Jindřich Šídlo: Out Of Time, Nevermind a Michael Stipe u Znojma

Pěkně se nám to v jednom týdnu sešlo. R.E.M. ohlásili rozpad a nostalgici vzpomínají dvacátého výročí vydání desky všech desek 90. let: Nevermind od Nirvany (24. září 1991), což pro řadu mužů na prahu čtyřicítky znamená nepromeškatelnou příležitost k návratu do rané dospělosti, kdy jeho hudební vkus zřejmě definitivně zamrzl.

Pánům z R.E.M. je něco přes padesát a uvědomili si prý, že z večírku je třeba odejít včas, zvlášť asi když se tam pořád někde potuluje Keith Richards. Kurt Cobain bohužel z párty zmizel hned na začátku, v dubnu 1994, když mu bylo sedmadvacet, čímž ta lepší část 90. let definitivně skončila.

Nevermind je dnes už povinná disciplína jedné generace. Patří k ní dojatý poslech Smells Like Teen Spirit ve finále abiturientských večírků, soutěže ve vyjmenování všech písní ve správném pořadí a povinné spory, kým vším se Cobain inspiroval (sám přiznával vliv Pixies), které lze nakonec urovnat citací vlastního Cobainova argumentu: "Zkus si vzít kytaru, napsat dvanáct písniček a prodat toho třicet milionů."

Každý fanoušek Nirvany si prý pamatuje, kde byl, když "se to stalo", nebo spíš když o Cobainově sebevraždě poprvé slyšel, ale já to teda už opravdu netuším.

Vzpomínám si ale, že na březen 1994 měla Nirvana naplánovaný koncert v Praze, který byl jako celý zbytek turné po posledním koncertě v historii kapely 1. března v Mnichově zrušen a Cobainova smrt znamenala první zvláštní jistotu, že některé své dětské idoly člověk už určitě nikdy neuvidí.

To R.E.M. hráli v Praze celkem třikrát, ovšem od fanoušků to taky vyžadovalo notnou dávku trpělivosti. Než zpěvák Michael Stipe odstartoval v srpnu 1995 ve Sportovní hale "What's The Frequency, Kenneth?", předcházely tomu hned dva odvolané koncerty, přičemž na ten druhý, plánovaný na červenec, už tehdy ke starému stadionu v Edenu přicházeli diváci. (Shodou náhod hráli v roce 2008 už na novém stadionu na témže místě R.E.M. v Česku naposledy.)

To už byli R.E.M. jako světové stadionové hvězdy někde těsně za U2 a na jejich koncert do Prahy se sjížděli i fanoušci ze Spojených států, kteří tvrdili, že doma nemají šanci vůbec sehnat na jejich koncert lístky.

Michael Stipe byl ale v ještě v Československu poprvé už v červnu 1990, týden před prvními volbami na dost neuvěřitelném turné. Pražský koncert s anglickým písničkářem Billy Braggem a Natalii Merchant, zpěvačkou 10 000 Maniacs v malé hale na Výstavišti patří k přízračným zážitkům té doby: začínal s mnohahodinovým zpožděním, končil před pár stovkami lidí dlouho po půlnoci a ultralevicový Bragg na něm jako poslední píseň zvolil Internacionálu. Jen postupující otupělost a značná opilost publika zabránila tomu, aby ho někdo z pódia vynesl. Před dalšími koncerty ho měl Stipe na kolenou prosit, aby už nikdy nic takového nedělal a Natalie Merchant Braggovi vyhrožovala, že ho v případě opakování na místě uškrtí.

Už tehdy byl Stipe v Americe velkou hvězdou. V lednu 1988 prodali R.E.M. milion kusů alba Document, podepsali exkluzivní smlouvu s Warner Bros Records. V čerstvě postkomunistickém Československu Stipa ale nikdo neznal.

Podle pamětníků této dost neuvěřitelné akce byl naprosto nadšen vším, co vidí, například cestou tuzemským vlakem, který považoval za úžasný příklad krásné staré věci, která opravdu funguje. (Nabízím k marketingovému využití Českým drahám.)

A vedle svých posluchačů zanechal nezapomenutelný dojem i u některých dalších skupin obyvatelstva: po Znojemsku se dodnes traduje historka, jak se Stipe v bufetu na Vranovské přehradě pokoušel zaplatit porci smaženého sýra (jediného dostupného vegetariánského jídla těch časů) svou zlatou kreditní kartou.

Konec dnešního dílu seriálu Vyprávěj. Pokračování není v plánu, pokud tedy Nick Cave, Trent Reznor nebo snad dokonce poslední slavný mezinárodní playboy Morrissey neudělají nějakou podobnou nepředloženost.

NIRVANA
foto: REUTERS

R.E.M.
foto: ČTK/AP