Město Nazaret a neposkvrněné početí

Ačkoli se Vánoce nesou v duchu narození Ježíše Krista už hezkých pár staletí, místo a datum této události jsou značně nejisté. Neposkvrněné početí Božího syna je pak čistě věroučnou záležitostí. Zato se poměrně přesně "ví", kde k této události došlo. Poutníci proto míří do Nazaretu - města, které dalo Ježíšovi příjmení.

Nazaret je rušné město, které jen málo připomíná bezvýznamné sídliště, jímž bylo podle archeologů v Ježíšově době. Tehdy patřil do Galilejského království, dnes je Galilea součást Izraele. V Nazaretu naleznete mnohé, klid to však nejspíš nebude. Už proto, že většinu z jeho téměř sedmdesáti tisíc obyvatel tvoří Arabové - ať už křesťanského, či z větší části muslimského vyznání.

V největším arabském městě v Izraeli vládne čilý obchodní ruch, tržnice - súk zabírá několik ulic. Zdejší restaurace jsou proslulé arabskou pohostinností a jídla, stvořená moderními postupy z tradičních surovin, jsou vyhlášená. Mezi tím vším pak hledejte tradiční křesťanské památky, které upomínají nejen na dobu před narozením Ježíše Nazaretského, ale i na jeho dětství, které zde strávil.

Právě v Nazaretu se odehrál příběh neposkvrněného početí Panny Marie, který zvěstoval anděl Gabriel. Obecně se soudí, že tento příběh byl vytvořen až ranou křesťanskou církví tak, aby odpovídal proroctvím obsaženým ve Starém zákoně - hebrejském Písmu. Je v něm totiž i na teology až příliš mnoho nesrovnalostí, navíc o něm píší jen dva ze čtyř evangelistů.

A tak není divu, že ani místo zvěstování narození není přesně určené. Přesněji řečeno, existují dvě taková místa a obě patří při návštěvě Nazaretu k těm "povinným".

Mnoho panenských míst

Kostel sv. Gabriela stojí na místě zvaném Mariin pramen. Sem měla chodit Marie pro vodu a právě tady jí podle učení řecké pravoslavné církve anděl Gabriel sdělil horké novinky o jejím chystaném těhotenství. První byzantský kostelík tu byl postaven snad už v 6. nebo 7. století, současná stavba vyrostla na konci 17. století.

Dnes si zde návštěvníci mohou prohlédnout nádherný dřevěný ikonostas. V kryptě kostela, nyní zrestaurované, vyvěrá Mariin pramen, který napájel nedalekou Mariinu studnu na náměstíčku před kostelem. Voda nejspíš v době římské napájela rovněž lázně, jejichž pozůstatky archeologové taktéž odkryli.

Deset minut chůze odtud se nalézá druhé místo, kde byla Marii přiblížena její vlastní budoucnost - dnešní bazilika Zvěstování. Ta stojí na místě bývalého domu Panny Marie, podle evangelisty Lukáše totiž anděl navštívil Marii doma. Ono "doma" podle tradice znamená v podzemí současné baziliky, v jeskyni Zvěstování.

Naleznete tu i odkrytou apsidu byzantské baziliky z 5. století, severní zeď za jeskyní zase lemují pozůstatky středověkého křižáckého kostela. Celé podzemí je jen decentně osvětlené a mnozí poutníci se shodují na tom, že jde o nejmystičtější část baziliky.

Její nadzemní část je zase nejvýraznějším bodem panoramatu města Nazaret. Bezmála šedesát metrů vysoká kupole ve tvaru obráceného květu bílé lilie nutí návštěvníky řádně zaklonit hlavy, aby si mohli prohlédnout okna s vitrážemi. Interiér baziliky zdobí mozaiky a jiná zpodobnění madonek, dary katolických obcí z celého světa. Mezi nejzajímavější kousky patří třeba madona z Japonska či z Číny. Také thajské, vietnamské či mexické madonky nesou rysy kultury svých tvůrců.

Bazilika Zvěstování byla vysvěcena v roce 1969 (jde už o pátý kostel v pořadí na tomto místě) a je dílem architekta Giovanniho Muzia. Podle některých autorů je dokonce největší křesťanskou stavbou na Blízkém východě.

I když je mariánský kult mnohem výraznější, a postava manžela Josefa se dokonce z Nového zákona postupně vytrácí, přece jen Nazaret nezapomněl ani na něj. Kostel sv. Josefa z roku 1914 stojí na místě, kde měl mít tesař Josef svoji dílnu. Svatostánek tu postavili už křižáci a v kryptě se nachází podzemní jeskyně, používané v byzantské době jako sýpka.

Ačkoli se narodil v Betlémě, své dětství strávil Ježíš po návratu z Egypta právě v Nazaretu. Nezapomínejme, že byl Žid... pak nás neudiví, že se modlil a později i kázal v synagoze. Na jejím místě vyrostl v době křižáckých výprav řeckokatolický synagogální kostel, k němuž byl později přistavěn řeckokatolický kostel s monumentální kupolí a dvěma zvonicemi.

