Britský prozaik Julian Barnes (1946) je u nás dobře znám. Do češtiny byla přeložena nejen jeho dvě nejslavnější díla z osmdesátých let minulého století, totiž Historie světa v 10Â1/2 kapitolách a Flaubertův papoušek, ale i několik dalších, velmi dobrých próz: Jak to vlastně bylo?, Arthur & George a naposledy Pohlédnout do slunce. Tematicky se to nejlepší z Barnesovy románové tvorby točí kolem otázky, jak se má individuální prožitek neúprosné časovosti lidského žití k neosobnímu či nadosobnímu vyobrazení každé minulosti - ať už se to týká učebnicového dějepisu, upřímného líčení rozpadlého milostného vztahu nebo třeba policejního vyšetřování spáchaného zločinu. Po formální stránce jsou romány Juliana Barnese prozaické útvary, které jako by vznikaly zvláštní syntézou z reakční směsi novel, povídek a esejů.

Zbývá vám ještě 90 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se