Nejlépe placeným manažerem v Japonsku je Brazilec Carlos Ghosn

Další články FT otištěné v HN na www.ekonomika.ihned.cz/ft

Tokijská burza cenných papírů změnila pravidla. Dosud platilo, že společnosti musely zveřejňovat pouze úhrnné náklady na platy členů správní rady. Nyní musí platy oznámit za každého jednotlivě, pokud roční plat některého z nich přesáhne 100 milionů jenů (zhruba 23,3 milionu korun).

Výsledky ukázaly, že mezi platy zahraničních a japonských manažerů zeje dosti hluboká propast. Na prvních místech nového seznamu se s převahou umístily dvě význačné zahraniční manažerské osobnosti: šéf automobilky Renault/Nissan Carlos Ghosn a Sir Howard Stringer ze Sony.

Nissan oznámil, že za uplynulý fiskální rok, který skončil v březnu, zaplatil Brazilci Ghosnovi 890 milionů jenů (207,8 milionu korun). Nissan nezveřejnil strukturu Ghosnova platu, přiznal ale, že toto ohodnocení nezahrnuje částku 1,24 milionu eur (31,9 milionu korun), kterou Ghosn získal za rok 2009 za své působení v čele automobilky Renault, francouzského aliančního partnera Nissanu. Automobilka zveřejnila také jména pěti dalších vedoucích pracovníků, jejichž platy překročily 100 milionů jenů. Přesto však byly platy dvanácti šéfů Nissanu o 34 % nižší, než tomu bylo minulý rok.

K Velšanovi Siru Howardu Stringerovi bylo Sony štědré o něco méně. Vyplatilo mu hotově 410 milionů jenů (95,7 milionu korun) a dalších 406 milionů jenů v akciových opcích. Ghosnův a Stringerův plat se tak více blíží mezinárodním standardům než těm japonským.

Nejlépe placeným Japoncem je oproti tomu Susumo Kato, výkonný ředitel obchodní společnosti Sumitomo. Za uplynulý fiskální rok si vydělal 186 milionů jenů (43,4 milionu korun).

Některé velké japonské společnosti výši odměn svých šéfů dosud nezveřejnily, ale třeba Toyota vyplatila svým 38 ředitelům za minulý rok celkem 1,43 miliardy jenů (333,8 milionu korun), což je v průměru zhruba 37,6 milionu jenů (téměř 8,8 milionu korun) na hlavu.

Podobné rozdíly mezi platy cizinců a Japonců se dají nalézt i v rámci jedné firmy. Velká farmaceutická společnost Eisai zaplatila Američanovi Lonnelovi Coatsovi na pozici senior vice-president 140 milionů jenů (32,7 milionu korun), o čtyři miliony jenů více než japonskému předsedovi představenstva a výkonnému řediteli Haruovi Naitovi.

"Je překvapující, jak málo vydělávají japonští manažeři ve srovnání se svými kolegy z USA," říká Tom Satoh, odborný poradce v personální agentuře T2 Tokyo. Dodal nicméně, že japonské společnosti začaly pomalu přejímat podobné platové uspořádání, jaké funguje v USA.

Na výroční valné hromadě Nissanu vznášeli někteří akcionáři námitky proti výši odměn svých manažerů, avšak Ghosn svůj plat obhájil i přesto, že firma pozastavila kvůli ztrátám za uplynulý rok výplatu dividend. Poukázal přitom na to, že nejlépe placený manažer v oboru, výkonný ředitel americké automobilky Ford Motor Alan Mulally, vydělal skoro dvakrát tolik než on, konkrétně 17,4 milionu dolarů (zhruba 363 milionů korun).

Také Stringerův plat není v mezinárodním měřítku nic neobvyklého, zejména pak v oboru filmové a hudební produkce, kterou se Sony kromě výroby elektroniky rovněž zabývá. Robert Iger, výkonný ředitel společnosti Walt Disney, si za minulý rok přišel na 29 milionů dolarů (605 milionů korun).

Aby však bylo možné v Japonsku dosáhnout amerického platového standardu, musely by se nejprve změnit japonské společenské zvyklosti. Platy se drží nízko hlavně kvůli tomu, že na trhu vedoucích pracovníků je malá fluktuace a flexibilita. Manažeři se drží na svých pracovních postech a mění je jen velmi zřídka, zpravidla nikdy.

Zpracovala Kristýna Tauerová