Velký problém na malých cestách

Jak na Nový rok, tak po celý rok. Policie vyrazila na silnice nižších tříd - a líčí na kamiony, které v důsledku zvýšeného mýta objíždějí placené úseky.

Nárůst cen o pětadvacet procent je významný, ale ne zas tolik. Jiná odvětví bývají zasažena většími cenovými šoky a ne vždy je tak radikální změna chování. Jenže přepravci neporovnávají starou a novou cenu, ale novou cenu - a nulu, nebo jen mírně zvýšený nárůst spotřeby pohonných hmot za použití nižších tříd. A pokud bylo dříve jen lehce výhodnější mýto platit, není divu, že za ekonomického tlaku, kdy se počítá každá koruna či eurocent, někteří přepravci novou situaci vyhodnotili jako signál ke změně.

Takže máme klasickou kocourkovskou situaci - vlastně ne, tohle by ani v Kocourkově nevymysleli - za použití silnic, které mají vyšší nosnost a výdrž, se platí, zato použití silniček, které těžké automobily ničí, je zadarmo. A tak je nutné kontrolovat kamiony na těch nižších cestách a hledat zástupné problémy, jako jsou povinné přestávky, zapnuté bezpečnostní pásy či náhradní žárovky. Když to nepomůže, ještě se mohou kontrolovat lékárničky...

Že je tohle nesmyslná pracovní náplň policie, která snad jen zdůrazňuje absurdnost celé situace, je zcela bez debat. Jednak se mrhá schopnostmi policie na řešení problému, který by v normální společnosti ani nemohl nastat, a navíc to ani nepřispívá k jejímu dobrému obrazu.

Jenže tato situace je logickým vyústěním pozemního mýtného systému založeného na zpoplatnění vybraných silnic pomocí bran. Pokud jsou všechny silnice rovnocenné, tak stát přece nemusí zajímat, kudy auto náklad z bodu A do bodu B převáží, poplatek přece vybere na spotřební dani, jejíž výše je úměrná ujeté vzdálenosti. Hezká teorie, jenže naše spotřební daň se natolik zvýšila, že řada dopravců přestala brát naftu na našem území a tankuje výhradně v zahraničí, čímž dobře vylepšuje cizí veřejné finance. A řešení ve zvýšení mýta je též samo o sobě nesmyslné, jak ukazuje změna chování dopravců. Prostě pokud je to z Prahy (místo A) do Plzně (místo B) 90 kilometrů, zaplatí se mýto za 90 kilometrů nutných k překonání vzdálenosti, ne podle počtu mýtných bran (jak je starý domovník?).

Ano, jediným rozumným řešením je satelitní mýto. Dokonce tomu tak bylo vždy. Že mýtné brány jsou jen jakýsi drahý patch nefunkčního programu, který při příštím upgrade systému zkolabuje, a že cílem je jen ten patch nakoupit, aby se s tím už nedalo nic dělat, z toho čouhalo tak, že kdyby se toho půl metru uřízlo, zbude pořád dost na baseballovou pálku. Jenže dnes už z toho ani baseballové pálky neuděláme.

Pikantní situace, kdy soukromníci sledují svou flotilu pomocí GPS a stát řeší stavební povolení na stavby, které jen snižují bezpečnost provozu, se už nezbavíme, ale můžeme to alespoň navenek učesat do přijatelného stavu. Satelitní mýto dnes nejen řeší původní problém, že kamion platí mýto za celou ujetou vzdálenost bez ohledu na skutečnou trasu, ale umožňuje správnou cenovou diferenciaci. Totiž že jízda na silnicích nižších tříd bude zpoplatněna více než jízdy po dálnicích. Brány nejsou třeba. Nebo, aby se ty brány k něčemu využily, než komplet zrezaví a půjdou do šrotu, za projetí mýtných bran, tedy za užití kapacitní cesty dimenzované na zátěžový provoz, dostane přepravce slevu z mýta. Bude to pořád Kocourkov, ale aspoň logicky bude směrovat těžkou přepravu tam, kam patří a kde nadělá nejméně škod: na dálnice a silnice prvních tříd.

Komentáře a názory osobností českého byznysu a průmyslu na www.komentare.ihned.cz

Lubomír Lízal
ekonom Cerge-ei

věnuje se ekonomii transformace, aplikované mikroekonomii, strukturám trhů a správě i řízení podniků. Působí na CERGE-EI, je členem NERV a dozorčí rady společnosti ČEZ.