Jaroslav Míl: Do ekonomiky patří fakta, nikoli emoce

Optimismus plynoucí z průzkumu společnosti Roland Berger je v Česku umocněn tím, že Češi si s globální recesí loni poradili jako jedni z nejlepších na světě, tvrdí prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl. Přesto je k nastartování změn, které povedou ke zvýšení životní úrovně obyvatel země, v řadě oblastí pět minut po dvanácté. Recepty existují, ale slabé vlády v posledních čtyřech letech neměly potřebnou autoritu. Nově sestavovaný kabinet šanci na prosazení změn k lepšímu podle Míla má.

HN: Jaké priority Agendy 2010 jsou ve vládní koalici nejprůchodnější?

Myslím, že nejrychleji může nová vláda akceptovat zjednodušení daňového systému tak, aby byl i motivační, že zmodernizuje vzdělávání, zavede efektivní podporu výzkumu a pružný trh práce. V těchto oblastech se již některé kroky, i na doporučení Svazu průmyslu, udělaly, existují koncepce. Bohužel ale někdy převládly emoce nad fakty.

HN: V jakém případě?

Mohu diskutovat o limitech těžby uhlí, ale jen v případě, že mám analýzy dopadů různých scénářů. Co se stane, když se limity udrží, co se stane, když se prolomí. A musím vědět, jak se s důsledky jedné či druhé varianty vyrovnám, jak to ovlivní zaměstnanost, ekonomiku. I po sto letech, kdy těžba skončí. Tohle tady chybí. Rozhoduje se podle emocí, někdo chce limity prolomit, někdo ne.

HN: Na tom se ale koaliční strany už shodly...

Pokud vím, tak ze sedmi diskutovaných témat se koaliční vyjednávači shodli v oblasti energetiky a životního prostředí, že limity čtyři roky neposunou. To je jen odklad. Daleko lepší je říci, udělejme do roka analýzu připravené energetické koncepce a na základě toho přijmeme rozhodnutí.

HN: Proč je pro průmysl důležitá reforma vzdělávání?

Rozšiřují se studijní obory v nesmyslných směrech, jejich absolventi nemají práci, přitom technické obory mají nedostatek zájemců. V průmyslových firmách technicky vzdělaní lidé chybí, my se neposouváme kupředu. Než dnešní středoškoláci dostudují, potrvá to osm, deset let.

Proto jsou v oblasti vzdělání změny potřebné okamžitě. Podporujeme například zavedení školného, ale ať je vyšší na právech a nižší na technice. Ať je matematika povinným maturitním předmětem, a tak dál. Na tohle již existuje Bílá kniha terciálního vzdělávání, leží roky bez povšimnutí na ministerstvu školství vedle návrhu koncepce učňovského školství.

HN: Kde stát vezme peníze na reformu školství?

Pokud by vláda nakupovala jen to, co je potřeba, zbude v rozpočtu dost. Proč má každé ministerstvo nákupní oddělení, proč má investiční oddělení, proč nemůže vláda vytvořit jediné nákupní či investiční místo? Na to není potřeba zákon, stačí jedno rozhodnutí. A přinese miliardy korun. Tady dosud panoval fatální odpor vůči jedinému nákupnímu místu. Nová vláda má šanci to změnit.

HN: Souhlasíte tedy s ministrem Eduardem Janotou, který naordinoval úspory 60 miliard korun?

Janotova koncepce není dobrá, on tři čtvrtiny úspor řeší zvyšováním daní a jen čtvrtinu skutečným šetřením výdajů. Navíc, co to je 60 miliard v bilionovém rozpočtu?

HN: Tyto peníze by třeba pomohly při výstavbě silnic...

Stav dopravní infrastruktury je tragický. Okruh kolem Prahy se staví dvacet let a dokončení je v nedohlednu. Nechápu, jak se může 16 let vyjednávat o nákupu pozemku pro dálnici u Hradce Králové. Když budete 16 let stavět domek, banka vám nedá peníze. Vyjednávání o silnici ale daňoví poplatníci platí. Mýtné pro osobní auta, to je úplně mimo realitu.

Tady zase rozhodují emoce, ne fakta. Stejně jako při zvýšení spotřební daně z paliv. Výsledkem je stagnace vybraných daní, protože řidiči tankují v zahraničí.

HN: Máte tipy na ministry, kteří by chápali priority průmyslu?

Ministr by měl umět naslouchat odborníkům, ne kamarádům, měl by mít přehled o svěřeném sektoru a být emočně vyrovnaný. V resortu průmyslu si dovedu představit Jaromíra Drábka, ve školství Jiřího Pospíšila.