Stanislav Komárek: Potřebuje internet cenzora?

Mimořádné doby si žádají mimořádné prostředky. S touto sentencí je těžko polemizovat, byť asi jen do okamžiku, než se dozvíme, že jejím autorem je Joseph Goebbels. A už se vynořuje další otázka - je pravdivost výpovědí závislá na tom, kdo je říká, a pokud ano, proč?

Hlas lidu a vytí lůzy

Internet dal, aspoň zdánlivě, každému tak širokou a téměř bezbřehou svobodu projevu, až závrať jímá, a květy, které vyráží, patří k nejobskurnějším v dějinách. Chce si občan založit internetové fórum pro nekrofilně-pedofilní zoofily? Nic snazšího a je to legální: Světe pohleď, jaké skvělé mrtvé kotě v rozkladu jsem včera našel! Že si dávní teoretikové lidské svobody a důstojnosti celou věc představovali propastně jinak, to už je trochu jiná kapitola. Na internetu najdeme recepty na výrobu bomb obyčejných i atomových, rozmanitých psychedelických substancí i výzvy k nejrůznějším podvratnostem. Pod pláštíkem anonymity, tak jako kdysi za škraboškami benátského karnevalu, lze vykřičet všechny frustrace bez nebezpečí, že budeme jako sprosťáci a agresivní hlupáci odhaleni. Ještě to trochu osladíme tomu pitomci z vedlejší kanceláře! Jen hustěji a větší kapky! Sociální sítě se ideálně hodí k rozmanitým typům konspirací a už také k podobnému účelu dávno slouží.