Vladimír Plašil: V Rusku jsme si čichli k extralize

Dobývá pozice, které československý průmysl před lety ztratil. Brněnská strojírenská skupina Alta navazuje v Rusku na silnou tradici tuzemských dodávek: v zemi buduje technologické celky v hodnotách desítek miliard korun. "A krize náš rozmach paradoxně podpořila," říká Vladimír Plašil, předseda představenstva společnosti Alta, která zastřešuje výrobní podniky jako TOS Kuřim, ČKD Blansko nebo Slévárny Kuřim. Výrobní užití produktů Alty je rozmanité. V čelistech jejích obráběcích strojů se rodí ruské nákladní vagony společnosti Uralvagonzavod, díly pro americká letadla Boeing i kopule obrněných vozidel kanadské firmy General Dynamics.

HN: Velkou část vaší výroby tvoří obráběcí stroje. Platí stále, že jsme v jejich výrobě špičkou?

Použiji příměr: V Česku se nikdy nevyráběly mercedesy a to samé platí pro obráběcí stroje. Řada našich partnerů obrazně řečeno nepotřebuje mercedes, stačí jim octavia. A jsou s ní velice spokojeni. Takže říkám, že v oblasti obráběcích strojů vyrábíme velice kvalitní octavie a velice kvalitní superby.

HN: Většinu zakázek realizuje Alta v zemích bývalého východního bloku. Proč?

Alta vznikla v roce 1991 a hned na začátku jsme si řekli, že chceme pokračovat v tradici dodávek zařízení ze střední do východní Evropy. V té době jsme dostali prostor pro seberealizaci, jaký byl před listopadem '89 naprosto nemyslitelný. Šest let jsem profesně vyrůstal v podniku zahraničního obchodu Pragoinvest, znal jsem východní trhy a uvědomoval si význam specializace. Na začátku devadesátých let se u nás každý zabýval vším, my jsme věděli, kam a co chceme vyvážet. Drželi jsme dva směry - těžké strojírenství a těžební průmysl.

HN: Co dnes tvoří společnost Alta?

Skupina Alta zahrnuje několik výrobních a obchodních dceřiných firem, včetně zahraničních. Majitelé jsou české fyzické osoby, včetně mě. Začali jsme jako obchodní firma, ale už v devadesátých letech jsme došli k závěru, že musíme budovat vlastní výrobní základnu. Jen za posledních pět let jsme koupili skupinu TOS Kuřim, včetně výroby kuličkových šroubů a Slévárny Kuřim. Předloni jsme připojili společnost SE-MI Service, kterou profilujeme do výroby těžebního zařízení, a letos jsme pořídili divizi karuselu (soustruhů pro obrábění velkých obrobků) ČKD Blansko. Co se týče TOS Kuřim jako takové, tam jsme během pěti let udělali revoluci a výrobně ji posunuli úplně jinam. Největší obráběcí stroje, které se tam produkovaly v roce 2005, jsou dnes těmi nejmenšími. To byl náš strategický cíl.

HN: K čemu se používají tak velké obráběcí stroje?

Pro oblast energetiky, pro výrobu těžkých vozidel. Třeba před třemi lety jsme dodali 12 našich obráběcích center do VSMPO na Urale, což je závod, který má společný podnik s Boeingem, takže na našich strojích se obrábí titanové výkovky podvozků jejich letadel. Nebo jsme pro kanadskou General Dynamics sestrojili soupravu, která obrábí kopule obrněných vozidel. A dodáváme i výrobci letadel Suchoj v Irkutsku.

HN: Vyrábíte i mnohem větší "věci" než tato centra?

Ano. A teď nechci, aby to znělo nabubřele, ale nedávno jsme v ruském Nižném Tagilu uvedli do provozu největší linku na výrobu nákladních vagonů na světě. Jde o halu, která je dlouhá půl kilometru. Investorem je společnost Uralvagonzavod, která je podle Guinnessovy knihy rekordů s 19 000 zaměstnanci největší strojírenskou továrnou na světě. Hodnota zakázky rozložené do sedmi let je miliarda eur.

