Můj osobní bankrot

Ještě před čtyřmi roky jsem netušila, jak rychle se může změnit můj život. S manželem Jiřím jsme bydleli v malém domečku po rodičích v Kolíně. Naše dvě dospívající děti žily s námi. Večer jsme se doma všichni potkávali jen zřídkakdy, ale přesto jsme byla dobře fungující rodina, ve které nedal jeden na druhého dopustit. Co víc si přát?

Jenže v kritickém roce 2008 přišel Jiří o práci obchodního zástupce v jedné kolínské firmě. I když byl první měsíce na podpoře, necítili jsme nějaký výrazný nedostatek peněz. Nakonec, já jsem slušně vydělávala v místní prodejně novin a tabáku. Situace se ovšem časem zhoršila, protože manžel nemohl sehnat práci. A pak jsem si zlomila nohu. Týden jsem ležela v nemocnici, dalších sedm týdnů jsem chodila jen o berlích. Do trafiky vzal její majitel jinou ženu. Když jsem se tam chtěla vrátit, řekl mi, ať si hledám místo jinde. Rázem jsem se stala nezaměstnanou i já.