Jak předat vedení nástupci a všechny přitom nenaštvat

Cítíte, že po mnoha letech řízení své vlastní firmy se toužíte odpoutat od řešení nezaplacených faktur, náročných zákazníků, či dotěrné konkurence a konečně si odpočinout? Nejspíš přišel čas předat firemní "žezlo" někomu neopotřebovanému se svěžími nápady a nekončící energií. V současnosti přitom podobné starosti řeší celá generace prvních porevolučních podnikatelů, kteří by už rádi odešli do důchodu.

Jedním z nich je i čtyřiašedesátiletý Karel Voldřich z kašperskohorské firmy Medica Filter. V podniku, vyrábějícím se stovkou zaměstnanců a téměř stomilionovým obratem v areálu bývalé Okuly Nýrsko roušky, pláště a další zdravotnické prostředky, zastával nejprve funkci jednatele.

Po předčasné smrti majoritního vlastníka se sám postupně stal většinovým majitelem. Ve firmě působí i jeho dcery, jedna v roli jednatelky a vedoucí marketingu, druhá šéfuje výrobě. Voldřich zažil dvacet let budování firmy, úspěšných bojů s nadnárodními giganty o pozici na trhu.

"Cítím, že v téhle dynamické době, která tady panuje nyní, by měl firmu řídit někdo mladší. Předám výkonnou funkci, postupně pak i vlastnická práva," plánuje. Řízení firmy teď postupně převezme dcera Petra, nynější jednatelka. Otec míní nějaký čas ještě zůstat v pozadí a pomoci s řízením firmy.

Děti mají začít od píky

Jestliže jste se rozhodli ponechat firmu v rodinných rukou, měli by vaši potomci poznat fungování společnosti takzvaně od píky. "Měli by tam začít pracovat o prázdninových brigádách. Po skončení školy si mohou udělat takzvané kolečko, aby věděli, jak celá firma vlastně funguje," míní Tomáš Pastrňák, spolumajitel poradenské společnosti R.F.T.

Jeho slova potvrzuje i ředitelka výrobce sanitních vozů Sicar Lenka Olmrová, která ve firmě kromě jedné z dcer zaměstnává i zetě a přítele svých potomků. "Začínali jako montéři na dílně, aby věděli, o čem se vlastně ve firmě mluví. Dnes už komunikují se zákazníky a mají větší pravomoci. Čas ukáže, zda ve firmě zůstanou," říká Olmrová.

Pastrňák také doporučuje, aby potomci pracovali po škole několik let v jiné společnosti, kde se naučí prosadit a dokážou sami sobě, zda jsou vhodní pro řízení jiných lidí. Stejný způsob chtěla pro svou dceru zvolit Lenka Olmrová, ale bez praxe se v době ekonomické krize musela dcera uchýlit pod křídla rodinné firmy. "Snažíme se ale k dětem být tvrdší než k ostatním zaměstnancům, protože víme, že vlídnější zacházení by se nakonec obrátilo proti nim," vysvětluje Olmrová.

Pastrňák zároveň varuje před utvrzováním dětí v přesvědčení, že jednou budou firmu řídit či vlastnit oni. "Jistota nikoho nemotivuje a nenutí k maximálnímu výkonu," říká Pastrňák.

Karel Voldřich z Medica Filter zmiňuje při hovoru o předávání firmy také potřebu jistoty, že nový majitel udrží společnost i se zaměstnanci. Marně ale hledá v paměti jiný podobný příklad nástupnictví v rodině. "Není to žádné terno. Rodiče si moc dobře uvědomují, že to znamená předat svým dětem tvrdou dřinu a stres," říká Voldřich.

Když se předání nepovede

Jestliže však potomci nemají podnikatelského ducha či se chtějí realizovat v jiném oboru, je zbytečné je přesvědčovat. S neúspěchem při předávání firmy se setkal i sedmdesátiletý bývalý majitel truhlářské dílny z Přešticka na Plzeňsku. To, že jím dvacet let budovaná truhlárna neskončila nakonec v rodině, cítí jako prohru a nechce proto zveřejňovat své jméno.

Zaměstnával pět lidí, i když v časech největší konjuktury až desítku. Zpočátku s úspěšným ziskem, poslední dva roky s nevelkou ztrátou. Roky doufal, že firmu převezme syn, absolvent střední ekonomické školy. Ten nějaký čas v otcově firmě skutečně pomáhal při prodeji vyráběného nábytku, skončil ale nakonec u jiné práce a v jiné firmě, která mu byla bližší.

"Neměl jsem už nervy a sílu řešit tahanice s nezaplacenými fakturami, obcházet odběratele, kteří se nenamáhali za zboží zaplatit. To už chtělo mladší krev a razantnější nasazení. Na druhou stranu na syna jsem nechtěl tlačit, on sám vnímal, že by firma, kterou jsem vybudoval, měla zůstat v rodině. Ale zkrátka na to neměl buňky," popisuje svou zkušenost bývalý majitel truhlářské dílny.

Prodat firmu, která nebyla zrovna v nejlepší kondici, byl problém. Víc než rok jednal s potenciálními zájemci. Dnes už bývalý majitel nechce prozradit, na jaké ceně se s kupcem nakonec dohodl, ale prý to na spokojené stáří bohatě stačí. A zbude i na syna.

Výběr zevnitř způsobí exodus

Jaké jsou tedy zásady pro hladké předání vedení? Jestliže jste se definitivně rozhodli firmu předat, nechte si na průběh celého procesu minimálně rok, raději však dva roky času. Během této doby se postupně zbavíte operativního řízení a zvyknete si, že máte méně informací o chodu firmy než dosud. Větší klid můžete využít například pro hledání nových příležitostí na trhu. Nápady samozřejmě konzultujte s vašimi potenciálními zástupci.

"Komunikace oběma směry je základem úspěchu. Nástupce si zvykne v důležitých krocích věci konzultovat a rád se přijde "pochlubit" s nápady i v době, kdy to od něj už vlastník v penzi ani nebude vyžadovat," domnívá se Pastrňák.

Jestliže nemáte potomky, kterým byste mohli společnost předat, zkuste zapátrat v řadách současných zaměstnanců. Je však třeba dávat si pozor na ty, které už postihla "provozní slepota". Zatímco manažer zvenku často firmu obohatí novými nápady a netradičními způsoby řešení, stávající tým může být poněkud ustrnulý. "Domácí" výběr může také často způsobit odliv kvalitních a zkušených manažerů, kteří nebyli vybráni. "Většina lidí, kteří se cítili být vhodnými nástupci, firmu velmi brzo opustí, pokud důvěru nedostanou," říká Pastrňák.

Řešením může být najmutí takzvaného interim manažera - externího manažera najatého pouze na přechodnou dobu šesti měsíců až roku, který provede firmu náročným obdobím změny vedení a majitele. Člověk, který přišel zvenčí, může provést i nepopulární opatření, kterých by se nástupce z řad zaměstnanců či rodinných příslušníků ihned po zvolení bál. "Může sehrát i zajímavou roli v tom, že nástupce doporučí on a tím ochrání majitele před případnými negativními reakcemi ze strany zaměstnanců," vysvětluje Pastrňák. Interim manažera také majitel může využít při rozhodování, který z dosavadních manažerů bude pro převzetí vedení nejvhodnější. "Vedoucí pozice je dočasně obsazena, nikdo neví, na jak dlouho a majitel má možnost v klidu sledovat vývoj, spolupráci v týmu a charaktery lidí," vysvětluje Pastrňák.

Co si o předávání firmy myslí čeští podnikatelé...