Martin Jahn: Kdo potáhne českou ekonomiku?

Potřebujeme strategii, jak ozdravit veřejné finance a nastartovat růst ekonomiky. Je proto dobře, že se vláda do této práce pustila. Současný kabinet je sice úřednický, ale čekání na vládu vzešlou z řádných voleb by se naší zemi mohlo vymstít.

V české ekonomice totiž již příliš dlouho vládne nejistota, ve které ani tuzemské, ani zahraniční firmy nevědí, co mají očekávat. Navíc jsme si svoji image v poslední době v zahraničí zrovna nevylepšili a stáváme se tak nečitelnou zemí. A to si při naší závislosti na vnějším prostředí nemůžeme dovolit.

Bez daní to nepůjde

Návrhy na základní pilíře strategie již na stránkách Hospodářských novin předložil Miroslav Zámečník (Na prahu roku 2010: dejme si kuráž a naději; HN 8. ledna). Navrhuje kroky, na kterých se shoduje většina expertů a které Svaz průmyslu prosazuje již několik let. Zámečník se ve svém popisu ale soustředí především na vyrovnání veřejných financí. V jeho vizi však není jasné, na čem by česká ekonomika měla být založená - a tedy kdo zajistí plnění příjmové stránky rozpočtu.

Pokud má byt podpora vzdělávání, vědy a výzkumu prorůstovým faktorem, budou tyto oblasti krátkodobě spíše polykat prostředky než generovat výsledky. Zvýšení kvality vzdělávání si - stejně jako zlepšení výzkumu a vývoje - vyžádá velký objem financí. Obzvlášť technické školství by si zasloužilo výraznější pozornost státu.

Diskuse kolem financování výzkumu se navíc nešťastně vyhrotila, což přispělo k výraznému rozmělnění celého reformního úsilí. Mají-li se však investice do této oblasti stát faktorem růstu, bude naopak nutné se stále více ptát, kolik se na základě takto vynaložených peněz vyrobilo nových produktů, kolik vzniklo pracovních míst, či jak se zvýšila efektivita a ziskovost firem.

Velmi důležitá je otázka daňové politiky a dá se předpokládat, že se určitému přechodnému zvýšení daní nevyhneme. Efektivnější bude zvyšovat daně nepřímé, ale také u přímých bude muset nějaký růst nastat. Opětovné zavedení pásem u daně z příjmu by dovolilo spravedlivěji rozložit dodatečné daňové zatížení mezi jednotlivé příjmové skupiny. Zdanění příjmů se však nesmí zvýšit extrémně, jinak bude jediným efektem nárůst šedé ekonomiky.

Velkou hodnotu má Zámečníkův materiál v oblasti korupce a veřejných zakázek. V době omezování dávek a minimálního zvyšování důchodů opravdu není možné pokračovat v předražených zakázkách. Také reforma zdravotnictví a důchodů a zavedení určité míry spoluúčasti je notoricky známou nutností. Jde však o navýsost politické téma a současný úřednický kabinet v této záležitosti jen těžko něco rozhodne.

Co v Zámečníkově článku bohužel chybí, je úvaha o přijetí eura. To přitom bude pro úspěch české ekonomiky důležité. Je v podstatě jisté, že kvůli snižování hrozivých schodků nebude mít stát prostor pro fiskální prorůstové injekce. Jedinou významnou vzpruhou mohou být v příštích letech unijní fondy a kabinet by proto měl nasměrovat své prostředky výlučně tam, kde opravdu mohou zafungovat jako stimul.

Lze očekávat, že růst bude i nadále založen na exportně orientovaném zpracovatelském průmyslu, pro který je přechod od nestabilní české měny k euru zásadní. Právě tuzemský průmysl, modernizovaný množstvím zahraničních investic, je jednou z hlavních příčin velmi dobrého základu české ekonomiky. Chybějící euro však představuje velkou konkurenční nevýhodu - nejen pro průmysl a exportéry, ale i pro jejich dodavatele a mnoho firem v oblasti služeb.

Euro by pomohlo

Pragmaticky vzato je jedno, zda si vstup do eurozóny vytyčíme jako primární cíl, kvůli kterému bude nutné dát veřejné finance do pořádku. Za prvořadé si klidně můžeme stanovit vymazání schodků, což nám následně umožní přijmout evropskou měnu. Každopádně považuji za nezbytné, aby vláda zařadila přijetí eura mezi své strategické priority.

Strategií, koncepcí a návrhů reforem jsme již měli vícero, klíčová však bude realizace. Právě tato fáze je v poslední době slabinou hospodářské politiky. Fischerova vláda by proto měla soubor opatření rozdělit na dvě skupiny. První by mohla realizovat v rámci svého mandátu. Druhou by pak tvořila strategická doporučení pro vládu příští.

Martin Jahn
Autor je viceprezidentem Svazu průmyslu ČR