Proč mají ženy u televize pocity viny

Zacházejí muži jinak s televizí než ženy? Odpověď nabízí několik vědeckých výzkumů. Třeba David Morley (1992) zjistil, že ženy sledování televize méně plánují a více než muži vykonávají při sledování obrazovky jiné činnosti. Zároveň se kvůli rodině více přizpůsobují výběru ostatních. Ženy se také cítí provinile za sledování televize o samotě.

To potvrdila i studie Janice Radwayové (1984), která zkoumala ženskou zálibu ve čtení romantické literatury a sledování soap oper. Radwayová došla k závěru, že jedním z hlavních požitků při těchto činnostech je eskapismus, tedy útěk z reality. Mnoho žen, s nimiž výzkumnice hovořila, spojovalo konzumaci romantických příběhů a soap oper se svými ne příliš častými momenty soukromí v nekonečné řadě požadavků rodiny a pracovního života.

Radwayová nastolila ještě jednu dimenzi problému. Pocit viny, který ženy prožívají, když čtou červenou knihovnu, nebo když sledují seriály typu Dallas, je různý. Protože má čtení vyšší kulturní status, je pro ženy útěk k romantické literatuře přijatelnější formou eskapismu než sledování soap oper.

Ženy však zároveň často uváděly, že sledování lehkého žánru je pro ně formou "sociálního učení" o tom, jak řešit různé konflikty a situace.

Více se dočtete v knize Denise McQuaila: Úvod do teorie masové komunikace (Praha 2009)