Nikolaus Seiwald: Jak je ti, Rakousko? - Skvěle!

Letošní oficiální partner MSV Brno 2010 ale může směle odpovídat jako každý šampion, dokonce i trochu svrchu. Obchodní rada rakouského velvyslanectví v Praze Nikolaus Seiwald je nejen zkušený diplomat (proto na nás svrchu nehledí), ale má za sebou i úspěšnou kariéru takříkajíc v praxi, v průmyslu. Jeho pohled na rakouské partnerství 52. ročníku Mezinárodního strojírenského veletrhu Brno 2010 je tedy o to zasvěcenější, stejně jako jeho přehled o hospodářství České republiky.

Jaké jsou důvody, které vedly k tomu, že se Rakousko stalo jako třetí v pořadí, po Německu v roce 2008 a Slovensku 2009, partnerskou zemí MSV?

Rakousko se svým značným podílem exportu ve svém hospodářství samozřejmě obchoduje a jinak kooperuje se svými nejbližšími sousedy, to znamená i s Českou republikou. Přitom 70 procent obchodu s ní stojí na technických produktech, a z těchto sedmdesáti procent více než třetinu, přesněji 40 %, tvoří komodity strojírenské výroby. Je tedy logické, že se většina našich klíčových hráčů v tomto průmyslovém odvětví tak či tak zajímá o dění na veletrhu, o němž jsem přesvědčen, že je ve svém oboru nejlepší v oblasti střední a východní Evropy. Navíc pro něj mluví i jeho dlouhá a úspěšná tradice. A posledním logickým důvodem pro řadu našich firem je, že veletrh této pověsti a kvality je jen kousek od našich hranic, přitom ale s vlivem zasahujícím již zmíněnou střední a východní Evropu.

Ze všech těchto důvodů, a také proto, že každoroční přehlídka strojírenských technologií v Brně skutečně odráží jak pozici strojírenského průmyslu v jednotlivých zemích, kde jsou vystavovatelé doma, tak i aktuální úroveň technické úrovně i kvality strojírenských a s nimi souvisejících technologií, jsem rád za toto partnerství. Jsem přesvědčen, že i pro rakouské firmy jde o výhodný tah a že jim to umožní prezentovat se na tomto fóru s veškerým důrazem a vahou naší tradiční kvality a technologické vyspělosti.

Podle některých tiskových informací, které jste v posledních dnech vydali, se zdá, jako kdyby Rakousko celosvětová krize vůbec nezasáhla, jakoby naopak z ní profitovalo...

Tak tomu určitě není a ani si nemyslím, že by tak naše informace vyznívaly. Pravda ale je, že v porovnání s téměř dvojnásobným růstem kapacity rakouského strojírenství za posledních deset let je dvaadvaceti procentní pokles v posledním asi dvouletém období poměrně snesitelnou daní za kvalitativní skok. Rakouské strojírenství dnes vytváří téměř 80 procent celkových zahraničních tržeb země také proto, že jsme si udrželi dlouhodobě pověstnou vysokou kvalitu našich strojů a že máme náskok i v celosvětovém měřítku také ve spolehlivosti našich firem jakožto obchodních partnerů.

Kromě toho jsou na naší straně ještě další výhody - máme i malé výrobce, kterým se vyplatí i jednotlivé nebo malosériové zakázky, což zejména v podmínkách krize celé hospodářství stabilizuje, ale přitom ho činí pružnějším. Navíc se tato struktura pozitivně odráží v zaměstnanosti - kvalitní a kvalifikovaná pracovní síla se prakticky nemusí bát nezaměstnanosti, naopak flexibilní strojírenský trh neustále generuje nová pracovní místa. Spočítali jsme, že každé euro, vydělané ve strojírenství, vytvoří dodatečně ještě svůj násobek, hodnotu dalšího jednoho eura v celkovém hospodářství.

Takže krize se Rakouska téměř nedotkla - a nyní odešla zcela, stejně jako v Německu?

Skutečně v Rakousku nyní panuje přesvědčení, že krize posledních dvou let je pryč. Celá ekonomika roste dokonce více, než jaké bylo očekávání, i když v některých specifických oblastech stále drobné turbulence přetrvávají. Neřekl jsem, že se nás krize nedotkla, ale její poměrně mírný dopad platí přece i pro vás - Česká republika je v posledních čtyřech letech také poměrně stabilním trhem a například o našem, rakouském exportu mohu říci, že se držel i v průběhu krize; důvody jsem již jmenoval. Samozřejmě, problémy jsou a budou ještě nějakou dobu se státním rozpočtem a nutným snižováním některých položek, ale vcelku jde u nás o pozitivní vývoj. Jen je třeba bedlivě sledovat, aby škrty v rozpočtu příliš neomezily koupěschopnou poptávku obyvatelstva... V každém případě je třeba dbát na to, aby rozpočet byl zdravý a vyvážený.

