Pracuji jako osobní asistentka řídícího pracovníka jedné velké firmy, kterou tvrdě zasáhla recese. V posledních týdnech dosáhl jeho stres takové úrovně, že mu správní rada nařídila vzít si volno a odpočinout si na jedné známé klinice, která se specializuje na pomoc top manažerům a celebritám se syndromem vyhoření. Plně hrazený týdenní pobyt v takovém sanatoriu by pomohl i mně zbavit se stresu spojeného s prací pro tohoto člověka. Je ode mě naivní očekávat, že firma bude myslet také na pohodu někoho jiného než lidí na úplném vrcholu? Osobní asistentka, 35 let.

Nejde jen o to, že jste naivní; také vám uniká podstata. Typický generální ředitel akciové společnosti, která tvoří index FTSE na londýnské burze, vydělává tři miliony liber ročně, zatímco špičková osobní asistentka si přijde zhruba na 60 000 liber. Blíží-li se vaše firma průměru, pak je váš ředitel považován za padesátkrát cennějšího, než jste vy, a z toho vyplývá, že když zakopne on, zajímá to lidi víc, než když se to přihodí vám. Samozřejmě není tak docela fér, že zdraví jednoho člověka má větší důležitost než zdraví jiného, ale tak se prostě věci mají.
Zbývá vám ještě 70 % článku
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený.
Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte
předplatné.
Vyberte způsob sdílení