Moje dvanáctiletá dcera Denisa má jen nepatrné zbytky sluchu. Přesto se jako naprostá výjimka mezi podobně postiženými dětmi naučila mluvit. Teď musím bojovat, aby o svou schopnost zase nepřišla.

Jako malá Denisa dlouho nemluvila. Byly jí tři, a pořád nic. Dělalo mi to velkou starost, ale paní doktorka nepřestala slibovat, že se jednoho dne rozmluví. Nakonec jsem to čekání nevydržela a sehnala jsem si číslo na foniatrii v pražské motolské nemocnici. Tam mi řekli, že Denisa má jen 0,01 procenta sluchu. Takže jsem se ocitla v Praze s neslyšícím tříletým capartem a nevěděla, co dělat. Strašně jsem se bála, co bude dál. První dny poté, co mi prozradili, že mám prakticky hluché dítě, jsem probrečela. Ale pak jsem se k tomu postavila čelem a řekla jsem si: Ježíšmarja, vždyť má zdravé nohy a ruce. Co by si měly počít mámy, které mají dítě ochrnuté?

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se