Na ceny uhlí a Pavla Tykače se mě neptejte

Luboš Pavlas (53) je manažerem, který má zkušenost ze tří vlivných firem zabývajících se energetikou. "Na ceny uhlí a Pavla Tykače se mě ale neptejte. To zajímá každého, ale nemohu sloužit," žertuje hned zkraje současný generální ředitel Czech Coal, společnosti, která má pod palcem většinu zásob hnědého uhlí v Česku. Jejich životnost při stávajících těžebních limitech je do roku 2058 a v případě prolomení těžebních limitů až do roku 2100.

Luboš Pavlas, který svou kariéru zahájil v Pražské teplárenské, posléze působil také ve společností ČEZ. Nyní řídí společnost Czech Coal, kterou z pozice člena dozorčí rady kontroluje Pavel Tykač. Pavlas tak má zkušenost v oblasti komunikace s naprosto odlišnými vlastníky firem. Ať jsou to zahraniční majitelé, státní firma nebo soukromý vlastník, tolik dráždící média. Úspěch "gážisty" závisí na tom, jak se dokáže domluvit s tím, kdo jej najímá. Luboš Pavlas tvrdí, že z hlediska řízení je jeho poslední post asi nejjednodušší.

Teplárna není jen proto, aby topila

Profesní školou pro Luboše Pavlase byla společnost Pražská teplárenská, jedna z nevýznamnějších společností v Praze. Zajišťovala teplo nejen na území Prahy, ale až po Neratovice, což obnášelo dodávky tepla zhruba do 260 tisíc domácností, škol a institucí. Nastoupil sem s čerstvým diplomem v roce 1982. "Vedení mě převléklo do montérek, abych v kolečku během dvou let poznal provoz," vzpomíná Pavlas na své začátky.

Měl diplom z elektrotechniky ČVUT Praha se zaměřením na ekonomiku a řízení energetiky. Postgraduální studium specializované na rozvoj zásobování teplem absolvoval na Vysoké škole strojní a elektrotechnické v Plzni. Zprvu se zabýval technickým a provozním řízením. Později byl pověřen, aby z konzervativní firmy udělal moderní a dynamickou společnost.

"Dříve Pražská teplárenská žila filozofií 'jsme tu proto, abychom topili'," říká Pavlas, po kterém akcionáři brzy po revoluci najednou žádali i vyšší výnosy, nejen službu městu. Podílel se v různých pozicích na přípravě a vedení projektu přivedení tepla z elektrárny v Mělníku do Prahy, do nějž se "nalilo" 13 miliard korun. "Investice se tehdy vrátila zpátky za sedm let," říká Pavlas a dodává, že za úspěchem stojí i podpora tehdejšího bankéře Richarda Salzmana, který se nebál rizika.

Později, v roce 2005, byl Pavlas najat do společnosti ČEZ, aby pomáhal s její expanzí firmy do Rumunska a Bulharska. "ČEZ tam posílal nejzkušenější lidi s excelentními kompetencemi, na rozdíl od zahraničních firem. Ty do takových lokalit posílaly nováčky nebo méně schopné lidi," říká Pavlas. Prostředí v Bulharsku se prý podobalo českému o deset let zpátky. "Byli tam manažeři rezistentní proti změně. Byli zvyklí úkoly dostávat, ale už je nekontrolovat. Vůbec nechápali, co znamená prozákaznická orientace," vzpomíná Pavlas, který zodpovídal za hospodářské výsledky skupiny ČEZ v Bulharsku a řízení změnových projektů. Jeho misí bylo nejen nahradit "uhelný pravěk" moderním rozvodem tepla, ale i přesvědčit Bulhary, že není nutné stát každý měsíc dlouhé fronty kvůli zaplacení složenky. V 16 projektech zlepšení bylo zapojeno 231 zaměstnanců. "Největší práce byla naučit manažery dlouhodobě plánovat. To jim vůbec nebylo vlastní," popisuje. Přestože nešlo zkopírovat český model, výsledky se dostavily. Firma získala další dva miliony zákazníků, konsolidované tržby v roce 2009 činily 18 miliard korun a hospodářský výsledek po zdanění miliardu korun.

Je těžké propustit člověka, který je vám blízký

V lednu loňského roku se Pavlas stal generálním ředitelem Czech Coal. Jeho úkolem je udržet pozici nejúspěšnějšího nezávislého obchodníka s hnědým uhlím, být nejúspěšnějším nezávislým obchodníkem s elektrickou energií v Česku nebo vystavět či akvírovat nové energetické zdroje, založené na čistých technologiích. Když má hovořit o nejtěžších momentech v kariéře, říká: "Jsou to provozní havárie, kdy jde o lidské životy. Nebo to byly technické problémy spojené s povodní, kdy náprava škod trvala dva roky. Těžká byla i jednání s regulačním úřadem v Bulharsku, kdy málokdy platilo slíbené z jejich strany." V Pražské teplárenské to byl okamžik, kdy ze šesti ředitelů musel tři propustit, přestože mu byli všichni lidsky blízcí.

Pavlas, který není zastáncem názoru, že manažer může řídit všechno, se drží oboru, kterému rozumí. Jeho oblíbenou disciplínou je procesní řízení organizace. "Věřím na práci projektového týmu, kdy někdo má poslední slovo," říká. O manažerskou frázi přitom pravděpodobně nejde, což potvrzuje Martin Vosecký, headhunter z firmy Catro: "Luboš Pavlas není zbrklý, nezažil jsem, že by kdy spustil nějakou hurá akci nebo šel do nepřijatelného rizika. Neznamená to ale, že váhá, naopak jde neustále dopředu. Nebojí se rozhodovat a nést zodpovědnost." Prý má i široký rozhled. "Nemyslím jen to, co vystudoval. Ví toho hodně o umění, je velice sečtělý," říká Vosecký. "Je zvyklý řídit, vést lidi, ale není workoholik, který chce dělat všechno sám. Dokáže říci ne. Není jen pasivní správce cizího majetku. Velmi dobře chápe svoji roli, kterou dostal," dodává.

LUBOŠ PAVLAS
Pěstí do stolu nebouchá. Oponentům ve firmě prý naslouchá, ale má to své meze.

FOTO: J. SCHEJBAL