Paměť nám někdy, oživena přítomností, vyplaví pozoruhodné věci. Přítomnost přináší vesměs špatné zprávy o regionálních operačních programech, tzv. ROPech, a s nimi tak oblíbenou českou hru na "kdo za to může". A moje paměť pracuje, vyplavuje mi obrazy z počátku rozhodování o ROPech, kterému jsem byla nablízku jako náměstkyně ministra pro místní rozvoj. Píšu tyhle řádky s vědomím rizika, že nakonec někdo označí za viníka mě. A na úvod podotýkám, že o vinících je hloupé uvažovat. ROPy jako takové nejsou špatné. Špatní jsou jen lidé, kteří je zneužili.
Zbývá vám ještě 90 % článku
Nebo zkuste
předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné?
Přihlaste se
