Studie: Spolupráce univerzit a firem je v Česku jedna z nejhorších

Partnerství univerzit a firem na společných vědeckých projektech je v Česku na bídné úrovni. I na světové poměry je to zcela ojedinělé. Vyplývá to ze studie, kterou si u Českého statistického úřadu (ČSÚ) zadala nadace Česká hlava, která vynikajícím vědcům každoročně rozdává stejnojmenné ceny. HN mají analýzu k dispozici.

Spolupráce vysokých škol a podniků je podle těchto dat vůbec nejslabší ze všech zemí OECD. Podíl firemních peněz totiž na celkovém balíku, který vysoké školy na vědu získávají, tvoří v Česku pouze 0,7 procenta. Podobně málo, avšak pořád víc, je to třeba v Itálii, Francii nebo v Portugalsku - kolem 1,5 procenta.

Nejvíce pak do vysokoškolského výzkumu investují podniky v Rusku a Číně - podíl firemních peněz se tu na celkovém "vědním" rozpočtu pohybuje od 30 do 35 procent. Průměr evropské sedmadvacítky je sedm procent.

České vysoké školy tak naprostou většinu financí na vědu získávají od státu a z grantových výzev. Podle propočtů ČSÚ univerzity ročně hospodaří dohromady s 9,1 miliardy korun určenými na vědu a firmy do balíku dodaly jen 52 milionů.

Odměna za příjezd

Podle Zbyňka Frolíka, ředitele firmy Linet, vyrábějící zdravotnickou techniku, jsou univerzity často těžkopádné a nepružné. "Vysoká škola ke spolupráci s podnikem přistupuje často stylem: tak, tady nás máte. Přijeli jsme, proplaťte nám cestu. Chtějí být odměňováni za to, že existují a spolupracují, ne za ten výsledek," říká Frolík.

"Školy k tomu vztahu přistupují odlišně než v rovině zákazník-dodavatel. Mají pocit, že by jim podniky měly být vděčné, když jim poskytnou nějakou službu. Ovšem ta služba často zdaleka nebývá tak efektivní a rychlá," popisuje Frolík.

Podle rektora Vysokého učení v Brně Karla Raise jsou zase firmy příliš orientované na rychlý výsledek a nejsou ochotné investovat do dlouhodobějších vztahů, které by jim přitom mohly zisk přinést i v budoucnu. Týká se to třeba mladých nadějných doktorandů, kteří by mohli v podniku táhnout inovace.

"Přemlouváme firmy, aby studentům dávaly podniková stipendia, ale vymlouvají se, že nemají daňové úlevy. Přitom jde řádově nejvíš o desetitisíce. Firmy pořád nejsou ochotny dávat do těch lidí peníze, což je škoda," upozorňuje Rais.

Jeho univerzita se však s firmami snaží spolupracovat. Například vybrané stavební podniky zasahují i do náplně studijních programů, aby se výuka co nejvíce přiblížila praxi.

Málo inovací

Podle Bohumíra Strnadela, prorektora Vysoké školy báňské v Ostravě, problém spočívá i v tom, že v Česku není oproti zahraničí takový zájem o neustálé inovace. "Je otázka, jestli je český průmysl připraven na to, aby spolupráce s vysokými školami byla hlubší. Vezměte si, že zahraniční firma postaví v Česku továrnu. Pak tady probíhá výroba, ale nic se už nezkoumá. Výzkumné kapacity podniků jsou koncentrovány v zemi původu," naznačuje Strnadel.

Vysoká škola báňská přesto podle něj každoročně spolu s firmami uskuteční několik společných vědeckých projektů. "Letos na jaře jsme například dělali výzkum orientovaný na vývoj nové konstrukce a lepší bezpečnosti tlakových lahví, které se používají na uskladňování energetických plynů. Ve spolupráci s Vítkovicemi jsme dělali projekt na zvyšování bezpečnosti ocelových konstrukcí. Spolupracujeme i s firmou vyrábějící železniční koleje, testujeme její výrobky," popisuje Strnadel, jak ostravská vysoká škola bádá za soukromé peníze.

Spolupráce firem a VŠ ve světě