Psychologie jsou jen řeči

Pomoc druhým s jejich duší je často vnímána jako méněcenná oproti stavění domů, fyzikálním pokusům nebo tzv. tělesné medicíně. Pro mnohé to jsou prostě jen "blbý kecy". Přesto však psychologie a další směry a činnosti zabývající se péčí o duši (v pracovním kontextu se jedná např. o koučování apod.) existují, protože je po nich poptávka. V jakých situacích tedy psychologa potřebujeme? Nabízím tři obvyklé perspektivy.

První perspektiva je ve vztahu k sobě. Většina z nás má pocit, že práce na vlastní duši je zbytečná a nedůležitá. Vše funguje, jak má, proč se tedy rozebírat, když všechny trable spraví panák něčeho silnějšího nebo pár hodin sportování. A ono to i většinou pomůže, minimálně v tom, že se cítíme lépe. Někdy se však stane, že se situace vyhrotí a jednoduchý návod na řešení neexistuje. Občasné hádky s partnerem vyústí v jeho odchod, strach o práci přeroste v chronickou nespavost a tak dále. Až tehdy si často uvědomíme, co všechno jsme nechali být, a až tehdy s tím máme chuť něco dělat. Pak dokážeme připustit, že by psychologie mohla být nějak užitečná.

Druhá perspektiva je ve vztahu k druhým. To bychom naopak předepsali individuální psychoterapii kdekomu. Šéf má problémy s agresivitou, kolegyně je hysterická a můj podřízený "má se mnou nějaký problém". Můžeme to vidět i na politických debatách, kde se to vzájemnými diagnózami jen hemží. Prostě o někom říct, že potřebuje pomoc psychologa, znamená, že je úplně na dně a nedá se s ním počítat v normálním životě. Zdá se tedy, že potřeba psychologické pomoci je v tomto smyslu forma jakési urážky.

Poslední perspektiva vnímání psychologie se váže na naši společnost jako celek. Každý z nás chce žít ve světě, kde je většina lidí předvídatelná a neohrožující, ale čas od času se stane něco zcela neočekávaného. V extrému to může být třeba sebevražda blízkého člověka, střelba šílence v ulicích nebo nepochopitelné týrání žáka spolužákem. Protože se to děje zcela mimo naše chápání, nelze než si vysvětlit chování určitou "nenormálností" nebo "šílenstvím", které by měli ti psychologové a psychiatři podchytit, protože od toho tu jsou.

Všechny tři perspektivy mají jedno společné: psychologie je v nich velmi daleko od našeho každodenního života a vytváří tak dojem, že může být užitečná jen ve chvílích otázek života nebo smrti nebo ve chvílích, kdy si neumíme chování své nebo druhých vysvětlit. Opak je však pravdou, psychologie jsou jen systematicky a konstruktivně vedené "řeči", které se dotýkají úplně normálních věcí a které stejně nesystematicky a občas nekonstruktivně vedeme se svými blízkými.

Zkuste dát psychologii šanci, třeba bude užitečná.

David Heider
psycholog ASSESSMENT SYSTEMS

Zdá se, že potřeba psychologické pomoci je forma jakési urážky.