Bylo to patrně uprostřed všech těch rozbombardovaných železnic a továren, v ulicích prosáklých exotickou vůní amerických cigaret a švitořením obchodníčků s masovými konzervami, kdy se v poválečném Římě probudil tvůrčí duch skladatele Ennia Morriconeho.

Už v těch bídných, ale na podivuhodné příhody bohatých dnech, kdy Fellini obětem svých poťouchlých karikatur přimalovával knírky a rybářské udice, kdy Rosellini náhodně střelil kopii svého filmu kolemjdoucímu vojáčkovi a kdy ze zajetí čerstvě propuštěný Pasolini poprvé objevil své homosexuální libido, byl ale mladičký student konzervatoře Morricone neobyčejně pracovitý.

Přes den ještě pomáhal matce s šitím, po večerech bral do ruky trumpetu a suploval tatínka v jazzové kapele hrající pro americké vojáky, ale při tom už měl doširoka otevřené oči. Pochopil, že navzdory bravurním výsledkům z kompozice jeho rané skladatelské pokusy symfonici hrát nechtějí, a zvlášť pozorně vnímal, jak nastupující vlně italského filmového neorealismu zoufale chybí dobrá hudba.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Máte již předplatné?
Přihlásit se