Poslední významnou "ježíšovskou" památkou Nazaretu je kostel Mensa Christi neboli Kristův stůl. Františkánský kostel s velkou kamennou deskou mensa christi, na níž měl Ježíš po zmrtvýchvstání stolovat se svými učedníky, tu vyrostl v roce 1860.

Co na to archeologie?

Archeologické průzkumy naznačují, že lidé žili v oblasti Nazaretu už před 9000 lety, ovšem osídlení není nikde zmiňováno. První nebiblická zmínka o osadě Nazaret pochází z přelomu 3. a 4. století.

Před dvěma lety způsobila rozruch zpráva izraelských archeologů, že odkryli zbytky domu v Nazaretu, a to z období, kdy žil Ježíš Kristus. Stalo se tak při výstavbě Mezinárodního centra Marie z Nazaretu, prakticky pár kroků od baziliky Zvěstování.

Objeveny byly zdi dvou skromných místností a cisterna na dešťovou vodu. Archeologové vykopali i nádoby z jílu a křídy, které užívali galilejští Židé, protože je považovali za rituálně čisté. Nálezy naznačují, že dům mohl patřit chudé židovské rodině. "Charakter zdí je typický pro židovské osady z raného románského období. Je to tedy typ domu, ve kterém mohl žít Ježíš nebo lidé z období jeho života," je přesvědčena Jardena Alexandreová z izraelského úřadu pro památky. Nazaret tedy mohl být v době Ježíšova působení malou vesnicí s přibližně padesáti domy, které obývali chudí Židé.

Vynikající představu o tom, jak jejich život vypadal, si můžete udělat v Nazareth village - tento "skanzen" nedaleko centra starého města vás spolehlivě vrátí o 2000 let zpátky. Herci v dobových kostýmech vás provedou po areálu a předvedou nejrůznější práce, kterými se farmáři a řemeslníci zabývali. Uvidíte tehdejší obydlí, zavlažovací systémy, dílny i živá zvířata...

Pod skanzenem jsou podepsaní především archeologové, kteří své znalosti čerpali z vykopávek na okolních nalezištích - například Faqu'a, Gamla, Magdala, Masada, Kumrán a podobně.

"NAŠLI JSME DŮM, ve kterém MOHL ŽÍT JEŽÍŠ."
Jardena ALEXANDREOVá
ARCHEOLOŽKA

 

Půjdem spolu do Betléma... Ale do kterého?

Z betlémského kostela sv. Kateřiny se každoročně na Štědrý večer slouží půlnoční mše, která se vysílá takřka do celého světa. Není divu - vždyť tady, v Betlémě, to podle křesťanů všechno začalo. Těhotná Marie se sem s Josefem vypravila kvůli sčítání lidu. V zájezdním hostinci bylo plno, a tak Ježíše porodila ve chlévě. Fakt, že existuje celá řada mnohem propracovanějších a uvěřitelnějších novozákonních příběhů, na kráse vánoční legendě neubírá.

Náměstí Jesliček, ulice Papeže Pavla VI., chrám Narození Páně, Jeskyně mléka či Pastýřské pole - to všechno jsou hlavní atrakce současného palestinského města Betlém, ležícího na západním břehu Jordánu, asi 8 km jižně od Jeruzaléma.

Ačkoliv zdejší osídlení sahá hluboko do doby kamenné, na svou slávu si muselo údajné rodiště Ježíše počkat až do doby římského císaře Konstantina. Ten totiž učinil z křesťanství oficiální náboženství celé říše a velmi brzy se stal Betlém oblíbeným poutním místem.

Tři století po narození Ježíše začaly k nebi růst kostely a otvírat se kláštery. I když se posléze města zmocnili muslimové, zaručili křesťanům svobodu vyznání. O třicetitisícovém Betlému se tak dá - možná jako o jediném místě na světě - říci, že posledních 1700 let žije z turismu.

Nejdéle fungující kostel světa

Stříbrná hvězda na podlaze podzemí chrámu Narození Páně je přinejmenším velmi působivým připomenutím místa narození Ježíše - událost se měla stát právě tady. To tu ovšem kostel ještě nestál. Zřídila ho v roce 326 matka už zmíněného císaře Konstantina Helena.

Z té doby pochází také mozaiková podlaha, kterou je možné si prohlédnout dřevěnými dvířky v hlavní lodi. Původní jsou nejspíš i obrovité sloupy z narůžovělého vápence, který se těžil nedaleko odtud. Konstantinův kostelík byl o dvě století později téměř kompletně přestavěn, svůj umělecký podpis tu zanechali také křižáci. Byli to také oni, kdo podstatně snížil vchod do chrámu - to aby případným útočníkům ztížili postup.

V osmanském období se portál ještě zmenšil, a tak se dnes do chrámu vchází nízkými vrátky s přiléhavým názvem Dveře pokory. Ocitnete se přímo v hlavní lodi, kterou zdobí dvakrát dvě řady velkých sloupů. Směrem k oltáři, v působivém šeru osvětleném planoucími lampami, najdete schodiště vedoucí do Jeskyně narození Páně. Světla ještě ubude, nad čtrnácticípou hvězdou z roku 1770 v mramorové podlaze však visí spousta různých lamp a osvětlují místo, o němž křesťané věří, že na něm stály jesle s novorozencem. Součástí jeskyně je i kaple Jesliček a oltář s klaněním tří králů.

