11 tipů, které udrží firmu na špici

George Cain, Alan Wurtzel, David Maxwell, Colman Mockler... Jména úspěšných šéfů, která vám asi moc neřeknou. Proč je zmiňovat? Možná jako důkaz, že vlastnosti jako vytrvalost a pokora pomohly byznysu na desítky let.

Když vešla ve známost "top" jedenáctka nejlepších firem v Americe v období let 1965 až 1995, všechny ohromila věc, kterou nikdo nečekal. Šéfové těchto firem nebyli egoisty s lokty. Na vrcholu stáli pokorní až plašší muži s buldočí vůlí. Jejich jména nefigurovala v amerických denících. Nesnášeli publicitu. Byli označeni za vůdce 5. úrovně (viz pyramida dole). Jak se na jejich jména přišlo?

Vytipoval je výzkumný tým Jima Collinse v Coloradu v USA. Prováděl pětiletý výzkum manažerů a zjišťoval, čím se liší skvělé firmy od dobrých po dobu minimálně 15 let. Do prvního výběru se dostalo 1435 firem ze žebříčku Fortune 500 v letech 1965 až 1995. Do výsledků se tedy nepromítla krize. Existují tak firmy, které se mezitím propadly - například hypoteční Fannie Mae.

Jaké firmy díky svému vývoji a zbohatnutí prorazily na vrchol? Ty, jejichž cena akcií běžně sedminásobně převyšovala po dobu minimálně 15 let průměr na burze. Co pro ně bylo typické a může být poučením pro dnešek?

1. Mějte vyzrálé manažery

V čele dlouhodobě úspěšných firem stáli čestní, lidsky vyzrálí lídři. Dokázali vytvořit kulturu sebedisciplíny, kdy šéfové nemusejí hlídat kolegy, protože si vybrali takové, kteří chtějí pracovat. Ve většině skvělých firem se vedoucí rekrutovali zevnitř, anebo byli pokračovateli rodinné tradice. Mnoho manažerů zvenčí svou hamižností firmě spíše uškodilo.

2. Vsaďťe na schopné lidi

Šéfové se obklopili lidmi s charakterem. Ohrané zaklínadlo, že zaměstnanci jsou největším kapitálem firem, pozměnili na "správní lidé". Oproti zažité představě, že je třeba mít plán a pak do něj dosadit figurky, se tým sestavoval jinak - podle "teorie autobusu": nejdůležitější je, KDO v autobusu sedí. Jde-li o kvalitní lidi, kteří si rozumějí, je jedno, kam jedou, protože dokážou uspět a ještě si užijí legraci. V průměrných firmách se řeší, "CO" máme v plánu a pak "S KÝM" jej uskutečníme.

3. Stavte na poctivosti

Jim Collins uvádí ve své knize Jak z dobré firmy udělat skvělou případ ocelářské firmy Nucor. Ta věřila, že může udělat z poctivých farmářů skvělé oceláře. Nelze totiž nikomu vnutit morálku, když ji v sobě nemá. Firma nebudovala ocelářské závody v průmyslových městech, jako jsou Pittsburgh a Gary, ale tam, kde žijí farmáři se smyslem pro tvrdou práci - v Indianě, Nebrasce, Utahu.

4. Schraňujte talenty

Firmy typu "ferrari" skupovaly na trhu talenty všeho druhu, ačkoli neměly představu, co přesně ti lidé budou dělat. Krize tomuto přístupu dává zelenou. Volných kvalitních lidí je dost. Když z nějakého důvodu sedí ve firmě ti, kteří ji brzdí, musejí vysednout. Místo se dělá pro talenty.

5. Nepřeceňujte techniku

Excelentní firmy nepřeceňovaly technologie. Ty samy o sobě nezaručí úspěch. Novinky šéfové prosazovali teprve tehdy, když se osvědčily v praxi. Plných 85 % manažerů firem, které se z dobrých staly skvělými, technologie vůbec neuvedli mezi pěti nejdůležitějšími faktory jejich přeměny dobré firmy ve skvělou.

6. Zrušte hierarchii ve firmě

Ve firmách, kde to "šlapalo", si nehráli na vedoucí posty a prestiž vizitek. Vládla kultura, že všichni, kteří ve firmě pracují, jsou nepostradatelní. Hierarchie, neustálé kontrolování druhých nebyly třeba, protože každý měl přirozeně usilovat o prosperitu. Fígl spočívá v tom, že když zaměstnavatel vybere správné lidi, jimž dá vliv i odpovědnost, ti se pak motivují sami. Šéfové úspěšných firem tvrdili, že se vyplatí dát si načas s výběrem než přijmout někoho z nouze.

7. Uznejte nepříjemná fakta

Firmy nezavíraly oči před nepříjemnými fakty, ale neztrácely víru v úspěch. Více než polovina firem, které se z dobrých staly skvělými, akceptovala fakta o prodeji na trhu. Třeba na počátku 70. let minulého století nebyla známa koncepce, že je lepší "být jedničkou, dvojkou, anebo z trhu odejít". Tento model vešel ve známost později. Není jednoduché sdělovat zaměstnancům tvrdá data. Ukazuje se však, že chová-li se firma férově, lidé jí pomohou.

8. Držte vedení v jednotě

Top manažeři zůstali ve firmě dlouhodobě, anebo z "autobusu" rychle vypadli, když se neosvědčili. Strategie firem byla založena na praxí ověřené myšlence: není možné, aby každou chvíli někdo tlačil "kolo" úplně jiným směrem. Podstatné bylo, aby zaměstnanci na vlastní kůži zažili efekt toho, že něco funguje, a řekli si: "Aha, funguje to, tady zatlačíme."

9. Neřiďte stylem pokus-omyl

Skvělé firmy se nenechaly nezodpovědnými manažery vtáhnout do "bludného kruhu", v němž se průměrné firmy často potácejí kvůli nezodpovědným manažerům. Vyšlo například najevo, že značně diverzifikované firmy a konsorcia podniků jen zřídka vykazovaly dlouhodobě skvělé výsledky.

10. Naučte se hledat shodu

Šéfové uměli vyslechnout ty, kteří se nebáli říci kritický názor. Ale ve chvíli, kdy bylo třeba se sjednotit, tak se sjednotili. Postavili se za společně přijaté rozhodnutí a dřeli ve prospěch firmy. Ukázala se zajímavá skutečnost týkající se informací. Mezi průměrnými a superfirmami nebyl rozdíl v tom, že měly lepší informace. Lišily se tím, že reagovaly na ty nejnepříjemnější.

11. Zlepšujte se po krocích

Skvělé firmy nepostupovaly vpřed revolučním skokem. Většina šéfů excelentních firem vůbec nedokázala označit "průlomový" transformační okamžik. Za zázraky stály každodenní malé pokroky. Výjimeční šéfové se nenechali oslnit dobovými trendy.

Superfirmy dokázaly vytvořit kulturu sebedisciplíny, kdy šéfové nemusejí hlídat kolegy, protože si vybrali takové, kteří chtějí pracovat.

Hierarchie podle stylu řízení