Pavel Kopecký: Naše palestinská jurodivost

Po nějakou dobu se čeští vládní politici pokoušeli tvářit tajemně na otázku, podpoříme-li při hlasování v OSN žádost Palestiny o mezinárodní uznání. Pitvořit se mohli, jak chtěli, ale nebylo těžké se dovtípit, s kým si nakonec zadáme. Premiér Nečas jel před pár dny do Jeruzaléma, kde dal při jednání se svým izraelským protějškem Netanjahuem jasně na srozuměnou, že bližší kaftan než arabský hábit.

Hlavně okolnostmi sdělení veřejného tajemství potvrdil bohužel svůj nevšední státnický potenciál, jenž vyjevuje už svou jurodivou domácí politikou. Předseda bleskově zprofanovaného českého kabinetu, co neváhá válcovat opozici převahou ve sněmovně, ale obává se návštěvy Šluknovska (kam raději vypraví oddíl policie), má problém vyjednávat s oběma stranami blízkovýchodního konfliktu. Vzniká dojem, jako kdyby mu k nepřehlédnutelnému, v podstatě neprofesionálnímu konání stačil fakt, že militarizovaný židovský stát je naším důležitým exportním partnerem a významným investorem. Nebo velmi diskutabilní špitání o historicky pěkných vzájemných vztazích. Narušených, dodejme pro přesnost, "drobnostmi" ve stylu vysílání československých poradců do protižidovských válečných akcí arabského světa.