Paul Krugman: Svět vychýlený Čínou z rovnováhy

Mezinárodní cesty nejvyšších světových představitelů mají smysl převážně jako symbolická gesta. Nikdo neočekává, že se prezident Obama vrátí z Číny s významnými novými dohodami o hospodářské politice nebo čemkoliv jiném. Doufejme však, že až se kamery přestanou točit, zahájí pan Obama a jeho hostitelé otevřenou diskusi o měnové politice. Problém nerovnováhy v mezinárodním obchodu se totiž dozajista podstatně zhorší. A pokud Čína nenapraví svou politiku, rýsuje se na obzoru potenciálně ošklivá konfrontace.

Pár slov na vysvětlenou: většina hlavních světových měn vůči sobě navzájem "plave". To znamená, že se jejich relativní hodnota zvyšuje nebo snižuje v závislosti na působení tržních sil. Nemusí to však nutně znamenat, že vlády dávají od měnové politiky zcela ruce pryč: někdy státy omezují odliv kapitálu, pokud jim hrozí útok na vlastní měnu (jak to v loňském roce učinil Island) nebo podnikají kroky k odrazení přílivu horkých peněz, pokud se obávají, že spekulanti milují jejich ekonomiku až příliš a zároveň nepříliš moudře (jak to právě nyní činí Brazílie). Většina států se však v dnešní době snaží udržovat hodnotu své měny v souladu s dlouhodobými ekonomickými ukazateli.

Ožebrač bližního svého

Čína je velkou výjimkou. Navzdory obrovským obchodním přebytkům a touze mnoha investorů proniknout do této rychle rostoucí ekonomiky za každou cenu - což jsou síly, které by měly čínský jüan posilovat -, čínské úřady udržují tuto měnu setrvale slabou. Dělají to především tak, že vyměňují jüany za dolary, které již nahromadily v obrovském množství. Nedávno pak Čína uskutečnila devalvaci ve stylu "ožebrač bližního svého", když ponechala fixní kurz jüanu vůči dolaru, přestože ten oproti ostatním hlavním měnám prudce poklesl. Čínští vývozci tím získávají stále výraznější konkurenční výhodu nad soupeři, zejména nad výrobci v jiných rozvojových zemích.

Tím, co dělá čínskou měnovou politiku obzvláště problematickou, je však skutečnost, že se světová ekonomika nachází v depresi. Levné peníze a fiskální stimul zřejmě odvrátily druhou velkou hospodářskou krizi. Politikům se však nedaří generovat dostatečně velké výdaje, veřejné i soukromé, které by mohly přinést pokrok v boji proti masové nezaměstnanosti. Čínská politika slabé měny tento problém ještě zhoršuje, když v podstatě přesměrovává tolik potřebnou poptávku ze zbytku světa do kapes svých uměle konkurenceschopných vývozců. A zdá se, že bude ještě mnohem hůř.

Nebezpečná čínská hra

Pokles světového obchodu v letech 2008 - 2009 by si zasloužil zápis do knihy rekordů. Odrážel především skutečnost, že modernímu obchodu dominuje prodej trvanlivého zboží - a tváří v tvář těžké finanční krizi a doprovodné nejistotě odložili spotřebitelé i firmy nákup všeho, co bezprostředně nepotřebovali. Jak to snížilo americký obchodní schodek? Propadl se dovoz zboží, jako jsou automobily, stejně jako část amerického vývozu, avšak protože jsme před krizí dováželi mnohem více, než vyváželi, bylo celkovým výsledkem snížení obchodního schodku. V době, kdy finanční krize polevuje, se však tento vývoj obrací. Minulý týden ukázala zpráva o americkém obchodu prudké zvýšení obchodního schodku mezi srpnem a zářím. A zpráv v podobném duchu bude ještě mnohem více.

Představte si tedy, že novinové titulky budou několik měsíců po sobě poukazovat na vršící se americké obchodní schodky a čínské obchodní přebytky a jedním dechem informovat o utrpení nezaměstnaných amerických dělníků. Kdybych seděl v čínské vládě, rozhodně by mě taková vyhlídka znepokojovala. Číňané to bohužel zřejmě nechápou: místo aby se postavili čelem k potřebě změny vlastní měnové politiky, začali poučovat Spojené státy a radit jim, aby zvýšily úrokové sazby a omezily fiskální deficity - tedy aby problém americké nezaměstnanosti ještě zhoršily.

A také si nejsem jist, zda to chápe Obamova administrativa. Její prohlášení k čínské měnové politice se zdají být spíše pro forma a postrádají jakoukoliv naléhavost. A to se musí změnit. Nezazlívám panu Obamovi bankety a společné fotografování; je to součást jeho práce. Bylo by však záhodno, kdyby v zákulisí varoval Číňany, že hrají vážně nebezpečnou hru.

Paul Krugman
Autor, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, je komentátorem deníku The New York Times