U většiny obchodníků s cennými papíry je možné si domluvit nadstandardní způsob komunikace a obsluhy prostřednictvím osobního makléře.
Tomu klient může zavolat v podstatě kdykoliv.
"Osobní makléř je investorova prodloužená ruka na trhu. Jeho prostřednictvím může podávat pokyny k nákupu nebo prodeji třeba z dovolené nebo při jízdě autem," říká s nadsázkou Petr Žabža z Patria Direct.
Povinností osobního makléře je hlídat domluvenou obchodní strategii, obchodní pozice, informovat o náhlých, nečekaných změnách na trhu.
Bez souhlasu klienta však nesmí udělat nic. "Veškerá telefonní konverzace mezi klientem a jeho osobním makléřem se ze zákona nahrává a uchovává po dobu deseti let," vysvětluje Petr Bánovský, senior burzovní makléř z brněnské makléřské firmy Cyrrus.
"Co stojí za práci, má se dělat za peníze", říká jiné burzovní přísloví.
To platí v případě práce osobního makléře dvakrát. Jestliže například pokyn podaný po internetu u firmy Atlantik FT stojí 0,4 procenta z objemu obchodu do sta tisíc korun, tak pokyn zadaný prostřednictvím osobního makléře stojí celé jedno procento.
U větších objemů se však rozdíly mezi sazbami provize více stírají. U firmy Cyrrus si žádný příplatek k sazebníkové ceně nepřipočítávají. Poskytovat každému klientovi možnost využívat osobního makléře bez výjimky a nějakého omezení je jejich obchodní strategie.
Obvykle ale osobního makléře využívá ten, kdo má hodně peněz a nemá dost času. Možná právě proto. Výjimkou není, že si takový investor prostě dost nevěří při rozhodování o investicích. Peníze dokáže vydělat v oboru, který dobře zná, ale na specifický trh cenných papírů si netroufá.
Mezi informací a investičním doporučením je velmi tenká linie, kterou by neměl překračovat. Mnoho lidí bohužel na makléře až příliš často přesouvá odpovědnost za svoje peníze a potom jsou častokrát nemile překvapeni výsledkem.
