Za katedrou. A za katrem

Ve dveřích učebny zdraví čtyřicetiletý Jan Beer sytým témbrem tři desítky žáků. "Dobrý den, pane řediteli," zní na oplátku odpověď. Trochu se ztrácí ve skřípotu židlí sunoucích se po linoleu. Místní, stejně tak jako žáci na kterékoliv jiné škole, totiž vítají svého kantora povstáním za lavicí. Od září loňského roku je každé úterý učí mimo jiné matematice a ekonomii.

Škola, kde Jan Beer se svými kolegy přednáší, je... přinejmenším neobvyklá. Najdeme ji ve věznici Jiřice na Nymbursku. Její žáci ve věku od dvaceti do padesáti let se za katr dostali většinou za opakované krádeže, přepadení nebo těžké ublížení na zdraví. Když vydrží ve školní lavici i v odborných dílnách tři roky, měli by brány "polepšovny pro dospělé" opouštět s výučním listem v oborech malířské a natěračské práce a malíř-lakýrník.