Paroubek chce srazit ceny. Jeho možnosti jsou však omezené

Už bylo na čase. Do voleb zbývají ani ne tři měsíce a do včerejška žádný politik nevytáhl oblíbenou předvolební zbraň - ceny energií a bankovních poplatků. Jiří Paroubek však veřejnost uklidnil - ani letos nebudou voliči o tento evergreen ochuzeni.

"Nechceme, aby občané jenom platili a platili," ujišťuje horký kandidát na premiérské křeslo, podle něhož jsou u nás ceny elektřiny, plynu, vody, telekomunikačních a bankovních služeb zbytečně drahé. Lídři trhu si podle něho "dělají, co chtějí" a stát tomu není schopen zabránit.

Nejde o žádnou novinku. Naposledy se ceny energií staly horkým politickým tématem na podzim roku 2008. Ceny komodit šly prudce dolů, blížila se krize. V této atmosféře se polostátní ČEZ chystal ohlásit rekordní, skoro padesátimiliardový zisk - a také desetiprocentní růst cen proudu. Konkurenční E.ON přišel se 16procentním zdražením, zdražovaly i plynárenské firmy.

Politici v akci

Strhla se bouře. Politici se předháněli v návodech, jak ceny držet na uzdě. Premiér Topolánek tvrdil, že nebýt jeho, ČEZ by zdražil ještě více, a kritizoval plynárenskou RWE. Exministr Milan Urban (ČSSD) radil, aby funkce "selhávajícího" Energetického regulačního úřadu převzala vláda, jeho kolega z ODS Martin Říman doporučoval lidem, ať elektřinu kupují "jako máslo" u nejlevnějšího obchodníka. Pod šéfem ČEZ se kymácela židle.

Výsledek? Ceny se vyvíjely v podstatě tak, jak bez ohledu na politiky předpovídali ekonomové.

V české energetice, která přijala evropská pravidla a před několika lety otevřela trhy konkurenci, je pro ceny elektřiny a plynu totiž určující především vývoj trhu s komoditami. Stát reguluje pouze ceny za služby a poplatky na podporu "zelené" energetiky. Neznamená to, že je bezmocný.

Třeba Francie využívá těchto nástrojů daleko důrazněji než Česko. "Mnohem podstatnější důvod, proč je tam proud levnější než u nás, ale je, že francouzský trh je uzavřenější než náš," vysvětluje analytik firmy Atlantik FT Petr Novák.

Stanovit zvláštní cenovou politiku v Česku, jehož sítě jsou dokonale propojeny s cizinou, není snadné - uměle levnou elektřinu by obchodníci vyváželi do zahraničí. Cenový vývoj v Česku za vlády, jež podle Paroubka "selhala v oblasti kontroly cen a regulace", se tak příliš neliší od vývoje na Slovensku, kde již před třemi lety zahájil kabinet Roberta Fica podobnou válku proti energetickým monopolům, jakou nyní chystá v Česku ČSSD.

Ani v telekomunikační branži, kde jsou české ceny čtvrté nejvyšší v Evropě, vláda mnoho nezmůže. Regulace cen sice podléhá Českému telekomunikačnímu úřadu, avšak ten především určuje výši poplatků, jež si operátoři navzájem platí za volání do svých sítí, zákaznické ceny mají v rukou firmy. Pokud jim někdo do cen mluví, je to spíše Evropská unie. "Nedovedu si představit, jak by mohl stát regulovat ceny, aniž by porušoval pravidla EU," říká odborník na telekomunikace Jiří Peterka.

Volnější ruku má vláda, a tedy i politici, ve vodárenství. Konkurence tu nefunguje, ceny kontroluje ministerstvo financí. Jenomže bez ohledu na to, zda vládne pravice, či levice, ceny rostou, vodárenské firmy vykazují slušné zisky. A spotřebitelé si na růst cen stěžují.

Banky - drahé, ale stabilní

S vysokými českými bankovními poplatky se ČSSD pokusila zatočit už v roce 2005 za Paroubkovy vlády. Ministr Bohuslav Sobotka si tehdy naplánoval přes 40 změn ve prospěch klientů, nepodařilo se mu ovšem zákonem protlačit ani jedinou.

I tak k mírnému zlepšení došlo. Většina bank sama "povolila", stornovala například poplatek za zrušení účtu nebo za reklamaci, celkově se poplatky od té doby zvedají velmi opatrně. Jenže tu zřejmě sehrál daleko větší roli trh. Polská mBank nabídla klientům základní služby zdarma a vystavila ostatní konkurenci.

Ani jeden z největších kritiků bankovních poplatků, provozovatel serveru bankovnipoplatky.com Patrik Nacher, si nemyslí, že Paroubkův nápad na přitvrzení regulace je dobrý: "Jakmile se do poplatků pouští politici před volbami, debata se zúží jen na regulaci, anebo zrušení, což není správné. Banky si to od klientů vyberou jinde. Je nutné vytvořit veřejný tlak na samoregulaci bank, aby jejich služby byly porovnatelné a zjednodušil se přechod klientů k jiné bance."

Viceguvernér ČNB Miroslav Singer navíc zdůrazňuje stabilitu českých bank, které sice vydělávají na poplatcích, zato se ale nemusejí tolik obracet k rizikovým aktivitám. "Ty často, jak se v krizi ukazuje, přinášejí ztráty, které musejí hradit daňoví poplatníci," říká Singer.

Zuzana Kubátová
S přispěním Olgy Skalkové a Jana Beránka

Návrat volebního evergreenu. ČSSD zvedá oblíbenou politickou zbraň - ceny elektřiny, plynu, telekomunikací a bankovních služeb

České domácnosti dnes musí za elektřinu, plyn či vodné a stočné každý měsíc platit výrazně více než je nutné a než za stejné produkty platí občané v drtivé většině západoevropských zemí.

Jiří Paroubek, předseda ČSSD

Stanovit zvláštní cenovou politiku v Česku, jehož sítě jsou dokonale propojené s cizinou, není snadné - uměle levnou elektřinu by obchodníci vyváželi do zahraničí.

-2,8 procenta činí průměrné zlevnění elektřiny pro domácnosti (včetně DPH) od ledna 2010. Jde o první pokles po desetiletém každoročním nárůstu ceny.

2,9 procenta zdraží plyn svým klientům z řad domácností lídr trhu RWE Transgas. Během loňska cena klesala, předtím několik let rychle rostla.

44 procent svých zisků posílají české banky ve formě dividend svým mateřským společnostem do zahraničí. Přes polovinu svého profitu banky investují v Česku.