Tohle není normální sestavování vlády. To, co se děje, připomíná spíš jednání mafiánských skupin o rozdělení teritorií

Při sestavování koaličních vlád bývalo zvykem, že jednotlivé strany nejdříve jednaly o programu a až potom o obsazení jednotlivých postů. Nebo alespoň oba typy jednání probíhaly paralelně. Mělo to samozřejmě logiku, protože v politice, pokud ji pojímáme alespoň trochu jako službu veřejnosti a snahu co nejlépe spravovat stát, jde hlavně o to, co se dělá, nikoli o to, kdo to dělá.

Jenže tentokrát je to úplně obráceně. Andrej Babiš s Tomiem Okamurou a Petrem Macinkou řeší pouze, kdo ovládne jaké ministerstvo a jakou sílu kdo bude mít ve vládě. O programu zatím nepadlo ani slovo.

Je to samozřejmě na pováženou, protože strany vznikající vlády se v klíčových programových otázkách zásadně liší. Babiš chce utrácet na všechny strany, což znamená další a další dluhy, Motoristé naopak slibují vyrovnaný rozpočet. SPD chce vystupovat z NATO, ANO a Motoristé to označují za nesmysl. A tak dále. Jeden programový protimluv vedle druhého. A zúčastněným jako by bylo jedno, jak rozpory vyřeší.

Celé sestavování vlády tak spíše než jednání odpovědných politických skupin připomíná rokování mafiánských rodin o rozdělení teritorií: Vy dostanete tuhle oblast, vy budete řádit tady a zbytek bude náš. Dojem je podpořen i tím, že strany nemají žádné vyjednávací týmy, o rozparcelování moci a z toho plynoucích benefitech se dohadují jen jejich kápové, pardon předsedové. Dva z nich jsou navíc obžalovaní z trestných činů a výsledky jednání oznamuje nejsilnější z nich, hovořící jakýmsi podivným argotem.

Babiš pod tlakem. Nabídku vnitra pro SPD stáhl a ve hře je obrana. Tam se ale bojí vlivu zbrojaře Strnada

9. 10. 2025 ▪ 5 min. čtení

Nemůže ale přesto vzniknout vláda, která bude jednat nikoli v souladu se zájmy jednotlivých aktérů, ale v zájmu země? Těžko. Že o zájmy Česka vůbec nejde, ukazuje mimo jiné to, že nejsilnější hráč, tedy Andrej Babiš, chce na ministerstvo obrany pustit SPD, stranu, která chce vystoupit z NATO a nahrát tak nepřátelskému Rusku. 

Jen o něco menší problém je Babišova lhostejnost k ostudě, kterou by představoval na ministerstvu zahraničí Filip Turek, kterého bude na všech zahraničních cestách provázet jeho fotografie se vztyčenou pravicí. No a popírač problémů spojených s klimatickou změnou Petr Macinka toužící po „zelené krvi“ na ministerstvu životního prostředí je už jen dokreslením podstaty vznikající vlády: Urvěme si, co můžeme, už se těšíme, jak se vyřádíme. 

Tuhle sestavu totiž spojuje, kromě odporu k liberalismu, jen jedno: Touha po moci a vlivu.

Není divu, že prezident při pohledu na to, jak sestavování vlády probíhá, zdvihá obočí a tuše vážné problémy, upozorňuje na nutnost zachování civilizační příslušnosti Česka a nezávislosti a podpory institucí demokratického státu, jako jsou policie, justice či armáda. Jestliže by totiž mělo být sestavování vlády, které opravdu připomíná spíše porcování kořisti, předobrazem Babišova vládnutí, tak se lze obávat, že toto vše může být ohroženo.