Vzhledem k tomu, že jak vy, tak pan velvyslanec Ferdinand Trauttmansdorff jste vyjádřili potěšení nad možností být oficiální partnerskou zemí veletrhu, zjevně máte na roli veletrhu i v epoše internetu pozitivní názor...

Rozhodně ano, ale je třeba dodat, že sice funkce veletrhu, míněno mezinárodního, jako je třeba právě MSV v Brně, v ekonomice jsou stálé a stabilní, ale musí jít skutečně o akci dominantní, která opravdu funguje jako indikátor situace a pohybů na příslušném trhu. Pokud veletrh pro svůj obor není tímto indikátorem, měřítkem kvality a úrovně, pak svůj význam beznadějně ztrácí. Takže pokud se na veletrhu jako vystavovatelé pohybují klíčoví hráči daného segmentu, pak mohou klienti dostat šanci zjistit jaký je aktuální vývoj technologií, jaké jsou trendy a spoustu dalších informací - jejich rozsah a validita už záleží samozřejmě i na nich.

Účast na veletrhu má ovšem samozřejmě i lidský rozměr, osobní účast je totiž nenahraditelná a nelze ji suplovat jakkoli kvalitní rešerší ze zdrojů například internetových, ale ani dalších - odborného tisku a jiných médií. Onen osobní rozměr totiž vyjadřuje i vytváření důvěry mezi obchodními partnery. A jak je tato důvěryhodnost důležitá, o tom hodně vypověděla i právě končící perioda krize. Bezpečné obchodní vztahy jsou klíčem k přežití a pro tuto bezpečnost je nejdůležitější právě osobní vztah obou či všech partnerů. Musím říci, že i v této oblasti patří naše podniky celosvětově k těm, které jsou všeobecně hodnoceny jako maximálně důvěryhodné a jejich počínání je etické, předvídatelné, bezpečné pro partnery i klienty.

Zvýrazněným tématem veletrhu je mimo jiné i transfer technologií, spolupráce mezi výzkumnými a vývojovými pracovišti, školami - zejména technickými, a podniky, tj. praxí. Jak toto téma vnímá rakouská odborná sféra?

Řekl bych, že my - naštěstí - tohle ani moc řešit nemusíme. Ve strojírenství patříme stále a stabilně k technologické špičce, vždycky jsme měli v některých směrech i jistý náskok, přinejmenším v Evropě, kvalita naší výroby je příslovečná. Aby toto bylo samozřejmé, patří k tomu určitě i úzké vazby mezi technickými univerzitami a průmyslem, výzkumnými pracovišti a praxí - konkrétní výrobou. Aby tato vazba ale skutečně fungovala, má to jednu podmínku, totiž vysoce kvalifikovanou pracovní sílu, a tou naštěstí rovněž disponujeme ve veliké míře. Co nejlépe připravená, vzdělaná a vyškolená pracovní síla je také to, co u nás utlumilo dopady krize, a spolu s tím, že tito kvalifikovaní dělníci a řemeslníci působí ve velkém množství malých a středních firem, fungoval náš strojírenský průmysl a jeho export jako poduška proti krizovým jevům v celém hospodářství.

Rakousko má naštěstí duální systém vzdělávání, a jestliže dnes některé ekonomiky teprve objevují principy "learning by doing", u nás je to samozřejmá praxe (stejně jako v Německu). A stejně jako tam i u nás platí stará pravda, že "řemeslo má zlaté dno" - ostatně to přísloví máte i vy... Od tak kvalifikovaných dělníků pak snadno získá konstruktér tu nejužitečnější zpětnou vazbu a definitivní produkt může jít do světa prakticky bez nejmenší chybičky, ale tento oboustranný tok informací funguje i jako ten nejúčinnější katalyzátor - a celý systém je pak tím absolutním základem rozvoje technologií, produktivity i úspěchů v obchodě.

Otázky: Speciál HN

Mikolaus Seiwald

Tisková konference se těšila značnému zájmu odborných novinářů

foto: Jiří zach