HN: Český průmysl ztratil schopnost vyvážet investiční celky v takové míře jako před 20 lety. Souhlasíte?

Investiční celky se opíraly o silné projektové a inženýringové skupiny. Existoval systém na vývoz těchto celků, který dodnes nebyl nahrazen ničím jiným. Dnes je tady několik firem, které se o něco podobného snaží, dobrým příkladem jsou Vítkovice. Nemyslím si ale, že to bude v takovém rozsahu jako dříve.

HN: Jak Altu zasáhla krize?

Když přijde krize, je to vždy dost bolestivé. Na druhou stranu, kdyby za posledních dvacet let nebylo těch několik krizí, tak Alta není tam, kde je.

HN: Jak to?

Třeba krize v roce 2008 znamenala, že se z Ruska na chvíli stáhla řada velkých hráčů, protože měli problém profinancovat projekty. A nám se podařilo, třeba na příkladu Magnitogorského metalurgického kombinátu, kde dodáme kompletní metalurgické zařízení, do "toho" dostat. Svým způsobem jsme si poprvé za těch 20 let čichli v Rusku k extralize. Poprvé až teď jsme začali spolupracovat s firmami jako SMS Siemag nebo Danieli v oblasti metalurgie. Tedy s kolosy, které jsou úplně někde jinde než my. Byla by obrovská škoda, kdybychom na takových zakázkách byli jen na návštěvě a zase skončili. Děláme Uralvagonzavod, děláme Magnitogorsk za pět miliard korun, podepsali jsme Uranmetanol Group za zhruba stejnou částku. To jsou všechno věci, které i v podmínkách Ruska už míří ke špičce, i když objemově to tam pořád není nic mimořádného. Objemově jsou ty částky mimořádné v Česku.

HN: Specializujete se na těžební průmysl a těžké strojírenství. A teď metalurgie?

Dvě nové oblasti - metalurgii a chemii - jsme připojili teprve nedávno. Nechceme rozšiřovat naši specializaci, ale pokud umíme dodávat investiční celky, tak toho využijme. Pro takové projekty hledáme partnera - specialistu v oboru. Špičkové znalosti si stále držíme v těžkém strojírenství (obráběcí stroje) a ve výrobě těžebního zařízení (důlní komplexy, horizontální doprava). Tam budujeme silný inženýring i odpovídající výrobní základnu.

HN: Cítí zahraniční firmy v Rusku nástup české konkurence?

Určitě. A to nejenom díky rostoucí kvalitě a schopnostem českých exportérů, ale i díky státní podpoře exportu mimochodem běžné v celém světě. Komplikací je, že velké projekty přesahují úvěrové limity domácích bank. Proto se často o financování rozhoduje v zahraničí, kde nás neznají, a proto v případě stejné žádosti od našeho zahraničního konkurenta mohou upřednostnit jeho.

HN: Stalo se vám to? A jak to dopadlo?

Ano stalo, a podobnou zkušenost mají i jiní čeští exportéři. Proto je důležitý fungující systém státní podpory zahraničního obchodu v oblasti financování, neboli tandem Česká exportní banka a Exportní garanční a pojišťovací společnost. Tyto instituce mají pro český průmysl a export ohromný význam, protože se o podpoře rozhoduje v České republice a mělo by to tak zůstat i do budoucna. Věřím ale, že s rostoucím objemem exportních kontraktů se staneme známým partnerem i pro zahraniční centrály domácích bank.

HN: Existuje v současnosti česká firma, která dělá v Rusku podobně rozsáhlé zakázky jako vy?

Takových je víc, nejsme jediní. Napadají mě Vítkovice a Inekon nebo zlínská stavební firma PSG, se kterou spolupracujeme v Magnitogorsku. Máme s nimi velice dobrou zkušenost. Děláme i s Vítkovicemi, dobře se známe s Inekonem. Dříve bylo období, kdy jsme si konkurovali. Dnes se dokážeme spojit.

HN: V Rusku jste zaznamenali i ztráty. Co se stalo?