Při bazilice funguje arménský klášter, v němž žije několik málo mnichů, kteří plní potřeby zdejší arménské církve. Při chrámu ale působí i řecká ortodoxní církev a katolíci, takže se všechny tři náboženské obce o baziliku "dělí".

Jakkoli totiž jde o místo, kde se narodil největší hlasatel míru v dějinách lidstva, jeho stoupenci z jednotlivých církví byli schopni se o správu chrámu a zvláště Jeskyně donekonečna hašteřit.

V okolí Betléma je hned několik míst, o nichž se tvrdí, že právě tady andělé oznámili pastýřům narození Ježíše. Tím nejnavštěvovanějším je park před Bejt Sáhúrem. Na tomto Pastýřském poli se nachází několik kapliček, rádi tu odpočívají mniši a rády se zde fotografují nevěsty.

Vraždil Herodes?

Vánoční legenda pokračuje klaněním tří králů. Tito mudrcové z východu, kteří se o narození nového krále Židů dozvěděli "z hvězdy", se po Mesiášovi sháněli také u krále Heroda. Panovník byl novou konkurencí zděšen a dal podle legendy "pro jistotu" povraždit všechny děti mužského pohlaví do věku dvou let v širokém okolí. Josef se o nebezpečí dozvěděl od anděla, který mu ve snu poradil, aby s rodinou prchnul do Egypta. Což se podle legendy také stalo.

Dnes stojí na místě, kde měl Josef spásný sen, kostel svaté Kateřiny. Ještě východněji nalezneme Mléčnou jeskyni s kaplí. Bílá skála uvnitř kaple prý přináší mateřské mléko a plodnost ženám, které kousek bílého vápence olíznou. Podle legendy se tady svatá rodina zastavila na útěku do Egypta, aby Marie mohla nakojit malého Ježíška. Kapka mléka jí skanula na červenou skálu a kámen prý zbělal.

Pokud zatím pomineme spornou dataci Kristova narození a uvěříme evangelistovi Matoušovi, že to bylo za vlády krále Heroda, vyvstane nám problém s "vražděním neviňátek".

O tom, že král Herodes byl skutečnou historickou postavou, není vůbec sporu. Byl to král Judeje, která už však byla v područí římské říše.

O tom, že to byl pořádný kruťas, také není sporu - jeho vraždy a popravy (ze světa dokonce nechal sprovodit tři své vlastní syny) zaznamenal historik Flavius. Přestože byl židovský král, Židé ho rádi neměli, kromě jiného proto, že byl příslušníkem národa Idumejců. Možná ze všech těchto důvodů mu evangelista Matouš přiřkl tak hrozný čin, jako bylo vraždění malých chlapečků. O tomto masakru však neexistuje jediný důkaz.

Návštěvu pozůstatků letního sídla tohoto krále si tak můžete užít bez nejmenších výčitek. Herodium se rozkládá na kuželovitém pahorku, který se zvedá nad Judskou pouští asi čtyři kilometry jihovýchodně od Betléma.

Pahorek je zčásti uměle navršen, na jeho vrcholu stál opevněný palác se strážními věžemi. Na úpatí byl v dobách míru jakýsi "rekreační komplex" s jezírky, zahradami, sklady a stájemi pro zvířata. Dodnes se zachovaly například zbytky lázní se zastřešeným bazénem. V roce 2007 tu byla navíc objevena hrobka samotného Heroda. Ta byla podle Flavia v době pohřbu pokryta pravý zlatem a purpurem. To už však dnes v Herodiu nenajdete.

Ještě jeden Betlém

Další stejnojmenné město se nachází asi šest kilometrů od Nazaretu, tedy v Galileji. Podle izraelského archeologa Avirama Ošriho je právě tohle pravý Betlém, rodiště Ježíše. Byly tu odkryty zbytky kostela, kláštera a opevnění z doby asi 500 let po přelomu letopočtu. Ošri je přesvědčen, že zde v té době žila křesťanská komunita.

Stejně tak je přesvědčen, že v judském Betlémě se Ježíš narodit nemohl, protože v dané době vlastně neexistoval. Proč? Protože v místě byly objeveny zbytky římského akvaduktu a ty se podle historických pramenů stavěly v neobydlených oblastech. Navzdory teoriím izraelského archeologa však do judského Betléma poutníci nesměřují a zřejmě hned tak nebudou. Chtělo by to přesvědčivější důkazy...

 

MASO NEBO CHLÉB

Betlém znamená hebrejsky "dům chleba", arabsky se nazývá Bejt Lahm, což je pro změnu "dům masa". Historie města sahá do doby kamenné.

 

Narodil se Kristus pán... Ale kdy?

O narození Ježíše referují jen dva evangelisté a ještě se vlastně vzájemně vylučují. Především v dataci této události.

