Íránci se zbavují padajícího eura a trhy se bojí, že nebudou jediní

 

Eura nechceme, prodáme je raději za dolary. To ve středu vzkázal světu Írán. Tedy země, která ještě nedávno tvrdila pravý opak - že se jako odvetu za sankce, které na ní USA uvalily kvůli íránskému jadernému programu, bude měny svého úhlavního "nepřítele" zbavovat.

 

Íránci přitom najednou začali měnit část svých rezerv za 45 miliard eur do dolarů. To je jen dalším důkazem upadající obliby společné evropské měny a jejích velkých problémů. Pokud by se totiž centrální banky připojily k finančním investorům a začaly se eur ve velkém zbavovat, byla by to pro euro další krutá rána. Již letos se k dolaru propadlo o 15 procent na nejhorší hodnoty za čtyři roky.

"Pokud je Írán připraven kupovat dolary, je to velmi zásadní. V minulosti totiž místní politici strávili spoustu času řečmi o tom, že začnou počítat ceny ropy v eurech, a teď eura najednou nechtějí," řekl deníku Wall Street Journal analytik Bank of New York Mellon Simon Derrick.

Již minulý rok se eur zbavovalo Rusko. Objevily se i spekulace o Číně. Ta však tyto zvěsti záhy popřela a následovaly ji další jako Indie nebo Brazílie. I centrální banky se totiž lekly, že by mohly euro vážně poškodit.

I kdyby se však žádná lavina výprodejů eur centrálními bankami nakonec nestrhla, vypovídá to o tom, že euro v ohrožení skutečně je. To, že akcie i kurz společné evropské měny včera rostly - protože se výjimečně neobjevily žádné špatné zprávy z eurozóny - neznamená lepší situaci na trhu s eurem.

Naopak. Včera se objevila informace, že evropské banky masivně ukládají peníze v Evropské centrální bance. Dle agentury Bloomberg si u ní ve středu přes noc uložily rekordních 320,4 miliardy eur, což je nejvíce od vzniku společné evropské měny v roce 1999.

Banky k tomu mají svůj důvod. Bojí se totiž, že krize eura a celé eurozóny zasáhne celý bankovní systém, a proto se snaží peníze investovat co nejbezpečněji. "Bankovní krize je zpátky. Nikdo neví, v které rizikové zemi má určitá banka své investice. A tak místo toho, aby si půjčovaly mezi sebou, raději peníze uloží u ECB," komentoval včera situaci jeden z analytiků, kteří sledují peněžní trh, Norbert Aul z německé Commerzbank.

Zamrznutí peněžního trhu v Evropě by přitom téměř jistě vedlo k další hospodářské recesi i poklesu kurzu eura.

 

Dolar poroste deset let

Jak trefně poznamenal komentátor Wall Street Journal Richard Barley: "Přátelé na večírcích teď běžně diskutují o tom, že Španělsku klesl rating. Dluhopisový trh se mainstreamovým tématem. Na rodinných oslavách se mluví o tom, jestli velký dluh Británie bude znamenat propad jejího ratingu a co se stane, pokud k tomu dojde. To není dobré. Zprávy o dluhopisovém trhu na předních stránkách novin věští vždy něco špatného," napsal Barley.

 

Není tedy divu, že se Evropě a euru nevěří. Třeba podle švýcarské banky UBS bude ztrácet k dolaru v příštích deseti letech. "Během následujících deseti let bude dolar získávat nejen k euru, ale i k japonskému jenu nebo britské libře. Zatímco Evropu trápí dluhová krize, Amerika se bude z problémů rychle zotavovat," napsal hlavní měnový stratég UBS Mansoor Mohi-uddin.

Tato představa není tak nereálná. Byl to právě dolar, který si v minulých deseti letech prošel zcela opačným vývojem. Za poslední dekádu ztratil k euru téměř třicet procent.

 

G20 chystá záchranné plány

Rozhovory Robert Johnson, šéf Instititutu ekon. myšlení Řešením krize jsou Spojené státy evropské

Evropské politiky tak čeká velmi těžký úkol. Chtějí totiž všechno. Snížit deficity, stabilizovat kurz eura a zároveň nezastavit ekonomický růst.

 

I proto včera německá kancléřka Angela Merkelová před zásadním summitem největších ekonomik G20 zmírnila svou předchozí tvrdou kritiku finančních trhů. "Chci jen po finančním sektoru, aby s námi jednal upřímně," prohlásila. Merkelová stejně jako řada dalších evropských politiků v minulosti několikrát obvinila finanční instituce a fondy, že způsobily současnou krizi.

Právě summit G20 v jihokorejském Pusanu, který proběhne o víkendu, bude řešit další vývoj ve finančním sektoru. Volá se především po koordinovaném postupu při regulaci finančního sektoru, nebo zdanění bank.

 

 

Zcela zásadní pro trhy však budou právě jednání o tom, jak dát do pořádku veřejné finance a zároveň nezpomalit ekonomický růst. Otázka je, jestli to vůbec jde. Třeba nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman k tomu včera poznamenal, že snižování deficitů v této době nemůže vyústit v nic jiného než další ekonomickou recesi.