla Nováka opravuje kolega nebo nadřízený před obchodními partnery, snaží se být v pohodě, vezme "opravu" do hry a řekne: "Dík! Někdy potřebuji tiskového mluvčího."
Kolega pochopí a obchodní partner je mnohdy pozitivně šokován vzájemnou otevřeností svých partnerů. Když je ve stresu a situace je vypjatá, snaží se zachovat si nadhled.
"Počkám, až odezní bezprostřední nepříjemné pocity a s dotyčným si potom v klidu a fakticky promluvím a jasně řeknu, co mi vadilo a co chci příště jinak," vysvětluje Novák.
Anketa
Co vás v tomto roce nejvíce vytočilo?
Jan Přerovský
předseda představenstva Asseco
Byly to dva konflikty - ten první pramenil ze špatných informací, respektive jejich nedostatečného sdílení. Ten druhý nesl známky sobectví. Určitě to znáte, vašeho partnera v diskusi nezajímá nic kromě toho, co je jeho a z čeho bude mít okamžitý prospěch, nebo to rychle vyřeší jen jeho problém. S takovými lidmi se opravdu těžko vychází...
Pavel Novák, konzultant a kouč společnosti Krauthammer
Nejvíce mě vytočila situace, kdy paradoxně ke konfliktu vlastně nedošlo. Dostal jsem e-mailem dopis, ve kterém mi druhá strana oznámila svoje rozhodnutí, aniž by se zajímala o můj názor, důvody, které mě vedly k mému jednání, či návrhy, co s tím dále. Prostě jsem dostal na vědomí rozhodnutí a dál bylo ticho. A takové významné ticho někdy křičí mnohem hlasitěji než jakkoliv ostrá slova.
Co je zvykem v cizině
MARTIN ČUDKA, ředitel Wiesner Hager Bohemia
Jsem manažerem v zahraniční firmě, tak mohu porovnat chování českých a cizích manažerů. Na západě se rozhoduje kolektivněji. Například majitel naší firmy Marcus Wiesner je respektován a my jako jeho kolegové a partneři hledáme způsob, jak mu vyhovět. V Česku každý hledá spíše způsob, jak se postavit proti tomu hlavnímu proudu. Každý totiž hledí spíše na vlastní zájem. Je důležité, aby manažeři nepřenášeli pracovní neshody do osobního života a nedívali se na sebe skrz prsty. To Češi moc neumějí. Kdežto na západě se na poradách kolikrát "řežem", ale pak klidně jdeme na společnou večeři. Manažeři respektují jednou přijatou dohodu. Samozřejmě se každý snaží při vyjednávání prosadit svůj zájem, ale když už se najde nějaký konsenzus, tak se "drží basa".
V Čechách hraje velkou roli ješitnost manažerů, jejich myšlení pořád nese stopy z doby fialových sak. Způsob jednání potřebuje v České republice kultivaci."