Podle Lukáše se Ježíš narodil v době, kdy v celé římské říši probíhalo sčítání lidu, které měl v Judsku provádět guvernér Quirinius. Vyprávění o tom, jak se Josef a Marie museli z galilejského Nazaretu vypravit do judského Betléma, aby se zaregistrovali ve městě svých předků, je z historického hlediska neopodstatněné. Římské sčítání totiž bralo v potaz pouze bydliště, a nikoliv domov předků.

Legenda, která měla zřejmě za úkol "dopravit" Ježíše do Betléma, a naplnit tak starozákonní proroctví, je ale určitým vodítkem pro určení jeho data narození. Sčítání totiž proběhlo v roce 6 našeho letopočtu, kdy také do své funkce nastoupil zmíněný Quirinius.

Podle Matouše se Ježíš narodil za vlády Heroda Velikého, který ale zemřel roku 4 před naším letopočtem.

Je zřejmé, že bible přesnou odpověď na otázky kolem narození Ježíše Krista nedokáže dát. Jiné prameny o něm ale nemáme. Badatelé se proto zaměřili na astronomické náznaky v biblických textech. Mudrcové z východu, kteří mohli docela dobře být astrology z Persie, totiž museli vidět něco výjimečného.

Kristus se narodil sedm let před Kristem

"A hle, hvězda, kterou viděli na východě, je předcházela, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě..." (Evangelium podle Matouše, Nová Bible kralická).

Byla onou hvězdou kometa, která je nad jesličkami všude na světe dodnes zpodobňována? Poprvé byla nad Betlémem namalována italským malířem Giottem di Bondone, který kometu pozoroval v roce 1301. Tehdy netušil, že šlo o periodickou Halleyovu kometu, což už dnes víme. A tím pádem také dokážeme vypočítat, že nejblíže k přelomu letopočtu byla vidět v roce 12 př. n. l. Vzpomínku na ni sice Matouš mohl pro svůj příběh použít, ale vzhledem k tomu, že komety byly brány jako neblahá znamení, to nejspíš neudělal.

Johannes Kepler poprvé vyslovil hypotézu, že podkladem pro betlémský příběh byla konstelace planet, přesněji trojitá konjunkce Jupiteru a Saturnu v Rybách. Konjunkce je výraz z oboru astrologie a nemá žádný praktický význam.

Nicméně horoskopy byly už kolem přelomu letopočtu významným "vědním" oborem a konjunkce jsou atraktivní podívanou - z pohledu ze Země jsou planety téměř "u sebe". V roce 7 př. n. l. došlo ke konjunkci Jupiteru a Saturnu hned třikrát, vypočítal Kepler. Moderní věda mu dala za pravdu, navíc přidala fakt, že ve stejném roce byl vidět takzvaný heliaktický východ Jupiteru krátce před jeho konjunkcí.

Heliaktický východ neboli "zrození planety" je periodicky se opakující úkaz, kdy se poprvé v průběhu roku objeví hvězda či planeta na obloze před východem Slunce.

Jako nejpravděpodobnější rok narození Ježíše Krista se tedy i s ohledem na nejnovější znalosti jeví rok 7 před Kristem.

Skvělý marketingový tah křesťanů

Ježíšovy "narozeniny" se dlouho neslavily, nebo o tom alespoň neexistuje žádný doklad. Až na počátku 3. století zaznamenal Klement Alexandrijský tradici, podle níž se Ježíš narodil 20. května. Na 25. prosince narozeniny "přesunul" svatý Augustin, který žil na přelomu 4. a 5. století. Pravděpodobně z ideologických důvodů - Římané totiž původně slavili 25. prosinec jako svátek Slunce (takzvané Saturnálie), stejně jako celá řada pohanských národů, které v tu dobu oslavovaly slunovrat.

Slunce uctíval i první křesťanský císař Konstantin, který dal křesťanům zelenou. Ti se vynasnažili pohanské rituály nenásilně vytlačit oslavou Ježíšova narození a povedlo se jim to jako máloco jiného.

ASTROLOGIE

Saturn byl pokládán za ochránce Židů, souhvězdí Ryb astrologie spojovala s posledními věcmi světa. Příchod Mesiáše proto musel být v Rybách.

 

Galilea - zázraky a křest v Jordánu

Nedaleko Nazaretu se nachází historická Kána, kde Ježíš na žádost své matky proměnil na svatbě vodu ve víno. V dnešním arabském městečku Kfar Kana stojí na místě slavné svatby františkánský kostel z roku 1881. Jeho pýchou je džbán, který byl údajně při zázraku použit.

V kostelíku si mohou manželé obnovit svůj svatební slib, připravena jsou potvrzení v mnoha světových jazycích. Svůj svatostánek tu má i řecká pravoslavná církev, jež pro změnu opečovává starověké kamenné kádě, které taktéž měly být nástrojem zmíněného zázraku.

