Realitní kanceláře se už druhým rokem snaží přesvědčit veřejnost, že právě teď nastal ten nejlepší okamžik k nákupu bytů. To vše za situace, kdy se jen do deseti tisíc prázdných pražských bytů může sestěhovat středně velké okresní město a kdy se byt nedá v průměru prodat dříve než za rok. A kdy převis nabídky nad poptávkou dosahuje poměru tři ku jedné.
Přes to všechno ani prodejci, ani developeři nechtějí jít s cenou výrazně dolů a čekají na zázrak. Nic jiného jim totiž nepomůže. Stačí se podívat na poměr ceny bytů vůči průměrnému příjmu, případně vůči nájemnému. Co se týká příjmu - nůžky mezi mzdou a cenou bytu se před krizí rozvíraly o desítky procent ročně.
Naopak výnosnost bytů coby investice (tedy příjem z nájemného vůči kupní ceně nemovitosti) klesala již v době, kdy se ceny bytů pořád ještě šplhaly na pomyslný vrchol. Prostě už v roce 2007 bylo levnější jít do nájmu než si kupovat vlastní.
Během posledních let se sice ceny v některých částech bytového sektoru přece jen mírně snížily. Nejvíce se mluví o starší panelové zástavbě, kde šly v průměru plošně o deset až patnáct procent dolů. To ale není dost.
K obratu na trhu prostě zatím není žádný důvod. Kvůli doznívající krizi a vysoké nezaměstnanosti nelze očekávat, že mzdy stouply nějakým závratným tempem. A pro ty bohatší se byt coby investice zatím také nevyplatí - s deregulací se dá očekávat další pokles průměrného komerčního nájmu a tak se dál bude zhoršovat poměr mezi výnosy z nájmu a cenou bytu. Spolu s množstvím volných bytů je tak důvodů pro další snížení cen více než dost. Pokud realitní kanceláře a developeři tohle nepřijmou jako fakt, jejich zbožné přání obratu na trhu zůstane nevyslyšeno.