Šrámy trpíte pořád. Je to dáno tím, co děláme. Měřítko Ruska je větší než naše. To, co je pro Rusy malý problém, je pro nás problém velký. V podnikání to prostě bez ztrát nejde. Ztráty jsou dvojího druhu: jednak neplánované, které vzniknou třeba tím, že se podmínky v průběhu projektu změní natolik zásadně, že nemá smysl pokračovat. Nebo plánované: Čas od času jdete s velkým partnerem do malého projektu, o kterém víte, že bude ztrátový. Chcete ho prostě přesvědčit, že s vámi může dělat i velké věci.

HN: Jaký předpokládáte další vývoj v Rusku?

Jsem optimista. Situace je mnohem lepší než v první polovině devadesátých let. I krize v Rusku přišla dříve, což je dáno tím, že základem všeho je tam těžký průmysl, na který to udeří vždy jako první. Každopádně si nemůžeme myslet, že zařízení budeme do Ruska dodávat donekonečna. Budeme tam muset přenést část výroby. To platí i o Ukrajině, Bělorusku či Vietnamu. Jednu třetinu Evropa, jednu třetinu východní Evropa a jednu třetinu ať už Severní Amerika nebo Dálný východ. Takhle bychom chtěli mít výrobní závody teritoriálně rozděleny.

HN: Jak hodně je perspektivní Ukrajina?

Obrovsky. Země není v jednoduché situaci, ale vypadá to, že se stabilizuje. Ukrajinu považuji za jeden ze strategických regionů pro rozvoj českého průmyslu. Je to průmyslová země, hlavně její východní část, a tak se tam pro nás otevírá hodně velký prostor. Jsou nám mentálně blízcí, znají nás, dělají s námi roky. V Česku donekonečna uhlí nebude a když pominu Polsko, tak nejbližší zásoby jsou na Ukrajině.

HN: Výrazně roste zájem českých firem o Bělorusko.

Nedivím se. Jejich průmysl je velice podobný českému, strojírenství tam má velkou tradici, jsou daleko ve výrobě obráběcích strojů. Navíc je to relativně blízko. Bělorusové jsou velice vzdělaní a kultivovaní lidé. S řadou velkých společností už děláme, první z našich velkých projektů byla modernizace Belazu - výrobce velkých nákladních automobilů pro povrchovou těžbu.

HN: A Vietnam?

Obrovský potenciál a velká šance pro české firmy. Nejsme Číňani, nejsme Američani, nejsme Rusové, a proto se s nadsázkou dá říct, že nemůžeme být jejich nepřítel. Jsme malí a jsme daleko. Země rozvinula zpracovatelský průmysl, ale ví, že bez těžkého průmyslu bude jen montovnou. A Vietnamci mají velkou ambici jí nebýt.

HN: Odeznívá už krize?

Ve srovnání s loňskem je situace stabilizovaná, nicméně pořád dost volatilní. Sebemenší náznak toho, že by nemuselo být dobře, přece jen omezuje investiční aktivity. Oživení v těžebním průmyslu je ale znát.

ALTA, a.s.

Velký strojírenský exportér

Jedna z největších českých obchodně-inženýrinkových firem v oblasti dodávek technologických zařízení pro strojírenství a těžební průmysl. Působí hlavně v Rusku, na Ukrajině a v Bělorusku. Skupina Alta zahrnuje například TOS Kuřim, Slévárny Kuřim nebo ČKD Blansko. Společnost má 1160 zaměstnanců a v roce 2010 očekává tržby 12 miliard korun.

25 miliard korun

činí hodnota největší zakázky Alty v Rusku.V závodě na Urale staví linku pro výrobu vagonů.

Profil: Vladimír Plašil (49)

Šéf brněnské strojírenské skupiny ALTA. Absolvoval obor ekonomika zahraničního obchodu na Kyjevské státní univerzitě. V letech 1984-1990 pracoval v podniku zahraničního obchodu Pragoinvest. V roce 1991 založil společnost ALTA, kterou dodnes spoluvlastní a řídí. Hraje tenis a golf, má rád turistiku.