Hora Tábor

Vrchol, zvedající se 575 metrů vysoko nad Jezreelské údolí, je místem Ježíšova proměnění, tady měl hovořit s Bohem. Tuto událost připomínají františkánský klášter a řecká bazilika na vrcholu hory. Místo samotné má poměrně bouřlivé dějiny. Nejprve se tu roku 1099 usadili benediktinští mniši a vystavěli tady byzantský kostel. Netěšili se z něj ale dlouho, o pár let později ho Turci srovnali se zemí a mnichy zmasakrovali. Benediktini se na horu ještě jednou vrátili, pak ale padla do rukou muslimům a ti si vybudovali pevnost přímo na místě předpokládaného Ježíšova proměnění. Což křesťany mimořádně pobouřilo a dalo jim záminku k páté křížové výpravě. Muslimové raději pevnost zbourali, později si ale vystavěli novou. Její hradby s dvanácti věžemi obepínají vrchol hory, samotná pevnost byla před sto lety zrestaurována.

V areálu františkánského kláštera stojí malá kaple, postavená na základech prvního byzantského kostelíka. Skutečným skvostem hory Tábor je ale bazilika Proměnění Páně, jež patří k nejkrásnějším kostelům v Izraeli. Je z roku 1924 a pyšní se mozaikou zobrazující Ježíšovo proměnění.

Galilejské jezero

S působením Ježíše je toto jezero, kterému se říká také Tiberiadské či Genezaretské, pevně spjato. Ze zdejších rybářů učinil své učedníky - ti pak tvořili jádro dvanácti apoštolů. Jedna z jeho nejslavnějších řečí - Kázání na hoře - se odehrála na hoře s výhledem na jezero.

Odehrála se tady většina jeho zázraků, včetně chůze po vodě, zastavení bouře a nakrmení zástupů. Pro křesťanské poutníky je tu řada míst spjatých s biblí, jejichž návštěvu nebudou chtít oželet. Ale i nevěřící mají šanci propadnout kouzlu nejníže položeného sladkovodního jezera světa.

Jeho rozloha je 166 km2, břehy jsou dlouhé 55 kilometrů a lemovány jsou nejen městy, vesnicemi a kibuci, ale také kempy, plážemi a turistickými atrakcemi. Napájí ho řeka Jordán a voda z jezera je hlavní izraelskou zásobárnou vody - část vody z jezera je odváděna na jih pro potřeby zavlažování, část do Jordánska. Určitě nepřekvapí, že je už přes dva tisíce let využíváno k rybolovu.

Hlavním "tahákem" severozápadního břehu jezera je místo zvané Tabgha. Název je vlastně arabskou zkomoleninou starořeckého jména Heptapegon, což znamená sedm pramenů. Některé z nich jsou teplé, a tak se tu shromažďují ryby. Zvláště v chladných zimních měsících zde slaví úspěchy i nezkušení rybáři.

Ryby hrály spolu s chlebem také hlavní roli v zázraku, který tu Ježíš učinil, a sice nasycení pětitisícového zástupu svých posluchačů. Kolem skály, na kterou měl Ježíš položit pět bochníků chleba a dvě ryby, vyrostla bazilika Rozmnožení chleba a ryb.

Kostel spočívá na základech kostelíka z 5. století a během vykopávek bylo odkryto několik nádherných mozaikových podlah. Kousek odtud se nachází Hora blahoslavenství se stejnojmenným kostelem z roku 1937. Předcházelo mu samozřejmě několik starších staveb, vždyť právě tady měl Ježíš pronést své Kázání na Hoře. Z galerie kostela se otvírá jeden z nejkrásnějších pohledů na jezero.

Poslední zastávkou na Tabgha je kostel Petrova prvenství. Postavili ho v roce 1933 františkáni v místě, kde měl Ježíš po svém zmrtvýchvstání předat vedení církve apoštolu Petrovi. Kostel leží na skále, kterou věřící nazývají Mensa Christi (Kristův stůl). Ježíš tu měl se svými učedníky pojíst - co jiného - rybu.

Na břehu Galilejského jezera leží také město Migdal, biblická Magdala, z níž pocházela Máří Magdalena (Marie z Magdaly). Ačkoli tuto ženu vnímáme jako napravenou hříšnici, bible vůbec nic takového neříká. Možná že ke své špatné pověsti přišla právě kvůli městu, kde se narodila. Podle židovského textu Pláč rabiho se totiž toto město znelíbilo Bohu pro smilstvo obyvatel.

Kafarnaum, město, které bylo dlouho Ježíšovou základnou a je spojeno s jeho kázáním v synagoze a s celou řadou dalších zázraků, už neexistuje. Žila tu nejspíš početná křesťanská komunita, podle archeologických nálezů město ve 4. století expandovalo až do okolních kopců. Zkázu města znamenal příchod Arabů kolem roku 700. Poté už nebylo nikdy osídleno.

Pozemky zakoupili přibližně před sto lety františkáni a zrestaurovali starověkou synagogu a kostel. Obojí je jako muzeum přístupno turistům. Ruiny synagogy z bílého vápence jsou velmi působivé, zvlášť v kontrastu k černému kameni, z něhož byla postavena synagoga původní. I když to zcela jistě není ta, ve které Ježíš kázal - podle archeologů vyrostla nejdříve století po Ježíšovi.

Stejně tak můžeme pochybovat o autentičnosti místnosti z domu apoštola Petra, v níž měl Ježíš pobývat. K vidění je pod skleněným poklopem v podlaze kostela, jenž vyrostl kolem kostelíka z 5. století. Ten zase vyrostl kolem domu sv. Petra.

