Na čem nešetřit? Na vzdělávání, vědě a výzkumu.

Máme šanci být v něčem opravdu světoví? Po nečekaném triumfu hokejové reprezentace na šampionátu v Německu sa tahle otázka možná leckomu prohnala hlavou. Ve sportu se Češi na svoji relativně malou početnost umí občas pěkně vyšvihnout. Jaké máme šance na to, abychom byli aspoň občas také tak dobří i ve světovém byznysu?

Musíme vycházet ze skromných očekávání. Česko je příliš malé na to, aby bylo v kterémkoli významném oboru globálním hráčem. Prostě na první světovou ligu v dohledné době nemáme. Slušné místo v regionální soutěži už ale můžeme dosáhnout. Rozhodne kvalita přípravy. V čem máme šanci uspět a na co je třeba se soustředit? Každopádně se dá očekávat, že silnější roli si udrží průmysl - jeho podíl na HDP i zaměstnanosti je u nás vyšší než v řadě západních zemí. Je to historická, dlouhodobá záležitost, která přetrvá i do budoucna. Také u nás bude pokračovat růst podílu služeb, ale zůstaneme zemí s významným podílem výroby.

V některých oborech, třeba automobilovém průmyslu, hrajeme už nyní v mezinárodním měřítku významnou roli. Kritika vysokého podílu výroby aut v naší ekonomice je trochu akademickou diskusí. Přední hráči v tomto sektoru u nás zainvestovali silně, nechystají se přestěhovat. Teď jde o to, abychom z toho získali maximum. Jedním z hlavních cílů je získání výroby sofistikovanějších komponentů. Samozřejmě je třeba mít také další silné oblasti, ve kterých naše firmy prokážou pružnost, inovativnost a budou schopné se prosazovat na celosvětových trzích.

Podstatné je, že struktura průmyslu se bude muset změnit. Vysoký tlak na snižování cen výroby je zřetelný, a to zejména v odvětvích, která nejsou technologicky náročná a u kterých není problém přesunout výrobu v podstatě kamkoli. Cena pracovní síly je u nás stále výrazně nižší než na západě. V porovnání se zeměmi, se kterými si konkurujeme (hlavně střední a východní Evropa), jsme ale už relativně vysoko.

Jak tedy dál? Klíčová bude schopnost rozvíjet obory, které jsou náročné na kvalifikovanou pracovní sílu, tvořivost, vědu a výzkum a velkou míru přidané hodnoty. Lidé musí být schopni vyprodukovat větší míru hodnoty. Není to v tom, že by měli pracovat deset nebo dvanáct hodin denně. Za osm hodin musí vyrobit produkt s výrazně vyšší hodnotou pro spotřebitele, aby ten byl ochoten zaplatit vyšší cenu. To si musejí uvědomit nejen manažeři, zaměstnanci ale i zodpovědní politici a úředníci, kteří mají v rukách podobu a směřování vzdělávacího systému. Bez vyšších investic do vzdělávání a výzkumu to nepůjde. Teď je na pořadu dne šetřit. Jestli je jedna věc, na které bychom šetřit neměli, tak je to vzdělávání a věda a výzkum.

Česko je malé na to, aby bylo v kterémkoli významném oboru globálním hráčem. Na první světovou ligu v dohledné době prostě nemáme.

Michal Petrman
Management