Zahraniční investice: samé dobré zprávy

Podle analýzy ministerstva průmyslu a obchodu se příliv přímých zahraničních investic (PZI) do České republiky za prvních devět měsíců roku 2010 meziročně více než zdvojnásobil na 117,4 miliardy korun. Po předloňském krizovém propadu (52,2 miliardy korun v roce 2009) se tak PZI oklepaly a dostaly se výše než v roce 2008 (100,1 miliardy korun).

Doufám, že vánice čísel na začátku odradila pouze nemnohé. Citoval jsem jich tolik záměrně. Oživení v toku PZI do země je výtečná zpráva. A analýza dále ukazuje, že se nejedná pouze o reinvestice zisku, ale také o investice do základního kapitálu, což je další dobrá zpráva. A ještě lépe, investice putují také do zpracovatelského průmyslu. Čísla analýzy vypadají výborně zvlášť v současnosti, kdy hospodářský propad v důsledku celosvětové krize není ještě příliš dalekou minulostí. Přínosy PZI nejsou rozhodně zanedbatelné. Údaje o nich ukazují, že se svět hospodářsky staví na nohy po pádu na zledovatělém chodníku.

Zahraniční investice však přinášejí různé užitečné hodnoty, které není jen tak jednoduché změřit. A ještě složitější je přiřadit k nim nějaká konkrétní čísla za konkrétní období. Jednou takovou hodnotou je přínos PZI ve formě inovací. Firmy mohou, zjednodušeně řečeno, zlepšovat úroveň svých výrobků či služeb tím, že imitují výrobky či služby jiných firem. A jak se hospodářství určité země dostává na vyšší úroveň, firmy zlepšují svou činnost také vlastním zlepšováním, tedy inovací výrobků a služeb.

Na analýzy přínosů PZI ve formě inovací během hospodářské krize a v období po ní si budeme muset ještě počkat. Ale pro období dekády 1996-2006 se zdá, že PZI hrají hlavní housle. Pro země Visegrádské čtyřky to vypadá tak, že technologické změny a ta část hospodářského růstu tažená inovacemi se uskutečnily z velké části díky nadnárodním společnostem a firmám založeným jako PZI v domácích průmyslových odvětvích. Na to, že k tomuhle přínosu není úplně jednoduché přiřadit nějaké elegantní číslo, je to bezva výsledek.

Evžen Kočenda

Vystudoval VŠE v Praze, University of Toledo v Ohiu a University of Houston v Texasu. V roce 2004 byl jmenován profesorem ekonomie. Působí v CERGE Univerzity Karlovy
a v Národohospodářském ústavu AV.