Téměř o zázraku lze hovořit v případě "Ježíšovy lodi". Přes osm metrů dlouhou rybářskou loď objevili v roce 1986 rybáři, když nebývale poklesla hladina jezera. Loď pochází prokazatelně z Ježíšových dob a dochovala se prakticky nedotčená. Děkovat můžeme bahnu, jež zabránilo přístupu kyslíku a množení bakterií. "Ježíšovu loď" najdete v kibucu Ginosar, v Centru Jigala Allona.

Jordán

Z jižní části Galilejského jezera vytéká Jordán, nejposvátnější řeka světa. Pro starozákonní příběh z knihy Exodus byl moment, kdy Židé po návratu z egyptského vyhnanství překročili Jordán a vstoupili do zaslíbené země, jedním z nejdůležitějších. V Novém zákonu je Jordán místem, kde Jan Křtitel pokřtil Ježíše. Stát se to mělo nedaleko Jericha, v místě zvaném al-Maghtas. Následníci Ježíše, kteří se chtějí nechat pokřtít přímo v Jordánu, však al-Maghtas pro jeho blízkost s hranicí s Jordánskem a Západním břehem vynechávají. Místo toho se křtí nedaleko Galilejského jezera v Jardenitu. Řeka je zde čistá a poutníci tu najdou i restauraci a převlékárny.

 

JESUS TRAIL

Galilejí vede 65 km dlouhá značená turistická trasa V Ježíšových stopách. Podrobný itinerář a praktické rady najdete na www.jesustrail.com.

 

Jeruzalém - jeviště posledních dní

Jeruzalém je posvátným městem hned tří světových náboženství: křesťanství, judaismu a islámu. Což je také příčina neustávajících sporů o jeho status. Nejsvětější místa tří velkých monoteistických náboženství se totiž nacházejí ve Starém Městě, tedy na ploše pouhého jednoho čtverečního kilometru.

Chrámová hora, někdy nazývaná také hora Moria, je vrcholek se skálou, na níž měl podle Talmudu Abraham obětovat Izáka. Také tu podle stejné tradice Hospodin shromáždil hlínu, z níž zformoval Adama. Je to místo, kde měl stát První a Druhý chrám.

V Prvním chrámu měl král Šalamoun umístit archu úmluvy - kamenné desky s Desaterem, které obdržel Mojžíš přímo od Boha. Bohužel, neztratila se jenom archa, kterou dodnes hledají vědci i dobrodruzi, ale také jakékoli stopy po Prvním a Druhém chrámu. Archeologové dosud nenašli nic, co by svědčilo o tom, že první dva jeruzalémské chrámy existovaly. Patrně tedy nikdy nestály.

Jinak se to má se Třetím chrámem. Postavil jej král Herodes, aby se zavděčil svým židovským poddaným. Dlouho se z něj ale neradovali, protože byl srovnán se zemí během římského dobytí Jeruzaléma v roce 70. Pod jeho zničením je podepsán císař Tito.

O významu Chrámové hory nepochybovali ani Římané, kteří tu postavili Jupiterův chrám, později přeměněný na malý kostelík. Ale to už stáli za branami Jeruzaléma Arabové, kteří město a celou Palestinu v polovině 7. století na dlouhých 1300 let ovládli.

Přibližně ve stejné době sdělil prorok Mohamed svým přátelům v Mekce, že byl během noci přenesen až do "nejvzdálenější mešity" ("al-Aksá"). Tato událost se připomíná jako "noční jízda", a i když prorok Jeruzalém přímo nejmenoval, byla jeho slova vykládána ve vztahu k Chrámové hoře, a z Jeruzaléma se proto stalo po Mekce a Medině třetí nejposvátnější město islámu.

Mešita al-Aksá stojí na okraji Chrámové hory a vznikla patrně přestavbou původního kostelíku. Ovšem velkorysou - modlitebna pojme pět tisíc věřících.

Skutečnou dominantou města je ale Skalní dóm. Pod jeho střechou se nachází výběžek skály posvátné pro muslimy i židy. Ti ale dovnitř nemohou, stejně jako nemuslimští turisté - vstup je povolen pouze muslimům.

Budova vznikla v 7. století a je záměrně inspirována chrámem Božího hrobu. Její střecha je korunována zlatou kupolí, ta dnešní ovšem není původní. Financoval ji jordánský král Husajn a 80 kg zlata potřebných na 1,3 mm silný zlatý plášť ho přišel na více než osm milionů amerických dolarů.

Také městské hradby, které svírají celé Staré Město, jsou dílem Arabů. Mezi roky 1537 a 1542 je nechal vystavět Suleyman Nádherný a až do 19. století v nich bylo sedm bran. Pak přibyla ještě osmá. S výjimkou Zlaté brány, která je zazděná, jsou všechny turistům přístupné.

Možná je také procházka po hradbách, ačkoliv ne v celé jejich délce. Zpřístupněná část měří asi kilometr a začíná se u Jaffské brány.

