Napříč žánry

Lev Nikolajevič Tolstoj

Anna Karenina (Přeložil Jaromír Pleskot)

Radioservis 2010, 116 minut

Manželský život ve vyjetých kolejích

Po Vojně a míru přináší vydavatelství Radioservis z archivu Československého rozhlasu dramatizaci dalšího románu velkého ruského autora. Jaroslav Pleskot knihu nejen přeložil, ale rovněž inscenoval na divadle i v rozhlase. V hlavní roli slyšíme Blanku Bohdanovou, její chladný manžel promlouvá hlasem Martina Růžka a hrabětem Vronským je Vladimír Ráž. Při poslechu člověka napadá otázka: Jak psát velké tragické příběhy v době, kdy rozvod znamená stejně málo jako svatba a kdy hlavní roli milostných vztahů obsadila antikoncepční pilulka? A také, zda Hemingwayova povídka Kopce jako bílí sloni není jakousi moderní variantou Anny Kareniny? Milenci, těhotná, koleje...

Maureen Jenningsová

Případy detektiva Murdocha I
(Přeložila Bronislava Grygová)

Jota 2010,
256 stran

Kdo vyřeší vraždu v zapadlé uličce

Kanaďanka Maureen Jenningsová působila jako psychoterapeutka, i když mnohem víc duší potěšila retro příběhy z Toronta roku 1895, v nichž exceluje detektiv William Murdoch. Knižní verze Murdochova válčení s viktoriánskými pokrytci, zahájená vyšetřováním mordu služtičky a hampejznice, sází na pátračův značný ohlas u českých diváků. Čilý perfekcionista je průkopníkem vědy v kriminalistice, zná se s Doylem, Teslou i Houdinim, cituje Shakespeara a dá na Freuda, ale na rozdíl od televizního seriálu v knize vyšetřuje v dobově rozvážnějším, neokázalém tempu. A je zatím sám: bez sličné doktorky z pitevny, kterou mu dopřály spíš zákony teleromance než tehdejší osvícenci.

Radim Kopáč, Josef Schwarz

Zůstaňtež tudíž tajemstvím...

Artes Liberales 2010, 128 stran

Literaturou k masu a stydkým kostem

Devatero úvah o proudech českého literárního erotismu, jehož dvousetleté snahy provázely cenzura i autocenzura, razí myšlenku, že jeho rozkvět dokládá volnost ducha. Přesto v tolerantní současnosti Erós stagnuje, jako by i jemu chyběl nepřítel. Autoři tedy připomínají jednak lidovou tvořivost Čechů, kteří coby smějící se bestie znectili čítankovou autoritu pamflety typu Babička vulgaris, jednak samotné velké autory, kteří slezli z Parnasu a jali se s vervou mrouskat. Ale ať už odvážlivec patřil k lumírovcům, surrealistům či jankovitým komunistům, chápal, že literatura má umění nejen konstituovat, ale i podrývat poukazem na to, že nejsme než z masa, kostí a tělních tekutin.

Jana Beňová

Café Hyena [Plán vyprovázení]
(Přeložil Miroslav Zelinský)

Paseka 2010,
90 stran

Vzácný archeologický nález v Petržalce

Útlý román Jany Beňové (1974) je situován na bratislavské sídliště Petržalka. Na místo bez orientačních bodů či rozpoznatelných postav - obličeje tu připomínají lívance. Žije zde i čtveřice přátel. Čtou, píšou, vzájemně se sponzorují a ztrácejí, milují se "skromně a tiše". Nemají mapu, jen plán: vyprovázet se navzájem jako děti cestou ze školy, bez cíle sem a tam, "z neschopnosti přerušit důvěrné rozhovory a rozloučit se spolu". Struktura románu se podobá hromádce střepů, archeologickému nálezu roztříštěné nádoby. Čtenář je naplno vystaven hrůze beztvaré reality. Pod ní však nachází jasné, průzračné, řezavé a křehké okamžiky. A člověka, který ještě má plán vyprovázení.