Původně jsem si myslel, že napíšu text na téma "Dobrý vedoucí by měl znát limity svých podřízených". A také jsem ho už skoro napsal. Když mi zbývaly tak poslední tři věty, došlo mi ale, že to musím napsat celé znovu. Ono to totiž není tak, že dobrý manažer by měl znát limity podřízených. On je, pokud chce být dobrý, prostě znát musí.
Protože vedoucí, který nezná meze svých lidí, je dřív či později povede špatně. Možná ne všechny, ale některé určitě. A když vede špatně část týmu, klesá výkon celé skupiny. Přitom on je na svém místě právě proto, aby výkon jeho lidí byl co nejlepší. Myslíte si, že nějaké limity jsou jen starostí vašich podřízených, a vy se o ně nemusíte zajímat? Jsem přesvědčený, že neděláte dobře.
Nemám přitom na mysli fyzická omezení, to je běžná skutečnost a ignorovat je snad nemůže už žádný šéf. Jde mi o limity vnitřní, řekněme mentální. Objevují se hůř, ale jsou přitom pro pracovní výkon namnoze důležitější. Jak je objevit? Asi to nejde jinak než se s lidmi co nejčastěji bavit. Myslím, že většinou stačí bavit se o práci, ale není žádný důvod se vyhýbat hovoru i na jiná témata. Z vašeho podřízeného tak může zcela mimoděk vypadnout něco zajímavého.
Třeba zjistíte, že špatně snáší jakýkoli tlak. On by vám to samozřejmě nikdy nepřiznal, ale při vyprávění o dovolené to o sobě řekne zcela dobrovolně. Při nepracovních hovorech s podřízenými také můžete zcela přirozeně zjistit, jak sami sebe hodnotí, zda se povyšují nad ostatní a tak dále.
Po takovém zjištění samozřejmě nemusí následovat nějaká drakonická opatření. Jen holt už příště z dotyčné osoby neuděláte šéfa pro nový projekt. Spíš mu asi dáte nějaký samostatný úkol, protože jako malý šéf by se choval špatně a být podřízený špatně snáší. A to je nakonec přesně to, co máme jako velcí šéfové dělat. Starat se o to, aby firma fungovala co nejlépe.
Tak mě napadá, ono ne, že má dobrý vedoucí znát limity svých podřízených. On zkrátka "jen" musí znát své lidi. Jen tak může vědět, v čem jsou nejlepší, co dělají rádi a co dělat nechtějí. A ví také, kolik toho snesou, jestli unesou odpovědnost, jestli co já vím co ještě. A podle toho na ně klade pracovní požadavky.
Takže je vlastně vše při starém, žádné manažerské objevení Ameriky. Protože když se zajímáte o lidi, a navíc se k nim chováte slušně, mají vás raději nebo vás lépe respektují a tím pádem lépe přijímají vaše pokyny, takže lépe pracují, tedy je jejich pracovní výkon lepší. A na to občas zapomínáme. Jen nevím, jak to udělat, abych na to někdy nezapomněl také. No, budu se aspoň snažit. Co vy, přidáte se také?
Tomáš Richter
Ředitel kasa.cz a obchodnidum.cz
Myslíte si, že nějaké limity jsou jen starostí vašich podřízených, a vy se o ně nemusíte zajímat? Jsem přesvědčený, že neděláte dobře.
