Ruské mrazení

Nemám ráda velkou zimu a častý výskyt ruštiny mě navíc silně znervózňuje. Cílem své cesty jsem proto překvapila nejen spoustu známých, ale i samu sebe. Ovšem když Rusko, tak Petrohrad, a kdy jindy než v lednu a s pravou ruskou zimou?

Ráno mžourám v kuchyni na starý rtuťový teploměr. Vítá mě minus osmnáct stupňů a v hlavě mi běhají věty z článku o umrzlých vojácích při leningradské blokádě za druhé světové války. Rampouchy, místy i statné stalaktity, patří ke všudypřítomnému koloritu. Visí z drátů, parapetů i vývěsních štítů. V každé druhé ulici navíc shazují ze střech sníh a led, který se dole postará o ještě zábavnější překážkovou dráhu. Zatímco já co chvíli ujíždím v pohorkách na ledu, ruské ženy si na podpatcích a v kožešinách plují ulicemi neochvějně jako ledoborec.