Jaffskou bránou také vstoupíte do křesťanské čtvrti Starého Města. V té se nalézají nejvýznamnější památky novozákonní doby.

Lichva na nádvoří chrámu

Trasa Ježíšova triumfálního vjezdu do Jeruzaléma se dá podle zmínek v bibli rekonstruovat poměrně přesně. Putoval z malé vesnice Betanie a přišel k Olivetské hoře. Odtud spatřil celé město a předpověděl mu zkázu.

I dnes je z tohoto místa za branami Starého Města krásný panoramatický výhled. Na svazích hory se nechávali odnepaměti pohřbívat židé, protože věří, že právě tady dojde k poslednímu soudu. Dnes je tu už přes 150 tisíc hrobů a jde o nejstarší nepřetržitě používaný hřbitov na světě.

Ježíš pak pokračoval přes údolí k Chrámové hoře. Do města samotného vkročil zřejmě branou u rybníka Šíloach. Evangelia popisují, jak Ježíš "vyčistil chrám". V biblických textech se uvádí, že z chrámu vyháněl prodavače a převracel stolky směnárníků.

Chrám byl v té době vlastně velká uzavřená oblast s různými nádvořími, jejichž posvátnost směrem ke středu vzrůstala. Jedno z nich - nádvoří pohanů - bylo zaplněno prodavači a směnárníky.

Ti byli pro chrámový kult důležití, u nich se dala koupit zvířata pro oběti a rozměnit peníze za zvláštní mince, určené k placení chrámové daně.

Proč je Ježíš vyhnal, když je židovská rada trpěla a podporovala? Na to je těžké odpovědět. Pravděpodobně šlo o to, aby byla naplněna starozákonní proroctví a dokázalo se, že Ježíš je oním očekávaným Mesiášem. Prozaičtější vysvětlení může být, že na nádvoří Chrámu bylo mnoho skutečných směnárníků, jejichž živnost v kosmopolitním Jeruzalémě přímo vzkvétala. Směnárníci si však účtovali za směnu až osm procent, čímž porušovali židovské ustanovení o lichvě. Své nekalosti provozovali nejspíš na místě, kde dnes stojí mešita al-Aksá.

Poslední večeře

Podle evangelisty Jana došlo k vyčištění chrámu o Velikonocích, tehdejším židovském svátku Pascha (Pesach). Také slavná poslední večeře, kterou apoštolové Ježíšovi připravili, byla nejspíš velikonoční. Pro křesťany jde o mimořádnou událost, která dala vzniknout svatému přijímání.

Pátrání po místě, kde se večeře uskutečnila, je ale zatím bezvýsledné. Bible totiž neposkytuje žádná vodítka, až na jedno: evangelista Lukáš cituje Ježíšovu větu: "Když přijdete do města, uvidíte člověka, který nese džbán vody." Bibličtí badatelé z toho usoudili, že večeřadlo je třeba hledat v okolí rybníka Šíloach, z něhož se musela čerpat voda pro velikonoční večeři.

Poutníci ale už dávno míří do večeřadla na hoře Sion. Stavba je dílem františkánů, které později vyhnali Turci a z večeřadla učinili mešitu. Ve stejném areálu je navíc hrobka židovského krále Davida, a tak si večeřadlo opět "nárokují" všechna tři velká náboženství.

Samotné večeřadlo je nevyzdobená místnost s klenutým stropem a sloupy, které ho nesou. Před několika lety byly objeveny staré schody vedoucí z okolí rybníka k večeřadlu. Je tedy možné, že se františkáni nemýlili a někde v těchto místech se poslední večeře opravdu konala.

Možná překvapivým faktem bude, že se u ní nesedělo, nýbrž leželo. Ve starověku to bylo běžné a vyplývá to i z evangelií. Rané křesťanské umění tento fakt ještě ctilo, od středověku se ale poslední večeře zobrazovala vsedě, jako například na možná nejslavnějším díle s tímto námětem, Poslední večeři Leonarda da Vinciho z roku 1498.

Ještě jedno místo v Jeruzalémě si dělá nárok na večeřadlo. Je jím kaple sv. Marka v arménské čtvrti. Spravuje ji syrská pravoslavná obec a podle její tradice se na místě dnešní kaple odehrála nejen poslední večeře, ale také tu byla pokřtěna Panna Marie.

Po večeři zamířili apoštolové s Ježíšem na Olivetskou horu, do Getsemanské zahrady, kde byl Ježíš zatčen. Rostou tu jedny z nejstarších olivovníků na světě, vědci určili jejich stáří na 2000 let. Svádí to k představě, že byly svědky biblických událostí - ale nebyly. Všechny jeruzalémské stromy byly totiž poraženy při dobytí města vojsky císaře Tita v roce 70.

I tak je ale procházka zahradou, která obklopuje Baziliku všech národů, příjemným zážitkem. Bazilika, která má i druhý název Agónie, patří k nejkrásnějším kostelům v zemi. Jak napovídá první název, na její stavbu se složily národy světa - všechny sice ne, ale bylo jich dvanáct. Roku 1924 tak mohl být kostel s průčelím ze zlaté mozaiky vysvěcen.

