Další články FT otištěné v HN na www.ekonomika.ihned.cz/ft
Dluhová krize zmítající Evropou vede přirozeně k myšlence, že Brusel bude ventilovat svůj hněv směrem k Řecku, které léta rozhazovačně hýřilo a falšovalo své účetní knihy. Bruselští úředníci se ale sotva zmáhají na pozvednutí obočí a znavené komentáře. Ze židle je ovšem v poslední době zvedá Německo, jehož zdráhavá odpověď na krizi naznačila, že Spolková republika opouští svou roli spolehlivého spojence, který se vždy zaručí za projekt Evropské unie.
Diplomaté se snaží porozumět odmítavému postoji spolkové kancléřky Angely Merkelové vůči záchrannému plánu pro zadlužené země a obviňují ji, že dovolila, aby se místní požár rozšířil na celý evropský kontinent, který ohrožuje samotnou existenci eura. Minulý týden Berlín znovu rozhořčil své evropské partnery, když se překvapivě rozhodl jednat na vlastní pěst bez konzultace v Bruselu a zakázal takzvaný prodej nakrátko, to znamená spekulace na pokles některých akcií a vládních dluhopisů.
Tento krok byl považován za manévr, s jehož pomocí měla vláda získat podporu pro záchranný balíček v parlamentu. Evropští regulátoři se nyní snaží prosadit dohodu, která by zabránila státům Evropské unie, aby měnily pravidla prodeje nakrátko, aniž by o tom nejprve informovaly ostatní členy unie.
Ať už byl však motiv Německa pro zákaz prodejů nakrátko jakýkoliv, jeho asertivnější postoj, kdy upřednostnilo vlastní zájmy před zájmy ostatních států, se zřejmě stane průvodním jevem ve vztahu Spolkové republiky vůči EU. Alespoň si to myslí spolkový ministr vnitra a pravá ruka kancléřky Merkelové Thomas De Maiziere.
"Naši evropští kolegové by si měli uvědomit, že se Německo bude v Bruselu chovat stejně jako ostatní státy. To nás však automaticky nedělá protievropskou zemí," vyjádřil se De Maiziere. "Německo nyní důrazně brání své národní zájmy," dodal. Stejně jako to činily Francie, Velká Británie, Itálie a další státy evropského společenství.
Podle De Maiziera je tato změna přístupu přirozená - je důsledkem vývoje od znovusjednocení Německa před 20 lety. Největší člen EU se totiž přestal schovávat za tzv. diplomacii šekové knížky, která řeší problémy přes investice a finanční pomoc, a Německo začalo konečně hrát politickou roli odpovídající jeho ekonomické síle.
"Největší přispěvatel do evropského rozpočtu musí formulovat své zájmy v Evropě," doplňuje De Maiziere.
Přestože němečtí politici trvají na tom, aby Německo zůstalo oddané Evropě, v Berlíně panuje frustrace, že si evropští partneři této oddanosti neváží. To se naplno projevuje v německém parlamentu, kde poslanci, jako například křesťanský demokrat Thomas Silberhorn, zdůrazňují, že je záchranný balíček omezen na tři roky a Německo má právo nesouhlasit s další dodatečnou finanční podporou.
Němečtí politici ani nepřipouštějí, že přebytek běžného účtu Německa, který je živen převahou vývozu nad dovozem, a nízká domácí spotřeba mohou stát za ekonomickou nestabilitou eurozóny.
Kromě frustrace má Německo strach, jenž možná udivuje některé méně robustní ekonomiky. Němci se bojí nadměrného deficitu, tikající demografické bomby, která zaplaví stát důchodci a bude nedostatek pracovní síly, a také tradičního německého strašáka - inflace. Stejně tak panují obavy, že extremistické strany mohou získávat křesla v parlamentu podle toho, jak poroste nespokojenost zapříčiněná krizí. To by pošpinilo úspěšné obrození země, jehož se podařilo dosáhnout v poválečném vývoji.
Závěr pro kancléřku Merkelovou by měl znít, že Německo nemůže jen platit za záchranu, ale musí také zajistit, že to bude mít cenu. To znamená tlačit země jižní Evropy, aby provedly něco se svou nedostatečnou konkurenceschopností a hlubokou strukturální nerovnováhou. Stejně tak by měla požadovat rozpočtové škrty a zavedení systému, který bude zaměřen spíše na sankce než na odměny.
Z toho plyne konflikt s Francií, jež věří, že recept na oživení spočívá spíše v podpoře spotřeby než ve fiskální disciplíně. Může to také způsobit napětí mezi vládou Německa a Velké Británie, která se staví proti evropské smlouvě. V ní totiž poradci Merkelové vidí jedinou cestu, jak provést změny.
Ačkoliv současná evropská krize přejde, jedna věc se zdá být jistá - země, které v budoucnu budou požadovat pomoc, se budou řídit podmínkami Německa.
FT
MUSÍ BOJOVAT
Kancléřka Merkelová by měla požadovat, aby se zavedl systém vůči zadluženým zemím, který bude obsahovat spíš sankce než odměny. Čeká ji proto konflikt s Francií a Británií.
FOTO: BLOOMBERG
