Českým manažerům se občas vyčítá menší míra sebevědomí. Ve velké většině je to škoda, protože takový manažer, jakkoliv je kvalitní, se potom neumí dobře prosadit. A to nejen na trhu práce. Shodou okolností mám možnost již delší dobu sledovat vývoj mladého manažera Miroslava, který se popsaným osobnostním parametrům poněkud vymyká.

Ihned po vysoké škole nastoupil do jedné nadnárodní společnosti, kde byl vytrénován, a protože byl šikovný, začal velmi rychle stoupat ve firemním žebříčku. Po čtyřech letech kariéry dostal nabídku do jiné nadnárodní společnosti na pozici, která odpovídala jeho představám, zvláště platovým. Opět usilovně budoval kariéru, ale jeho mysl se začala ubírat nejen k práci, ale i k materiálním požitkům, hlavně "manažerským symbolům".

Vydobyl si superpočítač, supermobil a byl zklamaný, že nedostal BMW, ale toyotu. Ve svých dvaceti sedmi letech začal zprudka vyjednávat o zvýšení platu. Možná by to ani nevadilo, ale zdálo se, že v honbě za zlepšováním svého materiálna občas zapomněl pracovat. Nevím, jak dlouho by si ho v té firmě nechali, ale Miroslav dostal další příležitost.

Byl osloven ještě větší nadnárodní společností s nabídkou na post šéfa prodeje. Mladý manažer, již znalý světa, začal usilovně vyjednávat podmínky svého vstupu do společnosti. Téměř dvojnásobný plat a kýžené BMW rozhodlo. A tak na počátku roku 2009 začal jezdit novým autem, měl plat, o jakém se mu před dvěma lety ani nesnilo, krásnou kancelář a asistentku. Na firmu však dolehla naplno krize a sebezáchovné pudy donutily vedení k drastickým škrtům nákladů.

Než se Miroslav nadál, byl bez BMW, asistentky i bez místa. Jeho sebevědomí však kupodivu neutrpělo, protože odmítl první dvě nabídky, které se naskytly, protože neodpovídaly jeho platovým požadavkům. Čekal. A nabídky nikde. Po třech měsících se začal zúčastňovat konkurzů. Většinou nebyl pozván ani do druhého kola. Vždy si totiž do požadavků psal plat, který měl v posledním zaměstnání.

Blížil se konec roku 2009, Miroslav byl doma, peníze docházely a zdálo se, že již poučen tentokrát opravdu čeká na pracovní příležitost a nejen na benefity. A příležitost přišla. Menší společnost hledala generálního ředitele a Miroslav odpovídal požadavkům. Zdálo se, že si s majitelem firmy padli do oka. Začalo vyjednávání o platu. Miroslav něco slevil, majitel se skřípěním zubů něco přidal a dospěli ke konsenzu. Už si téměř plácli a Miroslav se jen jakoby na okraj zeptal, jaké bude mít auto. Majitel řekl, že má pro něj připraveného superba. Miroslav se urazil a vyjednávání začalo znovu. O auto. Pro majitele firmy to byla poslední kapka. Naštval se a nerozuměl tomu.

A nerozumí tomu doposud. Miroslav taky ne. Možná mu prospěje, až zase jednou dostane příležitost začít v nějaké firmě zase od počátku. A bez BMW.


Eduard Hilšer
poradce společnost Takt

Napište nám

Zaujala Vás naše rubrika Business Class? Vaše připomínky a tipy jsou vítány. Posílejte je na adresu adela.vopenkova@economia.cz