Radim Bureš: Ombudsman, důležitá funkce

Každá strategie, a ta protikorupční zvláště, představuje či má představovat složitý nástroj, kterým měníme podstatné souvislosti života. V případě korupce se posouváme od stavu netransparentního rozhodování, klientelismu a korupce k efektivní a transparentní správě věcí veřejných sledující veřejný zájem. Aby strategie vedla ke kýženému cíli, musí splňovat tři podmínky: (1) jednotlivé stavební kameny (úkoly ze strategie) musí být vhodně zvoleny, (2) strategie musí být vnímána jako funkční celek, a zejména (3) jednotlivé kroky strategie vždy musí být realizovány s vědomím a z hlediska cíle. Zkušenosti s přípravou a realizací protikorupčních strategií v České republice ukazují, že dost dobře funguje bod 1, protože potřebná opatření a změny jsou většinou dobře známy. Daleko větší je problém s bodem 2. Ze schválené a platné strategie se postupně stává trhací kalendář a jednotlivé, většinou klíčové, úkoly z ní mizí. Výsledkem je, že se slavně oznámí splnění nějakého procenta strategie, aniž by se podařilo skutečně důležitá opatření realizovat. A konečně třetí podmínka není naplňována skoro nikdy. Z naplňování strategie se stane úřední úkol a zkušený úředník vždy dokáže splnění úkolu vykázat.