Odsouzení

"Hrdiny" posledního dějství Ježíšova života jsou prokurátor Pilát Pontský, zrádce Jidáš Iškariotský, Herodes Antipás a velekněz Kaifáš. Ti všichni se měli podle bible na ukřižování Ježíše podílet.

Připomeňme si, že Jidáš Iškariotský "prodal" Ježíše za třicet stříbrných, Kaifáš vyslýchal zatčeného Ježíše jako první a shledal jej vinným. Poté byl předveden před římského místodržícího Piláta Pontského, který podle nejrozšířenějších teorií dělal, co mohl, aby krev Ježíše neulpěla na jeho rukou. Dokonce ho poslal na soud k Herodu Antipásovi (syn Heroda Velikého, který proslul betlémským "vražděním neviňátek" ), který vládl v Galileji, kde Ježíš začínal.

Herodes vrátil podivného obviněného zpátky k Pilátovi, který si už mohl jen umýt ruce. Dal totiž Židům možnost vybrat jednoho odsouzence na smrt, kterého propustí. Dav však vybral zločince Barabáše a Ježíše poslal na smrt. Pilát si prý přinesl nádobu s vodou a vypustil větu: "Já nad tvou smrtí teď myji si ruce."

Až na Jidáše Iškariotského, o jehož existenci rostou pochybnosti, šlo o historické postavy. Co po nich zbylo?

Jediná hmotná památka související přímo s Pilátem je takzvaný Pilátův kámen. Je na něm vyrytý neúplný nápis "(Pon)tius Pilatus" a nalezen byl při vykopávkách v severoizraelské Caesarei. Odhaleny tu byly i základy domu Piláta Pontského. Archeologické naleziště se rozkládá na břehu Středozemního moře. V Jeruzalémě byl lokalizován dům Kaifáše na hoře Sión.

Ukřižování

"Bože můj, proč jsi mě opustil?" Svá poslední slova měl Ježíš vykřiknout na kříži, na místě zvaném Golgota. Po svém odsouzení byl totiž vyveden za město a spolu se dvěma buřiči ukřižován.

Křížová cesta - Via Dolorosa neboli Cesta bolesti - je také hlavní jeruzalémskou prohlídkovou trasou. Silný zážitek slibuje pravidelné páteční procesí františkánů, kteří procházejí s křížem úzkými uličkami starého města. Trasa Křížové cesty se během staletí měnila a ani ta současná nekopíruje poznatky historiků.

Podle nich by měla začínat před citadelou, kde se nacházela Pilátova jeruzalémská rezidence. Dnešní Via Dolorosa začíná v muslimské čtvrti poblíž Lví brány a končí v chrámu Božího hrobu, nejvýznamnější novozákonní památce Jeruzaléma.

Na Křížové cestě, dlouhé asi šest set metrů a označené tabulkami, je devět zastavení. Zbylých pět se nachází už pod střechou chrámu Božího hrobu. Jeho budova je utopena v záplavě bezvýznamných domů křesťanské čtvrti; v době Ježíšově to byl zřejmě nezastavěný pozemek vně městských hradeb.

Na biblické Kalvárii (calvaria je latinsky lebka) neboli Golgotě (označení pro lebku pro změnu v aramejštině) měl údajně Ježíš zemřít na kříži, být pohřben a nakonec vstát z mrtvých. Nezjistili to ovšem archeologové, nýbrž Helena, matka císaře Konstantina, tři sta let po Ježíšově smrti.

Mimochodem - byla to žena, která pro křesťanství vykonala mnoho a také za to byla později svatořečena. Helenu při cestě do Svatého města údajně upoutal chrám Venuše a Jupitera, postavený římským císařem Hadriánem v roce 135. Usoudila, že to byla od Hadriána schválnost, aby křesťané nemohli svaté místo uctívat.

Nařídila v místě vykopávky, které údajně odkryly tři kříže. Helena pak mohla místo s klidem označit za Kalvárii a nechat postavit křesťanský svatostánek.

Pozemská cesta Ježíše Krista se tady uzavírá. I přes velkolepý chrám Božího Hrobu se skutečná hrobka Ježíše nikdy nenašla a pochybnosti o tom, zda byl historickou postavou, tedy budou trvat dál.

Ti, kdo věří, mají jasno. Ostatní jsou odsouzeni k nevíře.

JIDÁŠ

Podle Jidášova evangelia, které bylo v roce 2006 "odtajněno" a přeloženo i do češtiny, nebyl Jidáš zrádce, ale ten, kdo nejlépe pochopil Ježíšovo učení.

 

 

Caesarea

Rozsáhlé archeologické naleziště přináší doklady o životě v Ježíšově době. Dům tu měl například Pilát Pontský.

Betlém

Město, kam biblická tradice klade narození Ježíše. Poutním místem se Betlém stal už za císaře Konstantina ve 4. století.

Jeruzalém

Posvátné město pro judaismus, islám i křesťanství. Místo, kde měl být ukřižován Ježíš, připomíná chrám Božího hrobu.

Zbývá vám ještě 30 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Máte již předplatné?
Přihlásit se