Dánové nabízejí Evropě pružný sociální model, Francouzi opak

Členové Evropské unie se sice shodují na cílech politiky zaměstnanosti, ale v jednotlivých zemích se uplatňují nejrůznější modely sahající od velmi pružných až po relativně velice rigidní.

Tlak na změnu kvalifikace

Nejčastěji citovaným modelem politiky zaměstnanosti je "flexsecurity", se kterým přišla v Dánsku v roce 1993 sociálně demokratická vláda. Model přinesl jednoznačný úspěch, protože díky němu se podařilo snížit nezaměstnanost z původních dvanácti procent na pět a zároveň udržet růst nominálních mezd mezi třemi až pěti procenty.

Hlavním cílem "flexsecurity" je udržet míru zaměstnanosti, a ne konkrétní pracovní místa. Vládní politika se proto snaží motivovat lidi, aby byli schopni a ochotni změnit svou kvalifikaci. Proto je vyplácení podpory v nezaměstnanosti podmíněno účastí na nejrůznějších rekvalifikačních kurzech a ochotou přijmout nabízené zaměstnání. Součástí systému je nabídka třeba i práce na částečný úvazek.

Za protiklad modelu "flexsecurity" byl dlouho považován například systém, který se v poválečném období vyvinul ve Francii i v dalších zemích. Pro něj je charakteristická ochrana konkrétních pracovních míst, a to především ve státních úřadech, veřejné správě a podnicích, kde má stát většinovou účast, jako jsou například železnice, elektrárenské nebo plynárenské firmy. Podle průzkumů veřejného mínění tento systém vede například k tomu, že většina mladých lidí ve Francii jako ideální zaměstnání označuje práci právě v těchto sektorech, a nikoli v soukromém podnikání.

Hlavní nevýhodou tohoto systému je, že vytváří propast mezi těmi, kteří mají zaměstnání, a těmi, kteří jsou bez práce. Pracovní trh, kde značná část pracovních míst je vysoce chráněna, je nepružný. Propouštění je totiž pro zaměstnavatele velice nákladné, ne-li takřka nemožné, a tak klesá i ochota vedení úřadů a podniků pod kontrolou státu přijímat nové pracovníky.

Český hybrid

Český systém podpory zaměstnanosti představuje ve srovnání s různými modely uplatňovanými v Evropě hybrid. Na jedné straně sice není tak pružný jako dánská "flexsecurity", zároveň však zaměstnavatelé především v soukromé sféře přišli na nejrůznější způsoby, jak oficiálně platné podmínky zaměstnávání účinně obcházet.

Nejznámějším příkladem je takzvaný "švarcsystém", kdy pracovník sice vykonává činnost v rozsahu plného pracovního úvazku, ale pracuje podle dohody či smlouvy na základě oprávnění k živnostenské činnosti. Na takového "zaměstnance" se nevztahují podmínky stanovené zákoníkem práce předepisující například lhůty a podmínky výpovědi či předpisy o délce dovolené.

Rozdíly v podmínkách zaměstnávání, včetně úrovně mezd, byly příčinou, proč si "staří" členové Evropské unie při vstupu zemí ze střední a východní Evropy vymínili relativně dlouhé přechodné období, během něhož mohou příchod pracovních sil z těchto států buď silně omezit, nebo mu dokonce v některých sektorech zcela bránit. I když se Evropská unie rozšířila o nové členy v roce 2004, Německo a Rakousko svůj pracovní trh úplně otevřou až letos.

16%

Tolik Evropanů žije pod hranicí chudoby (lidé s nižším příjmem než 60 % průměrné hrubé mzdy ve své zemi).